
Spisovatel John Steinbeck, jak jej téměř neznáme
O Americe a Američanech je český výbor novinových článků amerického nositele Nobelovy ceny za literaturu (1962) Johna Steinbecka.
Když v roce 1962 obdržel John Steinbeck (1902-1968) Nobelovu cenu, zdůvodnění vyzdvihlo, že jeho dílo je realistické i imaginativní a že sociální skutečnost vnímá nejen palčivě, nýbrž i se soucitným humorem. O tom jsme se mohli přesvědčit v autorově beletrii (např. Hrozny hněvu, Pláň Tortilla, O myších a lidech), zatímco z dokumentaristické tvorby dosud byly přeloženy jen Toulky s Charleym, záznam zážitků ze spisovatelovy cesty po USA. Steinbeck však byl též vynikajícím reportérem, ostatně žurnalistiku nazval „matkou literatury“. Namátkou: na podzim 1937 se vydal spolu se zbídačenými imigranty z Oklahomy do Kalifornie, a tak vznikla série novinových článků; počátkem roku 1943 odjel jako zahraniční dopisovatel listu Herald Tribune komentovat válečné události v Anglii, severní Africe a Itálii. Český výbor z takových Steinbeckových textů nedávno vyšel pod názvem O Americe a Američanech.
Uměl se dívat
Texty vybral, uspořádal a úvodem opatřil zkušený anglista, amerikanista a překladatel Miroslav Jindra. Měl šťastnou ruku: jednotlivé oddíly postupují od zamyšlení nad obecnými problémy k úvahám nad konkrétními lidmi. Steinbeck přístupně pojednává o zrodu americké civilizace a kultury a zároveň poukazuje na rysy pro ni specifické, aniž upadá do extrémů. Byť velice ostře hovoří kupříkladu o otroctví a postavení černochů vůbec, nepatří k multikulturním kritikům, pro něž je bílá Amerika ztělesněním rigidity. Zasvěceně mluví o tzv. americkém způsobu života a jeho paradoxech („považujeme se za praktické realisty, ale koupíme všechno, co nám v reklamě nabídnou“ atd.). Jeho poznámky o nadbytku, pohodlí, konzumu, fungování předvolebních kampaní či moci korporací jsou dnes aktuálnější než v době svého vzniku! Ale zopakujme a zdůrazněme: Steinbeck nad Amerikou nezoufá. Věří, že má v sobě zabudované jakési seberegulující mechanismy, které on sám nazývá energií a tvůrčím neklidem. Dalších pět oddílů knihy lze rozdělit na dvě skupiny: na tu, která se netýká literatury (oddíly Válečný korespondent, Přátelé), a na tu, jež se jí naopak týká bytostně a která je pro nás asi zajímavější (Angažovaný umělec, O psaní, Místa mého srdce). Ve stati Pochybná bitva v Kalifornii lze rozpoznat zárodky autorova hněvu nad chudobou zbídačených zemědělců, jenž dozrál v Hroznech hněvu, románu, který je svým společenským dopadem srovnatelný pouze s Chaloupkou strýčka Toma Harriet Beecher Stoweové. Ve vzpomínkové črtě V Salinasu se pořád něco děje Steinbeck popisuje oblast, jež tak skvěle ztvárnil v Pláni Tortille. Poučné jsou i texty neosvětlující takto přímo Steinbeckovu tvorbu - kupříkladu Proces s Arthurem Millerem, rozbor morální dimenze situace z počátku 50. let, kdy tento dramatik byl obviněn z pohrdání Kongresem USA.
Všem se nezavděčíš
Jako snad v každém takovém výboru i tady občas dojde k opakování (ve stati Genus Americanus se vypráví stejná příhoda jako později v Místech mého srdce) a k představení jevů či lidí v českém prostředí neznámých. Hodnocení některých článků vysloveně závisí na publiku. Příklad: zatímco nad úvahou Hra - román by literární i divadelní teoretici patrně zaplakali, pro laika může být přínosná osvěžující jednoduchostí a upřímností. A s určitými autorovými názory leckdo jistě může zásadně nesouhlasit, což se týká zejména esejů o válce ve Vietnamu (Steinbeck obviňuje z rozpoutání konfliktu Čínu a ještě v roce 1967 nadšeně tvrdí, že se Američané dokážou „postavit libovolnému vojenskému nepříteli a nadto ho i porazit“ atp.). Na druhou stranu v otevřeném dopise sovětskému básníku Jevtušenkovi nutno obdivovat Američanovo stylistické (až rétorické) umění, které dosahuje absolutního vrcholu v ironicky satirickém Atque Vale, článku, jenž se zabývá našimi stereotypními představami o černoších. Vůči tuzemskému výboru se nelze vyhnout jedné výtce. Zatímco citovat původní novinový či časopisecký zdroj se nejeví jako nezbytné, s výjimkou oddílu Válečný korespondent chybí textům datace. Místy přímo zoufale! K čemu je nám přesvědčivý obraz newyorské makléřské kanceláře uvedený výrazem „před týdnem“, když neznáme rok vzniku onoho Steinbeckova příspěvku?
MFDnes, 14. 2. 2004
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse
Anonym,
Nemáte prosímvas něco o životopisu Harriet Beecher Stoweové?
P.Horák,
Výběr bych neoznačil za šťasný, a to z důvodu, že na úkor jiných nepublikovaných statí, byly znovu vydány věci z knihy Byla kdysi válka.