Nakladatel Ivan Stable má mezi spisovateli jednu srdeční záležitost. Ve svém nakladatelství Mot, zaměřeném na komiksy, pomalu, ale jistě vydává překlady spisů významného švédského autora Stiga Dagermana (1923–54). Trochu to ovšem vypadá, jako by chtěl tuto svou záslužnou aktivitu utajit, Mot knihy pro jistotu neprezentuje ani na webu – snad aby nemátl návštěvníky, kteří zde samozřejmě většinou hledají jiný druh literatury.

Přesto však Dagerman, od jehož dobrovolné smrti v příštím roce uplyne šedesát let, za pozornost stojí. Není třeba zde opakovat životopisné údaje, v souvislosti s touto knihou stačí uvést, že čtyřiadvacetiletý autor, který už měl za sebou velice úspěšné romány Had a Ostrov odsouzených, odjel v roce 1946 do Německa, aby z válkou zničené země napsal sérii reportáží pro švédský deník Expressen.

Německý podzim (Tysk höst) je soubor třinácti takto vzniklých textů, které však nelze považovat za klasické reportáže. Jedná se o stylově vytříbené články, v nichž zachycení často drastických výjevů z různých částí zpustošeného Německa slouží především jako východisko pro autorovy úvahy a výklady. Literární vědec a nordista Radko Kejzlar ve své německy psané studii o švédské válečné a poválečné literatuře píše: „Už od prvních stránek deníku je jasné, že Dagerman je spíše básník a umělec, ale také spíše politik než objektivní pozorovatel a novinář.“¹ Dagerman má nepochybně vynikající pozorovatelské schopnosti a své popisy dokáže velmi působivě stylizovat. Na jejich základě pak například vysvětluje, že chudé poválečné Německo ve skutečnosti zdaleka nebylo beztřídní společností, jak se někdy tvrdilo (Chudákův dort), nebo formuluje myšlenku, že lidé jsou v zájmu přežití schopní takřka všeho (Umění klesat). Sklony k sarkasmu skvěle uplatňuje v kapitole věnované denacifikačním soudům (Běh spravedlnosti), kde zároveň kritizuje takto realizované snahy o vypořádání se s nacismem jako absurdní a neúčinné. Snaží se zachytit rozpory v německé společnosti (Rivalové, Nevítaní) nebo najít odpověď na to, jaký je v roce 1946 vztah Němců k poraženému nacistickému režimu (Německý podzim). Stranou nezůstává ani nijak zvlášť utěšená poválečná politická situace Německa (Chladný den v Mnichově) nebo bezradnost a lhostejnost okupačních mocností.

S některými autorovými suverénně prezentovanými závěry je jistě možné polemizovat, jako to, snad až příliš odmítavě, činí ve své publikaci zmiňovaný Kejzlar. Ten silně podtrhuje Dagermanovo politické smýšlení (spisovatel byl značně kritický vůči kapitalismu, od raného mládí se angažoval v syndikalistickém hnutí), označuje texty za „pouze zdánlivě objektivní“, za svého druhu „propagandu“, vyčítá autorovi nedostatečnou znalost kontextu, a dokonce dospívá k závěru, že „Dagermanova kniha ve skutečnosti není žádná reportáž vzniklá obvyklým způsobem, nýbrž spíše předem promyšlená kniha zkomponovaná z politického hlediska, která svým bezpochyby strhujícím stylem měla ovlivnit švédské smýšlení podle autorových představ.“

Jako protiklad k tomuto pohledu lze zmínit nadšenou, emotivní předmluvu spisovatelky Elfriede Jelinek (předmluva vznikla pro nové švédské vydání knihy z roku 2010). Ta se nad objektivitou či historickou přesností Dagermanových textů v nejmenším nepozastavuje (těžko ostatně říci, nakolik se dá v případě takovéto knihy objektivita požadovat), zato vzletnými slovy chválí autorův pronikavý pohled na okolní svět a jeho pochopení pro trpící a přežívající, a to i ty, jejichž utrpení se považuje za „zasloužené“.

Německý podzim tak může zaujmout hned z několika důvodů. Jednak dosti výjimečným tématem – textů, které by se snažily takto komplexně zachytit apokalyptickou atmosféru Německa těsně po válce, nevzniklo mnoho. Za druhé je skvěle napsaný, takže podobně jako v dalších autorových knihách nezbývá, než obdivovat Dagermanovu schopnost formulovat paradoxy, gradovat text k pointě, zkrátka elegantně a neomylně uhodit hřebík na hlavičku. A do třetice čtenář s určitým povědomím o historii a politické situaci 40. let 20. století může porovnat své znalosti s Dagermanovými postřehy a procvičit si kritické myšlení.
 

1. Radko Kejzlar: Literatur und Neutralität: Zur schwedischen Literatur der Kriegs- und Nachkriegszeit. Helbing u. Lichtenhahn, Basel 1984, s. 166–175. Úryvky přel. Marie Voslářová ^zpět