La Corde de mi (Mollová struna) je nový román významné švýcarské prozaičky Anne-Lise Grobéty (1949). Po 17 letech, v nichž se autorka věnovala především povídkám a esejistické tvorbě, se Anne-Lise Grobéty opět vrací k románové formě. Na Mollové struně však začala pracovat již před devíti lety – tehdy během krátké doby napsala 250 stránek příběhu houslaře Marca Favroda od jeho narození až po chvíli, kdy od něho odchází manželka s jejich malou dcerkou Luce. Tento příběh, vyprávěný ve třetí osobě, však autorku neuspokojoval, a román tak zůstal dlouho nedokončen. Teprve když hlavní hlas dostala houslařova dcera Luce, získal román ich-formu, jež autorce u románů nejlépe vyhovuje – Mollová struna tak byla dopsána během dvou měsíců sponzorovaných nadací Pro Helvetia.

Lineární biografie houslaře – jeho narození, život s hluchoněmým bratrem, jehož matka nakonec nechá umístit do ústavu, objevení houslařského řemesla a učednická léta u bratrů Peletových – se tak střídá s Luciným vyprávěním, jež románu dodává náležitou hloubku – příběh se točí jakoby ve spirále, je plný odboček, obrazů a detailů, k nimž se stále usilovněji vracíme. Luce, nyní třicetiletá historička umění žijící v Římě, nabízí osobní pohled na svůj vztah s otcem, kterého naposledy viděla v době dospívání, kdy se s ním snažila navázat kontakt. Luce, toužící po normálním vztahu, však nachází pouze lhostejnost muže neschopného otcovské lásky, který veškerou energii vkládá do hledání dokonalého houslového nástroje. Nyní její otec umírá v nemocnici a žádá ji, aby mu z vesnice v údolí neuchâtelské vysočiny, kde se vyučil houslařskému řemeslu, přinesla modré houslové pouzdro. Luce, jež se vzhledem k otci citově zmítá mezi chladností a úslužností, se nakonec vydává na cestu do svého rodného kraje, která se zároveň stává cestou hledání pochopení a usmíření.

Jak samotný název románu napovídá, jedním z hlavních témat je hudba - mollová struna, nejméně znějící z houslových strun, přesto označovaná za srdce nástroje, zde slouží jako symbol otce, houslaře Marca Favroda. Hudba je výrazně cítit i ve vlastním jazyce románu, jeho rytmu a zvučnosti. Tento román mnoha forem, perspektiv a stylů mísí vzpomínky Luce se vzpomínkami Marca či bratrů Peletových, světlo (ne náhodou je křestní jméno hrdinky Luce) s temnotou (zatvrzelost a lhostejnost otce), minulost s přítomností, krajinu s životem postav. Ostatně krajina, stejně jako v ostatních knihách Anne-Lise Grobéty, zde hraje velmi důležitou roli, tentokrát však mnohem pochmurnější.

Mollová struna, v pořadí čtvrtý román Anne-Lise Grobéty, je příběhem o touze po lásce, snaze komunikovat, o nepřítomnosti, tichu a lhostejnosti, ale i o vztahu umění a života. Navzdory svému tématu však román nevyznívá ani tragicky, ani těžce, naopak - tento mnohovrstevný román s umně propracovanou strukturou a jazykem je považován za dosud nejlepší dílo Anne-Lise Grobéty.