Ediční program nakladatelství nestál pouze na proslulé a čtenářsky i v Česku velmi oblíbené polské reportážní literatuře. Výrazné místo v něm měla také řada Stehlík, věnovaná českým autorům a vedená Mariuszem Szczygiełem. Právě Szczygieł se (jak uvádí ve facebookovém příspěvku) jednoho rána probudil a napadlo ho, že by si měl koupit pět výtisků své knihy Není. Jeden na památku, další jako dárky. V této podobě už totiž kniha brzy nebude. Důvod je především ekonomický: nadace, pod niž Dowody spadají, si už nemůže dovolit financovat vydávání knih a chce své omezené prostředky věnovat ostatním prospěšným aktivitám. Nakladatelství nyní doprodává svůj katalog se slevou třicet pět procent, která mu má zároveň pomoci získat alespoň trochu finanční likvidity na poslední cestě.

O několik dní dříve jsme na hlavní stránce iLiteratury vydali článek s titulkem Nic nového?. Jak už dost možná víte, nejedná se o povzbudivou zprávu, že se během léta nic zvláštního neděje, ale o oznámení, že časopis kvůli výrazně nižší dotaci od Ministerstva kultury na měsíc přeruší vydávání článků. Peníze, které tím ušetříme, nám umožní pokračovat ve zbytku roku. Už předtím jsme přitom v redakci snížili už tak spíše symbolické honoráře o třicet procent.

Dowody a iLiteratura samozřejmě nejsou stejný případ, přesto se obě zprávy skládají do jednoho nepříjemně uceleného obrazu. Snadno si zvykáme, že tu něco je. Že vycházejí knihy, do nichž by se velkým nakladatelům nevyplatilo investovat. Že někdo po léta cílevědomě představuje polským čtenářům českou literaturu a vybírá pro ni autory, překladatele, redaktory i grafiky. Že se každé ráno objeví nová recenze knihy, o níž bychom se jinak možná vůbec nedozvěděli, zajímavý rozhovor se spisovatelem, překladatelem, nakladatelem... Tato práce se postupně stane samozřejmostí. Kniha stojí na polici, článek se objeví na obrazovce a málokoho napadne ptát se, za jakých podmínek vznikly.

A potom se provoz na chvíli zastaví. Teprve prázdné místo ukáže, co je dosud zaplňovalo.

Pod oznámením Dowodů se objevilo množství vzkazů od čtenářů, kteří psali, jak důležité pro ně nakladatelství bylo. Szczygieł přiznal, že o tak intenzivním vztahu netušil. Podobná hezká, podpůrná slova a činy (i ty finanční!) jsme si vysloužili i my na iLiteratuře. To je možná úděl malých kulturních institucí, malých redakcí, malých nakladatelství: největšího uznání se jim dostane ve chvíli, kdy už je často nelze proměnit v podmínky pro jejich další fungování.

Literární život zřejmě ne vždy končí slavnostním otočením poslední stránky. Jednoho rána se totiž můžeme probudit a zjistit, že není nic nového. Ve Varšavě si ale pořád můžeme zajít na dobrou kávu do kavárny Wrzenie Świata, s níž je příběh nakladatelství úzce spojen a v jejíchž regálech knihy zůstávají. Dokud tomu tak bude, nějaké Důkazy (aspoň částečně) existují.