Ukrajina je jednou z mála evropských zemí, kde dodnes silně přežívají pověry, přestože se komunistická moc snažila vší silou cokoli jakkoli spojeného s ukrajinskou historií či folklórem zlikvidovat. Halyna Pahuťak, významná západoukrajinská autorka knih pro dospělé i pro děti, často vychází ve své tvorbě z lidové slovesnosti, mýtů, legend a mystična obecně. Snad už její původ (její předkové pocházeli z moldavské knížecí rodiny) ji předurčil k tomu, že bývá označována za nejtajemnější postavu současné ukrajinské literatury.

Počátek románu Sluha z Dobromylja opravdu čtenáře zaujme netradiční tematikou. Nacházíme se v malém západoukrajinském městečku Dobromyl roku 1949, kam je poslán mladý psychiatr do bývalého kláštera, v němž je zřízena psychiatrická léčebna. Spolu s Oleksijem Ivanovyčem působí v léčebně starý židovský psychiatr Adam Vicentijovyč. Kolem probíhá boj mezi UPA a NKVD, léčebna je minimálně zařízena, lidé v ní umírají hlady, přijíždějí prapodivné kontroly, které Oleksije Ivanovyče děsí, přestože je sám uvědomělý komunista. Jednoho dne se v chátrajícím a uzavřeném chramě objeví zakrvavená ikona a Oleksije Ivanovyče požádá jeden z pacientů, aby s ním odešel do krypty. Zde mu začne vyprávět svoji historii Sluhy z Dobromylu.

Až sem se děj odehrává velice živě, autorka dovede vtáhnout čtenáře do děje, takže veškeré události se před námi odehrávají jako ve filmu či jako bychom byli přítomni dění. Bohužel, sotva začne Sluha vyprávět o svém 800 let dlouhém životě, jakémsi převtělování, o legendě, která jej celá staletí provázejí, nemůžeme se dočkat, kdy se konečně vrátí zpět do roku 1949, kdy příběh začal, a jaksi vykrystalizuje. Sluha z Dobromylu měl být synem čarodějnice a vlkodlaka, měl mít nadpřirozené schopnosti, dovedl uspávat lidi, ovládat jejich mysl. Vždy se utkával se zlem a i když sám nechtěl, vždy měl pomáhat udržovat řád věcí. Rozhodně velice zajímavé jsou exkurze do historie, do doby knížete Danyla Haličského, zakládání klášterů, doby baroka, obchodních cest, multietnického prostředí Západní Ukrajiny…

Ale katarze se nekoná a autorka zůstává u čistě popisného, přestože stále velice čtivého stylu. Je škoda, že se jí nepodařilo využít skvělé možnosti z počátku románu, kdy vedle sebe stojí dějinná jistota v postavě Sluhy, který prožívá všechna ta staletí s vědomím věčnosti morálních zásad, a nový, tzv. moderní člověk, který sice prošel válkou a je schopen mít vlastní názor, ale je zcela pohlcen v komunistické ideologii a jako přesvědčený komunista odmítá jakékoli nadpřirozeno, historicky zakořeněné a v lidech přežívající etické principy.

Pahuťak měla vynikající příležitost postavit se k nedávné minulosti a konfrontovat ji s historickou pamětí Západní Ukrajiny. Bohužel, nevyužila toho a výborně začatý román se rozplizl v čistém popisu dějinných událostí, přestože naplněných subjektivními pocity mýtické postavy Sluhy z Dobromylu.