Konspirační magoři zblízka
Drnaso, Nick: Sabrina

Konspirační magoři zblízka

Komiks mladého amerického výtvarníka Drnasa vyšel v Česku ověnčený slávou prvního komiksu nominovaného na prestižní knižní cenu Man Booker Prize. A scénář je skutečně mimořádný – na rozdíl od kresby.

V posledních letech sice už převládl názor, že komiks je samostatné umělecké médium stojící vedle literatury a výtvarného umění, přesto se občas stane, že porotci některé z literárních cen do nominací nějaké komiksové dílo zařadí. Má to dobré důvody: když takto Spiegelmanův Maus vyhrál Pulitzerovu cenu za literaturu, komiksu jako celku to pomohlo k lepšímu, váženějšímu přijetí širším a dospělejším publikem a byl to jeden z důležitých kroků k tomu, aby se zbavil nálepky triviální zábavy pro děti. Zatím posledním komiksovým dílem, které proniklo mezi nejlepší knihy v některé z globálně sledovaných literárních cen, je Sabrina, komiksový román mladého chicagského tvůrce Nicka Drnasa (nar. 1989): v roce 2018 se dostal do nominací britské ceny Man Booker Prize, kterou nakonec vyhrál román Mlékař (Milkman) od severoirské spisovatelky Anny Burnsové.

Nominaci na literární cenu, o níž sní mnoho britských spisovatelů, lze snadno pochopit: Drnaso v Sabrině překvapivým a nečekaně naléhavým způsobem dokázal zachytit podstatný fenomén současnosti, jímž jsou všelijaké konspirační teorie, které se nekontrolovaně šíří virtuálním světem.

Už hlavní hrdina Calvin působí na komiksové poměry dost netypicky – jeho osamělý život není ničím příliš zajímavý, chová se rozumně a ohleduplně, nenajdeme na něm nic výrazného, nic, co by jej nějak vydělovalo z průměru. Je to člověk, který by nám nevadil jako soused, ale jako postava v komiksu nevyhlíží zrovna atraktivně. Pracuje jako datový analytik a správce počítačové sítě na armádní letecké základně a zvažuje, jestli si podá žádost o přeřazení do analytického týmu vojenské rozvědky, anebo zda se pokusí zachránit vztah s manželkou, která se i s dcerou odstěhovala na Floridu.

Na návštěvu k němu přijíždí kamarád Teddy z Chicaga, aby zde v klidnějším prostředí lépe „vydýchal“ trauma z toho, že se ztratila (nebo jej opustila?) jeho partnerka Sabrina z titulu knihy. Brzy vyjde najevo, že Sabrina byla zavražděna, následují podrobnosti (když se vracela domů, neznámý psychopat ji přepadl a zatáhl do svého nedalekého bytu) a především hrůzné vrahovo video, na němž je brutální průběh činu celý natočen. Čtenáři nic z toho nevidí, sledují jen vyděšené a znechucené diváky a na místo činu se „podívají“ jen v krátké pasáži s policejním týmem, který najde vraha ve vaně, kde si podřezal žíly.

Podstatou Drnasova díla však není pátrání po okolnostech vraždy. Důležité je až to, co se děje potom. Sledujeme, jak se Calvin a především psychicky labilní Teddy vyrovnávají nejprve s vraždou jako takovou a pak s tím, že je její záznam volně přístupný na internetu. Ale Drnaso jde ještě dál. Oběma mužům se začnou ozývat nejčastěji anonymní pisatelé, kteří prohlašují, že tragédie je vylhaná, že má sloužit k ohlupování veřejnosti a že Sabrina někde spokojeně žije, štědře zaplacená penězi mocných. Teddy už předtím poslouchal rozhlasové vysílání jednoho umanutého konspiračního teoretika, který své posluchače nabádá, aby nevěřili oficiálním zdrojům. Když pak samozvaný hledač „pravdy“ začne pitvat i Sabrininu vraždu a „odkrývat“ další konspiraci, Teddy ho poslouchat nepřestane.

A dojde i na Calvina: před domem jej překvapí televizní štáb a vyzvídá. Calvin s nimi nechce mluvit a v rozrušení si splete jméno Sabriny se jménem její sestry Sandry (obě trochu znal). Čtenář má mimochodem chvíli pocit, že se spletl sám Drnaso, ale autor mu brzy ukáže, jak dobře má vše promyšlené: Calvinovo přeřeknutí začnou konspirativní pomatenci ihned vnímat jako prořeknutí najatého herce, který si spletl jména ze scénáře. Calvinovi začnou přicházet nenávistné a zároveň vemlouvavé nepodepsané maily, které jej přesvědčují, aby vyjevil celé divadlo.

Paradoxem Drnasova komiksu je, že to nejdramatičtější a nejzajímavější se odehrává vesměs pouze v textu (zde je na okraj potřeba dodat, že text českého vydání – podotýkám, že americký originál jsem neměl k dispozici – je vysázen písmem velmi drobným, které se zejména na stránkách, kde i promluvové bubliny překrývá barva pozadí, dostává na hranici čitelnosti či až za ni). Jednotlivá okna zachycují převážně banální každodenní dialogy, oblékání a stravování postav, případně jejich přecházení z jednoho místa na druhé. Drnasova počítačová kresba je trochu neohrabaná, plochá, zaplněná stejnoměrnými barevnými plochami a bez stínování nebo šrafování. Připomíná vizuály některých poloamatérských dvourouzměrných počítačových her. Postavy jsou téměř bez mimiky, celkově trochu bezvýrazné (ale o to víc pak vynikne, když na nějaké postavě alespoň náznak výrazu najdeme) a zaměnitelné. Barvy zůstávají tlumené a chladné, pozadí tvoří převážně holé stěny bytů nebo kanceláří.

Drnaso není kreslířem, který by si zasloužil ceny za nejlepší kresbu, ale nastavený styl zvládá dokonale a brzy dokáže vytvořit úzkostnou atmosféru ohrožení, které nebere konce. A které se do životů hlavních postav vkrádá nebezpečně blízko. Zároveň ale neopouští civilní tón vyprávění, a děj tak zůstává striktně realistický, bez dramatických gest či excesů postav. I vyústění je vlastně happyendové, jako by chtěl autor zdůraznit, že i v šíleném světě agresivních konspirátorů mohou lidé zůstat normální. V době globální karantény je Sabrina přes všechnu bezútěšnost nakonec docela povzbudivé čtení – a to nejen v tom, že s postavami spoluprožijeme situace ještě horší, než nyní zažíváme ve skutečnosti, ale také jejich katarzi.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Martin Svoboda, Trystero, Praha, 2019, 204 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse