Kaspar Colling Nielsen (nar. 1974) debutoval v roce 2010 románem Mount København (Mount Kodaň), v němž se zabývá změnami, které by přineslo vystavění 3500 metrů vysoké hory poblíž dánské metropole. O tři roky později vydal román Dánská občanská válka 2018–2024 (Den danske borgerkrig 2018–2024, česky 2015), který vzbudil nadšené i odmítavé kritiky. Tato moderní dánská science fiction se snaží být společenskou kritikou křehké stability a závislosti na politicích a bankovnictví. Román poukazuje na příčiny a následky současné ekonomické krize. Obě autorovy knihy se pohybují na hraně žánrů románu a povídkové sbírky a zabývají se vizemi budoucnosti.

iLiteratura: Napsal jste dosud dvě knihy a obě nabízejí vizionářský pohled na moderní společnost. V Dánské občanské válce 2018–2024 předvídáte brzké rozpoutání válečného konfliktu. Skutečně vnímáte budoucnost naší společnosti tak pesimisticky?
Kaspar Colling Nielsen: Žijeme v době, která je natolik nepřehledná, že si těžko umíme představit, co se stane za dva roky. Jsem toho názoru, že právě vhled do budoucnosti nám může pomoci pochopit současnost, stejně jako skrze analýzu minulosti můžeme lépe porozumět fenoménům současnosti. Dánsko a celý západní svět prochází takovými změnami, že lze hovořit o transformaci do jiné doby. V posledních desetiletích se s nástupem demokracie vývoj Evropy začal prezentovat jako globální. Nyní se však mnoho rozhodujících věcí odehrává mimo Evropu a to je důvod, proč zde ubývají pracovní místa a finance či klesá konkurenceschopnost. Momentálně si skutečně nelze představit, jak bychom znovu nabyli někdejšího privilegovaného postavení, v němž jsme byli nejcivilizovanějším místem na světě. Domnívám se, že si budeme muset v následujících desetiletích zvyknout na skromnější životní poměry a slábnoucí moc, kterou v globálním světě budeme mít.

iLiteratura: Ve své knize tvrdíte, že bychom měli za dva roky čelit válce. Je to opravdu reálné?
Kaspar Colling Nielsen: Myslím, že budeme muset skutečně začít řešit současné závažné ekonomické a strukturální problémy naší společnosti, které samy od sebe neodejdou a na které žádný politik nedokáže poskytnout řešení. Místo toho všechno zmatení a zlost směřujeme na muslimy. Ačkoli se s imigrací pojí množství potíží a vyjde nás velmi draho, lze ji snadno vyřešit politicky a není tak závažná jako ekonomická nebo klimatická krize. Obávám se, že naše velké problémy mohou vyústit v konflikt s muslimy, přestože s nimi vlastně nemají nic společného. Podobné podhoubí měla i druhá světová válka, tehdy také vše začalo hlubokou ekonomickou krizí a zoufalstvím, stejné to bylo v případě války v Jugoslávii, kdy zemi po Titově smrti ovládla nejistá budoucnost a nedostatek pracovních míst. Dnešní politici nás přesvědčují, že je finanční krize na ústupu, ale ve skutečnosti jsme teprve nyní vstoupili do hluboké ekonomické krize, která souvisí se celkovou společenskou krizí plynoucí z faktu, že jiné oblasti světa jsou daleko efektivnější než my.

iLiteratura: Mohla by se migrační krize stát námětem pro váš další román?
Kaspar Colling Nielsen: Uvažoval jsem o tom. Myslím si ale, že se o migraci mluví až příliš vzhledem k tomu, jak malý problém to ve skutečnosti je. Žijeme v globálním světě. V době etablování demokracie a průmyslu jsme měli politicky podporovaný volný trh. Dnes je volný trh globální, je to entita sama o sobě, už ho nikdo neovlivňuje, ale všichni se s ním musí vypořádávat. Je mnohem silnější než uprchlíci a vše, co se o migrantech říká, tento trh jen posiluje.

iLiteratura: Překvapilo mě, jak jste román vystavěl. Mám tím na mysli nejen mísení povídkového a románového žánru, ale především obě hlavní postavy, 475 let starého muže a jeho sexuálně frustrovaného psa. Proč jste si vybral dvě tak netypické postavy?
Kaspar Colling Nielsen: Připadalo mi to vtipné. Navíc někteří renomovaní vědci tvrdí, že za třicet let budeme schopni se dožít tisíce let. Bude to sice jen pro bohaté, ale není to nerealistické. Je to úsměvný nový rozdíl mezi chudými a bohatými. Vše záleží na rychlosti technického vývoje a jeho finanční hodnotě. Při psaní má člověk velkou svobodu a já jsem si představoval, jaké to je, být strašně starý. Chtěl jsem napsat něco, co jsou lidé jen těžko ochotni akceptovat, a napsat to tak, že to přeci jen přijmou.

