Těkavý a v rychlém tempu ubíhající text je fragmentem Topolova nepublikovaného románu Mongolský vlk, napsaného dle informací na záložce už v roce 1997.

Vypravěč Ilja v hlavním městě Mongolska, Ulánbátaru, potkává tajemného slepého starce, který mu během jednoho odpoledne a tří láhví vodky vypráví příběh své rodiny. Ústřední roli v něm hraje slepcův otec, zprvu respektovaný lama (v očích svého dítěte povznesený skoro až do podoby světce), jenž během sovětizace země a s ní souvisejícím potíráním původních náboženství uniká jisté smrti (tedy osudu, který potkal ostatní lamy), a přijímá místo správce buddhistického kláštera Gandanu. Když umírá, jeho syn už je reprezentativním vzorkem mládeže nových pořádků v zemi a také prvním mongolským pionýrem, jemuž později potřesením ruky prokáže čest i samotný Stalin. Drastickou změnu pořádku se snaží nevnímat a vymanit se z ní až sebedestruktivním přijetím role studenta.

Jáchym Topol: Zlatá hlava. In Život, Praha, 2005, 66 s.