
Krása všednodennosti
Jezero, u něhož sídlí letní divadelní společnost, a rodinná farma s třešňovým sadem jsou hlavními dějišti posledního románu úspěšné americké autorky Ann Patchettové. Obě místa symbolizují přerod, jímž projde hlavní hrdinka knihy. Od mladinké dívky prožívající první herecké úspěchy, zamilovanost i zklamání po citově vyzrálou ženu v pokročilém středním věku.
Výchozím momentem románu Jezero Tom je vztah hlavní hrdinky Lary ke třem dospívajícím dcerám, jimž v idylickém prostředí michiganské farmy v době sklizně třešní vypráví příběh svého mládí. Izolace daná covidovou vlnou k takové retrospektivě přímo vybízí. Zvlášť když strastiplný vnější svět doléhá na michiganskou farmu jen zdálky a hlavní hrdince nedělá vrásky na čele, že každodenní rutinu při sbírání třešní teď musí pětičlenná rodina zastat sama bez pomoci brigádníků. I jiné problémy mají spíše charakter povzdechnutí – jako když hrdinčina nejstarší dcera prozradí, že se kvůli ekologicky neradostné budoucnosti země vzdá mateřství.
Dny na farmě plynou jeden jako druhý a Lara svým dcerám vypráví, jak se kdysi u jezera Tom zamilovala a zároveň excelovala na letní divadelní scéně v roli Emily ve hře Naše městečko (1938) amerického dramatika Thorntona Wildera. Romantická láska k začínajícímu herci Peteru Dukovi, pozdější slavné filmové hvězdě obdivované i jejími dcerami, však končí zklamáním a Lara i po velkém úspěchu v roli Emily a na filmovém plátně zanechá herectví a stáhne se do soukromí s nejistou budoucností, než najde ukotvení v rodinném životě na třešňové farmě.
Nejdůležitější jsou vztahy
Hlavním tématem románu jsou rozmanité vztahy, milostné, přátelské, ale i vztah rodičů a dětí. Prostřednictvím své hrdinky Lary zachycuje Patchettová tuto každodenní vztahovou síť. Ústřední milostná dvojice však působí poněkud schematicky, přestože z hlediska autorčina celkového záměru takové pojetí dává smysl. Proti zamilované a mladistvě nadšené hlavní hrdince stojí její povahově neklidný, talentovaný a ambiciózní protějšek s nepostradatelnou dávkou sebestřednosti a vztahové povrchnosti – „zničí snad herci všechno, na co sáhnou?“ (s. 272) Ann Patchettová však toto klišé dále rozvíjí – stává se odrazovým můstkem k zachycení citového zrání hrdinky ve vztazích k dalším mužským postavám. Dukovu staršímu bratrovi Sebastianovi, který se stává její zpola neuvědomělou platonickou láskou a manželovi Joeovi, v jehož případě spisovatelka až později odhalí, že se jednalo o hrdinčina kolegu z inscenace u Jezera Tom, divadelního režiséra hry – „…ale já byla mladá a kouzlo laskavosti jsem měla objevit až za několik let.“ (s. 343)
Román oplývá množstvím vedlejších postav, které v životě hrdinky hrají mnohdy sice epizodní, nicméně důležitou roli. Objeví se, po určitou dobu ji provází, až zmizí v zákrutech svých vlastních příběhů a zůstává po nich jen vzpomínka. Ann Patchettová dobře pracuje se střídáním postav na scéně, s proměnami jejich rolí ve vztahu k hlavní hrdince a s tím, jak díky její sebereflexi vystupují v novém světle. I dávné a okrajovější vztahy zůstávají součástí vnitřního světa a formují jej. Román Jezero Tom je zkrátka dílem zkušené spisovatelky, jež si s provázaností mnoha postav uměla poradit už ve svém zatím nejslavnějším románu Bel Canto (2001) inspirovaném skutečnou událostí v Limě, kdy peruánské Revoluční hnutí Túpaka Amarua obsadilo tamní japonské velvyslanectví a drželo zde rukojmí.
Najít své místo ve světě
Jak vyprávění zvolna ubíhá, zdá se, že v něm už nezbývá příliš prostoru pro čtenářská očekávání. Román působí jako příjemné oddechové čtení o dávné lásce a současném poklidném rodinném životě, a i ty dramatičtější události postrádají napětí, neboť vypravěčka Lara na vše nahlíží ze smířlivého odstupu. V poslední třetině se však začíná rýsovat promyšlená konstrukce knihy a poselství, jež ji spojuje s divadelní hrou Naše městečko. Ann Patchettová sama k této interpretaci poskytla vodítko, když se v závěrečné poznámce vyznala z obdivu k Thorntonu Wilderovi.
V divadelní hře o třech dějstvích přichází to klíčové na závěr. První dvě dějství jsou jakousi expozicí všedního života na malém americkém městě, jehož vybraní obyvatelé prožívají svou každodennost. Až třetí dějství přináší krizi i katarzi současně. Hlavní hrdinka Emily umírá při porodu a na scénu vstupují zemřelí obyvatelé městečka. Mrtvá Emily touží opět ožít a když je jí to umožněno, bolestně prožívá jeden den ze svého dětství. Bolestně proto, že krása života ukrytá ve všedních situacích jí podobně jako ostatním utíkala mezi prsty a zůstávala nepovšimnutá.
I v románě Jezero Tom dodá smrt všemu nový rozměr. Je zmíněna jaksi mimochodem, v duchu pokojného tónu celého vyprávění a opět se Ann Patchettové daří vybalancovat, jak černobíle pojala životní osudy Lary a Duka. Z nich dvou je Duke ten, který šel naplno vstříc hereckému úspěchu, jenž mu však nepřinesl kýženou vyrovnanost a vnitřní klid, nemluvě o ztroskotávajících manželstvích. „Vší slávě navzdory ho nakonec vyprovázíme my, nekonečná modrá obloha, bílá oblaka vysoko na nebi, úhledné řady stromů táhnoucí se až k tmavému lesu a za ním pak jezero.“ (s. 345) Na rozdíl od Lary našel své místo až po smrti, na malém hřbitůvku nad třešňovým sadem, kde se setkávají živí i mrtví.
A zde se spisovatelka dostává k jádru svého sdělení, jímž je obdobně jako u Wildera oslava obyčejné lidské soudržnosti a kontinuity napříč generacemi. Oslava blízkosti a přátelství jako toho nejcennějšího, co může život člověku dát.
Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.