iLiteratura: Tato dvě prostředí nelze srovnat:
Nedá se to srovnat. Anglosaské pojetí „recenze“ v denním tisku nebo ve společenských týdenících (pravidelně čtu Janet Maslinovou a Mičiko Kakutaniovou v NYT, „recenze“ Guardianu a část těch v Daily Telegraphu, velmi zřídka něco z ruštiny nebo němčiny – zejm. v Süddeutsche Zeitung – když potřebuju) nemá s tím naším nic moc společného. 
Českým publicistům nikdo nedá tolik prostoru, kolik se dostává autorům v zahraničí, oni naopak neoplývají takovou erudicí a takovým stylem. V zahraničním tisku vyhledávám zejména kritiky (nebo spíše eseje) psané literáty samotnými; to u nás prakticky úplně chybí. (Kateřina Kadlecová)
Kde není svéprávné kritiky, nelze srovnávat. (Daniel Podhradský)

iLiteratura: Z bláta do louže...:
Chybí tu autoritativní osobnosti, jejichž hlas má váhu. Což může být špatně, protože pak je tu nepřehledný mnohohlas. Ale podobné osobnosti občas v zahraničí přestávají ve svých recenzích věcně argumentovat a spoléhají se na onu svou autoritu. (Pavel Mandys)

iLiteratura: U nás je kritika jiná než v zahraničí, v zahraničí je lepší:
Česká kritika především neexistuje. Smířila se s malými kulturními poměry a nechala se zatlačit do ranku „profesionality“, navíc většinou státem placené, tím spáchala sebevraždu. (Pavel Kosatík)
Z předchozího je vidět, že nepříliš dobře. I když máme bohaté tradice, současná kritika je nedostatečně vzdělaná, bez hlubšího záběru. (respondent si nepřeje být jmenován, na 1. otázku odpověděl: Chybí tu kvalitní recenzní přílohy typu TLS nebo časopisy (The New York Review of Books).)
Literatura se obecně na Západě vnímá jinak, tomu pak odpovídá i kritika. (Klára Kolčavová)
[Naše] je taková sousedštější, ale schází nám skutečná kritika ve velkých denících. (Anna Kareninová)
U nás se málo píší rozsáhlejší kontextové recenze, není na ně prostor (občas v Hostu). (Marcel Arbeit)
Nepříliš dobře, zejména pro svou nesoustavnost a nekomplexnost. (Lubomír Machala)
Bohužel ne moc dobře. Souvisí to s její domácí prestiží a ohodnocením. (Štefan Švec)
Jako malá. Ostatně jako všechno české. (Radim Kopáč)
Jako pořád málo profesionální, tj. špatně redigovaná, bez řemeslného standardu. Pohybuje se mezi dvěma extrémy: šedivou popisností a ranařstvím. (Jiří Trávníček)
Je ustrašená, bojácná, uplakaná, suchá, deskriptivní a málo kreativní. Oč více je popisná, o to méně vyjadřuje názor. (Olina Stehlíková)
Myslím, že se u nás píšou spíše krátké recenze, které chtějí být okamžitým soudem, a stále tu chybí kvalitní literární kritika, která by literární díla více promýšlela, snažila by se jim porozumět, a teprve poté je hodnotila. (Miroslav Olšovský)
Jako stálá obava o vlastní existenci, jako nejistota, zda ona existence bude uchována... Chybí zde tradice suverenity slova, které je zodpovědně řečeno. (Milena M. Marešová)
Ač nás otázka nutí do příliš obecného vyjádření, zkušenost s ruskými, anglofonními a německými periodiky hovoří o obecně menší míře vágnosti textu kritiky, než je tomu u nás. Ta spočívá v přítomnosti autorova názoru, zda pojednávané dílo stojí za čtenářovu pozornost, a snaha argumentovat proč ne, či proč ano. V ČR mají kritici zřejmě zafixováno, že vyjadřovat názor na věc lze pouze oklikou pomocí duchaplných výroků, neurčitého přešlapování vrstvícího neurčité věty o dnešní době či o tom, co je člověk, či klást na konec samotného textu pokoutnou rétorickou otázku, která má čtenáři zřejmě dát prostor, aby si sám podstatné domyslel, neboť kritik je sám tak nad věcí, že nemusí věci říkat přímo. Z toho důvodu je většina kritiků vůbec nejšťastnější, když nemusí názor vyjadřovat vůbec a věnovat se v klidu formálnímu rozboru či zasazování díla do určitého uměleckého či dějinného proudu. Skrýt kritickou nemohoucnost je tak skutečně nejsnadnější. (Petr Šimák)

iLiteratura: Konkrétně...:
Tak jako tato republika vychází téměř ve všem – bídně. Angloamerická kritika je úplně něco jiného. Má úroveň, nadhled, názor. Už skutečnost, že konkrétní kritik napíše do NYT recenzi na konkrétní knihu, je událost. U nás je to naprosto irelevantní. (Jindřich Jůzl)
Kdysi jsem občas nahlížel do The New York Review of Books a koukal, kolik je tam dlouhých, důkladných a zajímavých článků. U nás má recenzent prostor na nějaký ten lapidární soud či žertík, ale přesvědčivě argumentovat může vzhledem k požadovanému rozsahu málokdy. (Viktor Šlajchrt)
...viz srovnání s anglosaskou tradicí výše... (Petra Hůlová, na 6. otázku odpověděla: Na rozdíl od anglosaské tradice, kde pozitivní recenze zdaleka převažují, je česká kritika mnohem negativnější. Pro kritika jako by bylo zajímavější „udělat se na sejmutí autora“, než se věnovat upozorňování na knihy, které stojí za to číst.)
Francouzi mají obsáhlou kritickou produkci a hojně diskutují alespoň o vybraných dílech daného roku. Jde o skutečné výměny názorů, nikoli o český způsob „každý si řekne svoje a ostatní mlčí“. (Eva Voldřichová Beránková)
Ve srovnání s cizinou vychází naprostá většina literárních kritik téměř katastroficky, především v denících. Sleduji celkem pravidelně kritiky v Le Monde a Libération. A to nehovořím o časopisech zaměřených na literaturu jako takovou. Někde spíš než o skutečnou kritiku jde jen o obyčejnou exhibici autora kritiky, která svědčí jen o jeho nedostatku jakékoli imaginace. (Jan Gabriel)
Je horší než v německé jazykové oblasti. Denní tisk tam věnuje mnohem větší prostor literárnímu dění. (Ivan Binar)
Asi nelze úplně srovnávat s jinými státy, ale v německy mluvících zemích má rozhodně větší prostor. (Jiří Padevět)

iLiteratura: Ne...:
Ne. (František Dryje)
Nedokážu srovnat. (Jaroslav Tvrdoň)
Na to si netroufám. (Eva Klíčová)
Nevím. (Alena Zemančíková)
Takovou možnost mám jen zřídka, a ani po ní netoužím. Nejsem literární vědec. (Antonín Bajaja)
Tuto možnost v podstatě nemám. (Luisa Nováková)