Jsem první, kdo si radši uvaří tužebníkový čaj, než by sáhl po aspirinu. Vím, že když je mi zle, musím hlavně odpočívat, a že léčba bylinnými čaji, tinkturami nebo obklady bude nějaký čas trvat. Nevěřím na kouzelné pilulky, které člověku přinášejí možnost dále „fungovat“ v každodenních povinnostech, aniž by si vybraly daň ve vedlejších účincích a v prohloubení zdravotního problému, který byl jen zamaskován, aniž by byly vyléčeny jeho příčiny. O to raději, jako laik, vyhledávám publikace, které mi poskytnou ucelený, kvalitní a odpovědný návod, jak sílu přírody ke svému prospěchu využít. Jenže Bylinková první pomoc mezi ně podle mého soudu nepatří.

Už samotný název působí trochu jako protimluv. Vytváří dojem, že bylina podobně jako tabletka z lékárničky přinese rychlou úlevu. Pravda, fytoterapie někdy může rychle a účinně pomoci, ve většině případů však vyžaduje pokoru, trpělivost, disciplínu v užívání a ochotu změnit škodlivé návyky. Přijde mi také, že titul předznamenává a svým způsobem omlouvá skromný obsah, jen jakési bylinářské fragmenty, a vlastně se tak zříká ambicí být plnohodnotným zdrojem informací na poli bylinné léčby.

Obsah šitý horkou jehlou
Nicneříkající úvod přináší obecná upozornění, že s bylinami je nutné zacházet opatrně a že obzvláštní uvážlivosti je potřeba při léčení dětí, seniorů a těhotných žen. Následuje pár slov ke způsobům podávání bylin a doporučení, že máme dát přednost bylinkám vypěstovaným v čistém, ideálně domácím prostředí. Proč ne, na zahradě můžeme mít měsíček i třapatku, plicník i kostival. Ale pěstování léčivek v květináči, které evokuje obrázek? Těžko by měly takovou léčivou sílu, jakou získávají v přírodě. Nevidím důvod, proč se obávat nákupu sušených bylin a tinktur od renomovaných firem, které přírodní léčiva produkují už desítky let. Dobré zkušenosti mám i s hotovými bylinnými směsmi namíchanými tak, aby byly ve svém účinku co nejuniverzálnější a pro tělo co nejharmoničtější.

Hlavní obsah je rozdělen do dvou částí. V první najdeme několik málo abecedně řazených zdravotních obtíží, jimž jsou věnovány vždy dvě až čtyři stránky. Jsou tu velmi povšechně popsány projevy a příčiny neduhu a několik návodů, které mohou pomoct. U každého hesla je odkaz na kontraindikace, které jsou (mně z neznámého důvodu) uvedeny v části druhé, jako jediná informace u vyobrazení vybraných léčivých bylin. Oproti návodům na internetu, vůči kterým se Martin Ježek vymezuje a které ovšem ve své stručnosti může jeho kniha připomínat, tu máte garanci, že jsou doporučované postupy konzultovány s odborníky a vycházejí z jejich zkušeností. To alespoň vyplývá z autorova úvodního poděkování. Osobně mi ale přijde mnohem praktičtější a také serióznější publikace, která se popisu nemoci a možnostem její léčby věnuje detailně. Taková charakteristika a doporučení pomohou precizněji diagnostikovat zdravotní problém i vybrat vhodnou bylinku. Jak je známo, na jeden problém jich může, podle příčiny, účinkovat více. Pak hraje zásadní roli zodpovědnost bylináře, aby uveřejnil taje svého řemesla co nejpodrobněji a nejpřesněji, aby údaje nemohly být vyloženy chybně a nedošlo k poškození stavu pacienta.

V roli první pomoci grafické řešení
Velké písmo, málo textu, obrovské nadpisy, prázdné dělící dvoustrany: to vše dává tušit, že aby vznikla knížka o pár stránkách, bylo potřeba obsah co nejvíce opticky nafouknout. Ilustrace bylin u kontraindikací byly převzaty z nejrůznějších fotobank. Jejich výčet je jediným seznamem, který na konci knížky najdete. Rejstřík, jindy tak šikovný a zásadní pro vyhledávání, je tu ale vzhledem ke skromnosti obsahu zbytečný. Výrazné grafické řešení naprosto upozaďuje text. Co je zcela nedomyšleno, je použití tenké kurzivy na barevném pozadí. Velmi špatně se čte, zejména v kombinaci se žlutou (chcete-li hořčicovou). To se pak četba mění v luštění.

Pokud se vám Bylinková první pomoc dostane do ruky, můžete v ní při listování najít pár rad, které shledáte pro léčení sebe či vašich blízkých užitečnými. Jsou to takové střípky z bylinářského světa. V tomto ohledu může mít její vznik svůj význam a opodstatnění. Chcete-li mít ale doma po ruce knihu, která vám bude opravdu praktickým a spolehlivým rádcem v bylinné léčbě, pořiďte si raději dílo některého zkušeného bylináře. Ať už zvolíte Marii Treben, Wolfa-Dietera Storla, Lesley Bremness, nebo naše vynikající terapeuty Jiřího Janču a Josefa Antonína Zentricha, na kterého autor odkazuje, budete mít doma zdroj, který všestranně využijete. Kniha Martina Ježka je v tomto ohledu příliš stručná a obecná.

Wolf-Dieter Storl: Zahradníkův rok 2
Wolf-Dieter Storl: Duše rostlin