iLiteratura: Oba vaše romány jsou vlastně skryté povídkové sbírky. Proč tyto dva žánry tak silně propojujete?
Kaspar Colling Nielsen: Každou knihu jsem psal jinak. Dánská občanská válka byla původně sbírka povídek a mezi nimi byly krátké noticky o občanské krizi. Moji přátelé, s nimiž se scházím v čtenářském klubu, se chtěli o této krizi dozvědět více, a tak jsem to rozvinul. Oproti tomu v románu Mount København (Mount Kodaň) jsem se musel řídit řadou pravidel, měl jsem jasně dané, co smím a co ne. Neumím psát silné portréty lidí a líčit jejich emoce. Rád bych to dovedl, ale nedaří se mi to. Snažím se v tom cvičit.

iLiteratura: Dánská občanská válka 2018–2024 se dočkala velmi pozitivního přijetí, ale i zavržení. Já to považuji za dobré znamení, protože kniha nikoho nenechává chladným. Jaký je váš názor?
Kaspar Colling Nielsen: Souhlasím s vámi. Můj první román byl přijat neutrálně, až v momentu, kdy jsem za něj dostal cenu za debut, ho najednou všichni milovali. Mně špatné recenze nevadí, samozřejmě se mě dotknou, ale vím, že se mé knihy nemohou líbit všem. Jsem rád, že osloví alespoň někoho.

iLiteratura: Odkud čerpáte náměty na všechny menší i větší příběhy?
Kaspar Colling Nielsen: To je různé. Od mala jsem trochu psal, ale po třicítce jsem se rozhodl, že napíšu knihu, seděl jsem před monitorem a nenapsal nic. Teprve po roce jsem došel k tomu, že musím psát pravidelně, ráno brzy vstát a končit v půl páté. Pomalu jsem se zlepšoval, dostával se do formy, jako když člověk trénuje běh. Inspirace plyne z toho, kolik práce do ní člověk vloží. Každého někdy políbí múza, ale to se stává velmi zřídka a nelze na to čekat.

iLiteratura: Stále mě zajímá, odkud berete inspiraci. Jak vás napadlo v debutu postavit u ploché Kodaně horu vysokou 3500 metrů? Symbolizuje hora nebo její výstavba něco konkrétního?
Kaspar Colling Nielsen: Před dvaceti lety jsem projížděl Kodaní, nebe bylo tehdy zvláštní, mraky se shlukly tak, že vypadaly jako obrovská hora. Ta myšlenka mi připadala úžasná a nedala mi spát. Představoval jsem si, co všechno by se v Dánsku s takovou horou změnilo, například bychom měli řeky – teď žádnou pořádnou nemáme –, nové klimatické zóny, zvěř, ledovce a ovlivnilo by to celou vegetaci. Hora nemá symbolizovat nic specifického, ale umožňuje nahlížet na naši společnost z jiného úhlu. Jednu dobu mě přitahovalo psát o skulpturách, proto je v každém příběhu nějaký předmět, kolem kterého se vše točí. Hodně mě inspiroval Kafka, jeho krátké příběhy jsem četl už jako dítě, úplně mě pohlcoval, nic silnějšího jsem nikdy nečetl.

iLiteratura: Na čem pracujete v současné chvíli? Můžeme se těšit na další žánrový experiment?
Kaspar Colling Nielsen: Z třetí knihy mám hotových 110 stran. Nevím, kdy vyjde, ale doufám, že to nebude dlouho trvat. Je to klasický román se dvěma hlavními postavami, galeristou a jeho umělcem.

iLiteratura: Umíte si představit, že byste napsal optimistickou knihu?
Kaspar Colling Nielsen: Ano, vlastně jsem ji už napsal. Podle mě je můj první román Mount Kodaň utopie, zatímco Dánská občanská válka je dystopie.

iLiteratura: Kromě vlastní tvorby píšete také televizní a filmové scénáře, plánuje se zfilmování vašich knih?
Kaspar Colling Nielsen: Minulý rok byl zfilmován jeden příběh z Dánské občanské války a nyní se bude v Dánsku filmovat celá kniha. Právě pracuji na scénáři, ale je to projekt na několik let.