
Přední představitel norského modernismu
Tarjei Vesaas víc než kterýkoliv jiný norský autor vnímal destruktivní síly v člověku a násilí ohrožující svět, ale také elementární, člověku od přírody danou citovou výbavu proti démonickým běsům, sílu lásky a soucitu.
Norský spisovatel Tarjei Vesaas (1897–1970) pocházel ze starého selského rodu z Vinje v Telemarku. Ačkoliv mu byl rodný kraj se svými lesy, řekami a jezery trvalou vnitřní jistotou, po celý život tam bydlel, a svá díla psal dokonce místním dialektem, nestal se nikterak regionálním spisovatelem. Byl naopak jedním z ústředních představitelů té části norské literatury 20. století, která nejdůsledněji směřovala k modernismu. Byl mu cizí jakýkoliv lokální kolorit, vyhledával všeobecně platná a zároveň aktuální témata a své zralé romány tvořil jako metafory, modely existenciální situace člověka. Víc než kterýkoliv jiný norský autor vnímal destruktivní síly v člověku a násilí ohrožující svět, ale také elementární, člověku od přírody danou citovou výbavu proti démonickým běsům, sílu lásky a soucitu.
Debutoval v roce 1923 a po několika realistických venkovských románech, z nichž v češtině vyšly Samota Grinde (Grindegard, 1925, a Grindekveld, 1926; česky 1943) a Vraní koně (Dei svarte hestane, 1928; česky 1939), vyhrotil v následujících hrách a románech aktuální téma životní krize, davové psychózy a hrozby války a zároveň je obohatil o všeobecně platný metaforický rozměr. Do češtiny byla přeložena alegorie totalitního režimu, inspirovaná situací Norska za německé okupace během druhé světové války, Dům v temnotách (Huset i mørket, 1945; česky 1948).
Poetiku prosycenou symbolickým významem jednoduchého realistického příběhu i jednotlivostí si Vesaas zachoval také v dalších prózách. Je tomu tak i v Bělidle (Bleikeplassen, 1946), kde symbolika odkazuje k titulu románu, k bělidlu jakožto prostoru konečné, přírodními živly dovršené očisty od špíny, všeho toho nekalého, s čím se potýkají doslova i v přeneseném smyslu lidé v prádelně jednoho malého města. Bělidlo vznikalo původně jako náčrt k divadelní hře, za války ho autor přepracoval v román a v roce 1953 na popud divadelníků opět zdramatizoval. Na formě románu je divadelní prvek znát. Velký podíl dialogů je však v souladu jak s realistickou rovinou, tak se záměrem románu: ukázat, k jaké tragédii může vést nefungující komunikace mezi jinak blízkými lidmi. Románové postavy jsou prostí lidé, kteří nejsou zvyklí ani schopni své pocity verbalizovat, nanejvýš je v rozjitřeném stavu vnímají v metaforách ze světa přírody.
Nedostatek komunikace, časté téma v evropské literatuře padesátých a šedesátých let, je základem mnoha dalších Vesaasových románů. K tragické smrti vede nemožnost komunikace i v autorově nejoceňovanějším románu Ptáci (Fuglane, 1957), postaveném na konfrontaci komunikačních zábran vůči lidem, a naopak bohatého prožívání styku s přírodou v osobě mentálně retardovaného muže, neškodného vesnického blázna. Do této kategorie patří i Vesaasův nejpoetičtější román Ledový zámek (Is-slottet, 1963; česky 1975), který získal Cenu Severské rady a byl zfilmován polskou produkcí. Lyricky ztvárněný příběh dvou malých dívek, v němž smrt jedné z nich ve zmrzlém vodopádu zmrazí i schopnost druhé obcovat s ostatními lidmi, je vrcholnou ukázkou jednoty básnického symbolu a syžetu, propracované do nejmenšího detailu.
Ačkoliv se Vesaas ve své rozsáhlé tvorbě (vydal na dvacet románů, čtyři sbírky povídek, šest sbírek básní a tři divadelní hry) nevěnoval výslovně norským tématům a zaměřoval se výhradně na životní situace člověka obecně, přičemž vnímal zvlášť citlivě jeho iracionální, až zničující pudy, nacházíme u něj díky symbolické stylizaci v plné míře to, co jsme si navykli obdivovat na severské literatuře 20. století: bytostné sepětí člověka s přírodou a nebezpečnou souvztažnost jeho nezvládnutých vášní s přírodními živly.
Text vyšel jako doslov knihy Bělidlo (Kalich 2015),
na iliteratura.cz zveřejňujeme se souhlasem autorky i nakladatelství.
Foto Leif Ørnelund, Digitalt museum
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse
Jitka J.,
Doslov je pěkný, jen se do něj vloudila chybička. Polskou produkcí byl zfilmován román Ptáci jako Zywot Mateusza v roce 1967 (občas má v programu Kino Ponrepo). Ledový zámek byl zfilmován také, ale produkcí norskou, a to v roce 1987.