Přízemní osudy průmyslového městečka
Mathieu, Nicolas: Leurs enfants après eux

Přízemní osudy průmyslového městečka

Příběh o klukovském dospívání na francouzském maloměstě v 90. letech minulého století, kdy se na osudech zdejších rodin podepsala hospodářská krize: Nicolas Mathieu líčí naprosto průměrné životy několika chlapců a zároveň dokonale vystihuje ekonomické a sociální pozadí doby. Román na podzim získal prestižní francouzskou cenu Prix Goncourt.

Nicolas Mathieu vydal svůj první román Aux animaux la guerre (Válku zvířatům) v roce 2014. Detektivní příběh sklidil několik menších cen, například Prix Mystère de la critique, a v roce 2018 se dočkal také adaptace – vznikl televizní seriál. Autorův v pořadí druhý román Leurs enfants après eux (A po nich jejich děti), kritikou často označovaný jako sociální freska, byl v roce 2018 oceněn Goncourtovou cenou.

V románu Mathieu vykresluje prostředí malého francouzského městečka, uvrženého v 90. letech do všeobecného pocitu deziluze a ztráty jakýchkoliv perspektiv, k čemuž došlo především následkem hospodářské krize a nárůstu nezaměstnanosti. Do této situace, zdůrazněné navíc hned v úvodu atmosférou horkého letního oparu, který dokonce i čtenáře pomalu a nenápadně ukolébává k jakémusi neurčitému pocitu nečinnosti, autor zasazuje příběh dospívajících chlapců, kteří se s tím, co je obklopuje, musí naučit nějakým způsobem vyrovnat.

Příběh se odehrává v průběhu osmi let a je rozdělen do čtyř pasáží, oddělených vždy dvouletým intervalem a uvedených názvem skladby (první díl například: Smells Like Teen Spirit). Anthony, jemuž je na začátku románu čtrnáct let, zažívá první opilecké stavy i sexuální zkušenosti a zároveň řeší svůj vztah s popudlivým otcem se sklony k alkoholismu a se ztrápenou, odevzdanou matkou. Kvůli cestě na večírek, kde má jeho bratranec prodávat trávu, si tajně půjčí z garáže otcovu starou motorku. Tu mu ale na party ukradne Hacine, druhý z protagonistů, jehož osudu je v románu věnována největší pozornost. Kolem Anthonyho a Hacina se pak pomalu rozvíjejí dvě linky příběhu, které pokračují napříč všemi čtyřmi pasážemi knihy, a přestože se protínají jen letmo, stojí na společném základu. Tím je osud dětí poznamenaný špatným sociálním postavením jejich rodičů.

Mathieu skvěle vystavěl důvěryhodné líčení světa dospívajících chlapců. Nejen že používá hovorovou francouzštinu a verlan (typ slovotvorby, velmi rozšířený ve francouzském identitárním slangu mládeže, který stojí na zaměňování pořadí slabik ve slovech, např. „město“, tj. „cité“, se mění na „téci“), ale zejména s velkým citem pracuje s dialogy. Naprostou většinu informací předává vypravěč, rozhovory (nejen) mezi chlapci jsou zpravidla sestaveny z velmi strohých promluv, často jednoslovných. Právě tento výrazný nepoměr mezi rozsáhlými vypravěčskými sděleními a „osekanými“ řečmi postav vytváří osobitou atmosféru textu, který tak o to více upoutá.

Přes nesporné kvality románu, minimálně co se týče právě práce s jazykem a výstavby textu, není jeho postavení tak jisté, jak by se mohlo zdát. V rámci podzimních literárních nominací nebyl hlavním favoritem. Za toho se dal označit spíše Diopův román Frère d’âme (Spřízněná duše), v tu dobu nominovaný na všechny nejzásadnější francouzské literární ceny. Goncourtovská porota navíc Leurs enfants après eux vybrala za vítězný titul na základě poměrně těsného poměru šesti hlasů oproti čtyřem pro román Maîtres et Esclaves (Páni a otroci) Paula Greveillaca.

Čtenářské názory se také poměrně různí (například na webu babelio.com získala kniha na základě recenzí tisícovky čtenářů průměrné hodnocení 3,8 z 5) – nejčastěji je románu vytýkán nedostatečný emocionální rozměr, který by dokázal přimět čtenáře lépe příběh prožít nebo alespoň částečně sympatizovat s jeho hrdiny. Jako problematická pro širší čtenářské publikum se také ukazuje realistická drobnokresba, s níž román nabízí přízemní a všední příběhy z malého města. Právě kvůli rozsáhlému líčení naprosto průměrných osudů několika dospívajících chlapců, které je koneckonců hlavním tématem knihy, pak může text na čtenáře působit dokonce až nudně či jednotvárně.

Nicméně je nutné připomenout, že se porotě nejprestižnější francouzské literární ceny tentokrát podařilo vybrat román, který sice nedokáže uspokojit zdaleka všechny, ale přesto se mu nedá upřít literární kvalita. Mistrně pracuje s jazykem i sociálními otázkami a zároveň je přínosný i pro zahraniční čtenáře, protože předkládá trošku jiný obraz Francie, než jen ten zavedený, romantický a idealistický.

 

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Actes Sud, Paris, 2018, 426 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

80%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse