Psal se rok 1997. V kinech se po třech hodinách ronily slzy nad umírajícím Jackem, jehož život si vyžádala zkáza Titanicu, inovativní hračkou roku se stalo tamagoči, zuřil boj mezi Netscapem a Explorerem, hudba hrála z RealPlayeru, Steve Jobs se vrátil do Applu, počítačové pařany uchvátilo první GTA a hada jsme si na legendární Nokii 5510 měli poprvé zahrát až za rok. V květnu 1997 kromě toho sdělil v Japonsku těsně před smrtí největší pirát všech dob, Gold Roger, lidem: „Chcete můj poklad? Jestli ho najdete, je váš!“ A v komiksovém týdeníku Šúkan šónen džanp tím odstartoval fenomén One Piece.

Dvaadvacetiletý začínající mangaku Eiičiró Oda mohl o úspěchu, jenž ho čekal, zatím jen snít. Jeho sny ale sotva mohly obsáhnout dnešní realitu. O osmadvacet let později nepřestává dnes už padesátiletý Oda pracovat na dalších a dalších dílech svého epického příběhu o pirátské posádce Monkeyho D. Luffyho, která brázdí moře ve snaze Rogerův poklad – eponymní one piece – objevit. Odova manga se řadí mezi úhelné kameny šónen žánru a k dnešnímu dni vyšlo časopisecky neuvěřitelných 1128 kapitol sebraných prozatím ve 111 tankóbonech. V dubnu 2022 se One Piece zapsal s více než 500 miliony celosvětově prodaných výtisků do Guinessovy knihy rekordů a vévodí žebříčkům nejprodávanějších komiksů vycházejících na pokračování vůbec. S odhadovanými prodeji v hodnotě 516,6 milionu dolarů dokázal předstihnout i druhého Asterixe, jehož čtyřicet sebraných svazků, které od roku 1959 vyšly, zvládlo vydělat 393 milionů dolarů. Podle mangy One Piece vznikl v roce 1999 animovaný seriál, o rok později první z 15 animovaných filmů a v roce 2023 pak i hraný seriál z produkce Netflixu, inspirovala několik počítačových her a vybudovala se kolem ní masivní fanouškovská základna.

Vloni přistoupilo nakladatelství Crew k odvážnému kroku a rozhodlo se pustit do vydávání One Piece v češtině. O překlad se starají Petr Kabelka a Eliška Kabelková Vítová a o práci rozhodně nebudou mít nouzi, při současném tempu šesti knih ročně mají minimálně dalších osmnáct let co dělat; zatím dospěli k desátému pokračování. Čemu vděčí One Piece za svůj věhlas? A má smysl se do takhle dlouhé ságy pouštět?

Přátelství, vytrvalost, vítězství

Karel Veselý v nepostradatelné příručce každého příznivce moderní japonské popkultury Planeta Nippon popisuje, jak v roce 1968 uspořádalo nakladatelství Šúeiša anketu mezi svými potenciální čtenáři. Ti měli vybrat tři slova, která by nejlépe vystihovala šónen – mangu určenou primárně pro kluky. Z ankety vzešla následující slova: judžó neboli přátelství, dorjoku neboli vytrvalost a šóri jako vítězství. Ona trojice slov měla motivovat děti, které od přírody v ničem výrazně nevynikají (a kterých je většina), aby si uchovaly pozitivní, optimistický náhled na svět a život. Každý, kdo někdy s šónen přišel do styku, ví, že tyto v podstatě celosvětově univerzální charakteristiky nepřestaly pro tento žánr nikdy platit a One Piece je jejich zosobněním.

Základní rámec příběhu není nijak výjimečný ani originální. Hlavní hrdina Monkey D. Luffy se jako malé dítě rozhodne, že až vyroste, stane se pirátem a stejně jako jeho vzor Rudovlasý Shanks si sestaví vlastní posádku, se kterou najde bájný poklad Gold Rogera. Mezi Shanksovým nákladem objeví Luffy kouzelné ďáblovo ovoce, jež bez přemýšlení sní. Účinky ďáblova ovoce jsou pokaždé jiné, všechny plody mají ale společné to, že strávníkovi propůjčí jistou speciální schopnost výměnou za to, že dotyčný už nebude nikdy schopný plavat. V případě Luffyho z něj gumgumový plod udělá natahovacího gumáka odolného proti ranám šavlí i kulkám, ale zároveň se z něj stane kotva, což pro kluka odhodlaného strávit život na moři nemusí být nutně výhra.

