Překladatelská práce Kathariny Hinderer zahrnuje nejen beletrii, ale i komiksy a titulky filmů. Katharina oceňuje zejména pestrost české komiksové scény, v Německu uspěl mimo jiné její překlad knihy Divoši Lucie Lomové. Překladatelka v rozhovoru přibližuje proces převodu těchto jedinečných děl do němčiny. V roce 2016 zvítězila v soutěži Susany Roth s překladem ukázky z knihy Anny Bolavé. Čím Katharinu okouzlila hlavní postava románu Do tmy, který posléze přeložila celý? A jaké sny má bohemistka, která s oblibou pátrá po novinkách v pražských knihkupectvích? Rozhovor s překladatelkou pro podcast Proč mě to baví vedla Monika Loderová.

iLiteratura: Vystudovala jsi překladatelství na univerzitě v Lipsku, obor angličtina a čeština, posléze jsi byla řadu let zaměstnaná jako překladatelka a v současnosti vykonáváš toto povolání na volné noze. Můžeš nám přiblížit, jak si k tobě čeština a česká literatura našly cestu?
Katharina Hinderer: Pro češtinu jsem se rozhodla, abych měla ke studiu angličtiny druhý menší jazyk. Z dětství jsem měla s češtinou trochu zkušenosti, četla jsem krásně ilustrované knížky z ČSSR, například od Heleny Zmatlíkové. Když jsem se rozhodla studovat češtinu, začala jsem navštěvovat večerní kurzy a pak jsem pokračovala na univerzitě.

iLiteratura: Evidentně jsi byla velmi rychle úspěšná, protože v roce 2016 jsi už získala Cenu Susanny Roth za překlad ukázky z románu Anny Bolavé Do tmy. Tuto cenu vyhlašují Česká centra ve spolupráci s Českým literárním centrem a jedná se o mezinárodní překladatelskou soutěž určenou začínajícím překladatelům a překladatelkám české beletrie do jiných jazyků. O několik let později jsi přeložila celý román Do tmy a letos vychází ve tvém překladu i druhý díl volné trilogie této autorky, román Ke dnu. Čím si tě texty Anny Bolavé získaly a bylo obtížné najít pro ně v Německu nakladatelství?
Katharina Hinderer: Když jsem překládala ukázku pro Cenu Susanny Roth a znala jenom dvě kapitoly románu, úplně mě okouzlila jeho hlavní postava a celá scenérie. Příběh má tempo a je hodně napínavý, a hlavně má velice dobře napsaný konec, to se mi líbí. Když je román napínavý a pak má slabý konec, není to tak uspokojivé. Oslovila jsem čtyři nebo pět nakladatelství, bylo to trochu obtížné, ale nakonec jsem nakladatelství našla. Někdy má člověk štěstí, a když má nakladatel vztah k České republice, je to snazší. Úspěšnější bývám u menších nakladatelství. Oba romány Anny Bolavé vyšly v Mitteldeutscher Verlag.

iLiteratura: Zvláštní pozornost věnuješ české komiksové scéně. Mě zaujalo, s jakým nadšením ji sleduješ. Mezi tvými překlady je už celá řada českých komiksů: Divoši Lucie Lomové, Anthropoid aneb Zabili jsme Heydricha tvůrčího dua Michal Kocián a Zdeněk Ležák nebo Podivuhodná robotí expedice od Jindřicha Janíčka a Taťány Rubášové.  Dá se říct z tvého pohledu, že je česká komiksová scéna něčím specifická, že má něco, co tě zvlášť oslovuje? Jsi při překládání komiksů intenzivněji v kontaktu s autorkami a autory než třeba u prózy? Můžeš nám trošku přiblížit proces překladu komiksu?
Katharina Hinderer: Česká komiksová scéna je především hodně pestrá a má tvůrce s výrazným stylem, to se mi líbí. Někteří z nich jsou naprosto jedineční, jako například Pavel Čech nebo Nikkarin a Lucie Lomová, i když ta má spíš klasický styl. Co se týká překládání komiksu, je myslím trošku škoda, že nemůžeme ovlivnit, jak bude vypadat bublina. Já překládám text normálně ve Wordu a musím si přibližně představit, aby se rozsahem vešel do bubliny. Nemůžu si to ale vyzkoušet. Je to zdlouhavý proces, a nakonec se může stát, že to nefunguje. Je to trošku jako tápání ve tmě. Tím je to náročnější, ale stejně mě to baví. Kontakt s autorkami nebo s autory záleží na nakladatelství v Německu. Když mám nějaké otázky, zeptám se spíš nakladatele a oni pak kontakt zprostředkují.

iLiteratura: Rozumím tomu dobře, že uděláš překlad ve Wordu, odevzdáš ho a potom během redakce komiksu už nemůžeš mít žádný vliv na to, jak text v bublině bude vypadat?
Katharina Hinderer: Většinou dostanu pracovní verzi a můžu zkontrolovat, jestli tam nejsou chyby, nebo jestli by se to ještě dalo opravit nebo zlepšit. Ale němčina je delší než čeština a bubliny se většinou vůbec zvětšit nedají, takže je to hodně těžké, čeština je takový kompaktní jazyk. Například nepoužíváte členy, ale v němčině potřebuju vždycky víc místa pro členy. Nejoblíbenější příklad je asi „Nevím“. V němčině to jsou minimálně tři slova. „Ich weiß nicht“ nebo „Ich weiß es nicht“ nebo „Das weiß ich nicht“, takže je docela problém vymyslet to tak, aby vše fungovalo a neztratil se význam.

