„Ze silnice, která vede z Turína směrem na San Mauro, odbočuje doprava Přístavní ulice, přičemž pouhé vyslovení jejího jména nás vnořuje do představ toho, co nemáme. Avšak nalevo, schovaný mezi budovami lemujícími frekventovanou silnici, se pokojně rozkládá jedno z těch předměstí, jichž si nikdy nevšímáme.“
Dario Voltolini již od dob své prvotiny Metropolitní intuice prokazuje, že má dar mimořádné citlivosti pro městské organismy, pro ta obrovská živoucí těla, uvnitř kterých se ukrývají další nespočetné životy. A my teď máme další příležitost dívat se jeho pohledem, odměřeným a jasným, na město jako takové a specificky na Turín, město autorova života, první původce všech jeho vizí, nevyčerpatelný katalyzátor každého vjemu. Město bývá také osudem a málokteré město je lepší než Turín pro vznícení a pilování literárního talentu. Voltolini prozkoumává oblasti a ulice, ve kterých město je a zároveň již není, kde se zhmotňuje a kde se rozpouští jeho podstata až k úplnému zániku, kde slibuje a zklamává, kde dodržuje sliby a našeptává. Pohled je strohý a fotografický, ale občas, z ničeho nic, opouští objektivnost ve prospěch hluboce osobních a soukromých úvah a poutavě míchá chladné divadlo výjevů s ohromujícím patosem intimní noty, tajemného místa, které ukrývá pro autora nádherné, nezničitelné významy. Šťastný pohled mimo čas, projev průmyslové civilizace, která naplnila život a představivost mnoha generací; přítomný čas, zdá se, jde za novými panoramaty, ale jeho vize jsou křehké, jako by vymizel smysl věcí. Pro toho, kdo sdílel a sdílí po určitá léta určitou zemi, je tato kniha vzácným zdrojem, cestou k ohrožené vlasti.