Prázdnou budovu (a hlavně archeologické vykopávky vtělené citlivě do areálu) si návštěvníci mohli prohlížet již před tím, ale nastěhování a instalace ještě zřejmě potrvá, takže autoři informačních materiálů slibují celkové otevření na rok 2009. Snaha postavit toto muzeum se táhla od r. 1976, architektonické soutěže v r. 1976 a 1979 nepřinesly žádoucí návrhy, naproti tomu úspěšná mezinárodní soutěž z r. 1989 byla bůhví proč anulována, nakonec byl zvolen projekt švýcarského architekta žijícího v New Yorku Bernarda Tschumi , jehož realizace stála údajně 130 milionů Euro. Nemohu říci, že by na mne budova, výborně situovaná proti vchodu do Dionýsova divadla a v těsné blízkosti stanice metra, udělala velký dojem, uvnitř se však zdá, že pro instalaci skulptur je ideální. Půvabné a trochu dojemné je, že - jak se praví na internetových stránkách - je tu připravena velká hala, která zůstane prázdná do té doby, než se Elginovy mramory vrátí do Řecka.

Toto úsilí, spjaté se jménem Meliny Mercouri, velké řecké herečky a zpěvačky, starostky Athén a ministryně kultury, nabývá reálnějších rozměrů právě výstavou NOSTOI. Není příliš velká, jde jen o 74 objektů pocházejících původně z Itálie a 10 objektů původem z Řecka, „repatriovaných“ z bohatých veřejných i privátních sbírek ve Spojených státech (tj. především Getty museum v Malibu, Metropolitan Museum of Art v New Yorku, Museum of Fine Arts Boston aj.). Loni byla podobná výstava realizována v Itálii, z materiálu se však nedá vyčíst ani její místo, ani její rozsah.

Knihu otevírají pozdravné adresy ministra kultury Michalise Liapise, generální ředitelky spravující kulturní dědictví Vivi Vassilipoulou a předsedy organizace pro vystavění nového akropolského muzea Dimitriose Pandermalise. Jsou nadšené a poměrně ornamentální, stejně jako "Day of Homecoming", prohlášení, podepsané zúčastněnými institucemi. Teprve obsáhlá studie "Artworks in exile" (ano, tak se tomu tady emfaticky říká) z pera Fabia Ismana, italského žurnalisty, pracujícího pro Il Messaggero a věnujícího se často problematice památek a jejich ochrany, je věcná. Byla zřejmě vypracována už pro výstavu v Itálii. Vychází z premisy, že tímto okamžikem končí „the period of Great Looting“, období velkého rabování památek. Podává mnoho informací o praktikách ilegálního vývozu uměleckých děl (taky se tu mihne jméno Jiřího Frela) i o jejich postupném navracení především z amerických sbírek.  

Katalog má výtečné fotografie doprovázené popisem artefaktu, jeho interpretací a bibliografií. Zklame snad jen jednou – to když u červenofigurového kratéru s výjevem Achillea pronásledujícího mladičkého Troila na koni zvolí k fotografii zadní stranu vázy. Listování v katalogu je velké potěšení, výstava sama je ovšem nezapomenutelná. Jednak není nad autopsii (všechno se nám zdá známé, protože to bylo tisíckrát reprodukováno – a všechno je nové, protože velikost i barva jsou jiné), jednak v novém akropolském muzeu byly vázy, reliéfy, sochy i nástěnné malby opravdu doma.