Poslední kniha spisovatelky Jochi Brandes je historickým románem odehrávajícím se v biblických dobách za vlády králů Saula, Davida, Šalomouna a Jarobeáma. Autorka jako hlavní impuls k sepsání tohoto románu uvádí: „Když jsem se poprvé seznámila s příběhem deseti kmenů… mou mysl zachvátila smršť představ. To bylo před čtyřiceti lety na hodině paní učitelky Dvory… o dvacet pět let později jsem, v rámci magisterského studia, slyšela od profesora Jaira Zakovice větu…: „Jarobeám, syn Nebatův,…byl…nejvíce nenáviděným člověkem v Bibli království Judského, nejvíce obdivovaným v Bibli království Izraelského…dalších dvanáct let uplynulo, než mě napadlo udělat z Jarobeáma hrdinu mé knihy… pochopila jsem, že mnoho lidí neví o likvidaci Saulových potomků králem Davidem, což mě vedlo k napsání historického románu, který vylíčí události předcházející rozdělení království…na Izrael a Judu…“

Čtenáři neznalému biblického textu bude znít citace profesora Zakovice poněkud podivně, vždyť hebrejská Bible je jen jedna. Zde se však, jak sama spisovatelka poznamenává, naráží na fakt, že po smrti krále Šalomouna došlo k rozdělení jednotného království na jižní Judské, kterému kraloval Šalomounův syn Rechabeám, a severní Izraelské, kterému kraloval Jarobeám (1 Královská 11, 43–12, 20). K tomuto rozdělení podle textu První knihy Královské došlo, protože Šalomoun nedodržoval smlouvu s Hospodinem, a tak mu Pán Bůh pravil: „Protože to s tebou dopadlo tak, že nedodržuješ mou smlouvu a má nařízení, která jsem ti přikázal, zcela jistě odtrhnu království od tebe a dám je tvému služebníku. Avšak za tvého života to neučiním kvůli tvému otci Davidovi. Odtrhnu je až z ruky tvého syna. Celé království však přece neodtrhnu, jeden kmen dám tvému synu kvůli svému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem vyvolil“ (verš 11–13). Potud biblická fakta.

Celá kniha je rozdělena do tří oddílů: Bojovník, Princezna a Král. Autorka záměrně volí právě toto pořadí, neboť, jak v jednom rozhovoru řekla, čtenář se na samém počátku knihy setkává s mladým hrdinou, který vystupuje pod jménem Šlomam, a během četby si jej oblíbí natolik, že v momentě, kdy je mladík prorokem Achijášem Šíloským vyzván, aby si změnil jméno na Jarobeám (v poslední části románu nazvané Král), čtenář již nemá před očima biblický příběh o rozdělení království, ale příběh posledního potomka Saulovy dynastie, který se po právu ujímá vlády.

Následující, prostřední, část pojmenovaná Princezna pak spojuje všechny nitky příběhu v logický celek, z úst Saulovy dcery princezny Michal (biblická Míkal, manželka krále Davida) se postupně dozvídáme o událostech předcházejících Šlomamovu narození, tedy od nástupu krále Saula až po poslední dny krále Šalomouna. Vypráví o nejrůznějších pletichách a zákulisí královského dvora, válečných taženích, touze po moci a vládě i soukromých tragédiích včetně Šlomamovy stále ještě relativně temné minulosti.

Fiktivní příběh Jochi Brandes je postaven na biblických faktech, čemuž je přizpůsoben i jazyk celého románu nevyjímaje biblické citace. Tím se text do značné míry přibližuje biblickému originálu a dodává mu punc starobylosti, ačkoli není tolik fragmentární a jazykově náročný jako starozákonní příběhy. Pouze na jednom jediném místě se autorka nechala svést současnou mluvenou hebrejštinou a na moment opustila archaičtější formu jazyka, vzhledem k tomu, že jde o emotivně vypjatou scénu, je možné tento „prohřešek“ vůči jazykové úrovni celého románu prominout.

Třetí kniha Královská je velice zajímavým pokusem o invenční rekonstrukci biblického příběhu posledního potomka saulovské dynastie. Autorka jej vypráví z odlišného úhlu pohledu, než jej známe ze starozákonního záznamu, což vrhá odlišné světlo i na ostatní aktéry, hlavně na krále Davida, kterému není Třetí kniha Královská zrovna příznivě nakloněna. Čtenářské publikum se již tradičně dělí na dva tábory, první – povětšinou starší generace silná v tradici – knihu Jochi Brandes odmítá coby znevažování textu Starého zákona, druhý ji přijímá nadšeně. Možná i pro jistou distanc od Bible a větší otevřenost mladší generace experimentům s klasickými příběhy. Nicméně tato generalizace neplatí úplně.

Netřeba dodávat, že je třeba mít při četbě této výjimečné knihy na paměti, že se jedná o fiktivní román, který není doplněním či rozšířením biblických událostí. Jako takovou ji také vřele doporučujeme všem čtenářům, kteří mají v oblibě historické romány všech možných období.