iLiteratura: Mohla bys nám trochu přiblížit, jak funguje v Německu literární provoz a knižní trh pro malé jazyky, jako je čeština? V Česku většinou překladatelky vykonávají i celou řadu dalších činností, kdy zároveň vystupují jako literární agentky a propagátorky té které literatury nebo moderují literární čtení a podobně. Jsou ti tyhle přidružené profese blízké, děláš něco z toho ráda, nebo se tomu spíš vyhýbáš?
Katharina Hinderer: Není mi to úplně blízké, protože jsem spíš introvertka, ale když mě osloví nakladatelství nebo nějaká jiná organizace, tak moderuju, tlumočím nebo sama organizuju akce. Jsou to vždycky věci, které zahrnují hodně neplacené práce a vzhledem k tomu, že honoráře za překlady jsou beztak nízké, ani si vlastně nemůžu dovolit organizovat nějaké kulturní akce, kde také nevydělám dost peněz.

iLiteratura: Česká republika se v roce 2026 představila jako čestný host na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem a do prosince 2026 probíhá v německy mluvících zemích Rok české kultury s desítkami akcí nejenom z oblasti literatury, ale i dalších žánrů. Zapojuješ se do aktivit v souvislosti s Frankfurtem, tedy mimo tento náš podcast? Předpokládám, že bohemisté jsou v posledních dvou letech vytíženi více než kdy jindy.
Katharina Hinderer: To je pravda, překládáním knih pro Frankfurt jsme byli tak vytíženi, že jsem neměla moc času něco dalšího zorganizovat nebo vymyslet, ale zkusím ještě uspořádat nějaké čtení, byla jsem na veletrhu.

iLiteratura: Jakým způsobem sleduješ současnou českou literaturu? Máš svoje oblíbená nakladatelství nebo kulturní rubriky, online zdroje, kamarády?
Katharina Hinderer: Některá nakladatelství nám posílají novinky a informují o nich, ale můj nejoblíbenější způsob je jít do knihkupectví v Praze a tam se podívat na nové knihy.

iLiteratura: Německo a Česko jsou sousední země se společnou historií, a přesto myslím, že kulturní kontext hraje důležitou roli a někdy může silně ovlivnit i recepci knihy. Jak vnímáš to, jak jsou některé texty přijímány v německém prostředí? Existují specifika jazykové kombinace němčina-čeština, nějaké typické jazykové pasti, na které je třeba si dávat pozor, když to srovnáš třeba s angličtinou?
Katharina Hinderer: Ve srovnání s angličtinou jsou v češtině problémy spojeny spíš s tím, jestli použít v němčině člen, nebo ne, a jestli to má být člen určitý, nebo neurčitý. Někdy je to úplně jasné a někdy o tom přemýšlím dlouhou dobu. Také u vykání a tykání v češtině je někdy složité rozeznat, jestli někdo mluví na jednu osobu a vyká jí, nebo na víc osob, kterým vyká nebo tyká. V češtině se to někdy nedá rozlišit jenom z kontextu, a to je pak těžké. Existují také pojmy nebo kulturní koncepty, jako například „ježek v kleci“, což se objevuje v textech často, nebo jsem hodně narážela na pojem „třináctá komnata“. Je to určitý koncept a české čtenářky a čtenáři vědí, co to znamená, ale v němčině se to musí nějak vysvětlit nebo přeložit úplně jinak. Dalším příkladem je třeba spojení „modrá knížka“.

iLiteratura: Zastavme se na chvíli také u tvé více než patnáctileté zkušenosti s překladem filmových titulků. Dělala jsi titulky například k filmu Národní třída nebo k seriálu Pustina a řadě dalších. To je poměrně odlišná překladatelská disciplína, která vyžaduje mimo jiné schopnost jazykové zkratky. Co tě na této práci baví nejvíc a daří se ti třeba i v této branži občas podpořit uvedení nějakého českého filmu?
Katharina Hinderer: Jako titulkářka jsem hodně omezená časem a místem, do titulku se vejde jenom určitý počet písmen. Někdy to může být hodně frustrující, když mám ideální překlad, který se tam nevejde... Člověk se tím ale hodně učí říct něco jinými slovy a vyjádřit to úplně jinak. Já jsem se vlastně nejdřív naučila překládat dialogy, a když jsem pak začala s literárním překladem, měla jsem na začátku problémy s popisem krajiny nebo pohybů, ale časem jsem se to taky učila. U filmového překladu nemají titulkáři vůbec žádný kontakt s původním zadavatelem, takže je skoro nemožné nějaký film podpořit. Já mám ale už dlouho nápad, že bych zorganizovala na Jeronýmovy dny večer s českým filmem. Vy máte totiž v Čechách celou řadu filmů, kde jsou hlavními postavami překladatelky. To by se mi moc líbilo. Jednou jsme v Lipsku promítali film Tajnosti, já bych k tomu připojila ještě Rok vdovy, což je hodně dobrý film a trochu se tam objevuje proces překládání poezie, a to mi připadá hodně zajímavé.

iLiteratura: Na závěr se vždycky našich hostů ptáme na jejich sny a přání a ráda bych se zeptala i tebe, jestli nějaký takový profesní sen máš. Nemusí jít jenom o text, může se jednat o podmínky k práci nebo o spolupráci s někým konkrétním… Máš něco, co bys nám svěřila?
Katharina Hinderer: Jedním mým snem by bylo, abychom se v kulturním prostředí všichni mohli slušně živit a vytvářet víc umění a míň kontentu, který přináší komerční zisk. Tím druhým snem by bylo mít vlastní nakladatelství, kde bych mohla vydat všechny knihy, pro které jsem nenašla nakladatele v Německu nebo v německojazyčné oblasti.