Odhodlání plnit si sny

O deset let později se sedmnáctiletý Luffy vydává na moře a jeho velké dobrodružství začíná. Postupně sestavuje posádku, „NE“ pro něj není odpověď, ve své roztomilé prostotě je k neutahání a ve svém odhodlání k neporažení. K Luffyho posádce slaměných pirátů, pojmenovaných na počest slamáku, jejž Luffymu věnoval Shanks, se postupně připojí tajuplný zelenovlasý šermíř Roronoa Zoro, laskavý kuchař a sukničkář Sanji, hrdinný zbabělec Usopp nebo krásná navigátorka a kartografka Nami, z níž „její odvážný výstřih učinil idol mnoha dospívajících chlapců“, jak uvádí Paul Gravett ve své encyklopedii 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete.

Každý člen posádky má svou minulost, svou motivaci připojit se k Luffymu a svůj vlastní příběh, který vysvětluje, proč je, jaký je a proč má právě ten či onen sen. Sny a odhodlání si je splnit jsou jedním z ústředních témat One Piece. Luffyho posádka cestuje obrovským fantaskním světem, který může být pro některé snad až příliš psychedelický, a narážejí na jiné piráty, rybolidi, plovoucí restaurace, ostrovy, na nichž je potřeba někomu pomoct, ostrovy, na nichž žije muž v bedně, ze které nemůže (a jak se ukáže, nakonec už ani nechce) vylézt. Každý z ostrovů se vyznačuje vlastní kulturou, historií nebo politickým systémem a zároveň tvoří dílek dnes už skutečně obrovského Odova světa. Přestože je One Piece příběhem o svobodě, postaveném na univerzálně fungující kombinaci přátelství, legrace, vytrvalosti přinášející růže, věrnosti a prosazování spravedlnosti i za cenu velkých obětí, je to primárně akční manga plná dobrodružství a dynamických soubojů.

Nevyhnutelné srovnávání

Vizuální stránka One Piece se od mangy, která je běžně v našich knihkupectvích k dostání, poněkud liší. Zábavné detaily, kreativní kostýmy, velké kulaté oči, disproporční těla a obecně více karikaturní pojetí – to jsou prvky, které ve většině sérií nejsou zrovna časté, zatímco Odův styl je na nich založen.

Drobné zpoždění, s nímž začal One Piece v češtině vycházet, vede nevyhnutelně ke srovnávání s tituly, jež vnikly mnohdy až dlouho po něm, a čtenáři se tak snadno může stát, že si bude říkat: ale souboje v Bleachovi jsou lepší; Luffy je úplně stejně uječený, paličatý a ve své uječené paličatosti zábavný jako Asta z Black Cloveru nebo Naruto z Naruta; tohle jsem četl nebo viděl tamhle a tohle tady. Podobný přístup je nicméně principiálně nespravedlivý, a ač se srovnávání nejde ubránit, je dobré mít stále na paměti, zda bylo dřív to či ono konkrétní vejce nebo slepice.

Bez váhání lze v každém případě konstatovat, že za dobu své existence nepozbyl One Piece nic ze své zábavnosti a poutavosti. Vznikl sice v roce, kdy IBM Deep Blue porazil Garriho Kasparova, v kinech měla premiéru Mijazakiho Princezna Mononoke a ve Spojených státech a v Evropě se objevily první DVD přehrávače, univerzální hodnoty a humor společné všem generacím, ale na rozdíl třeba od jiných hitů roku 1997, jako byly minidisky nebo přepisovací cédéčka, nestárnou. A počet mladých cosplayerů, kteří dorazili na letošní pražský ComicCon ve slamáku, džínových kraťasech a červené vestičce, je toho pádně gumgumovým důkazem.