Německá středověká pověst o krysařovi z města Hameln je u nás dobře známá i díky několika literárním, filmovým či pódiovým zpracováním. Nyní se příběh o tajemném muži, který nejprve zbavil německé městečko nedaleko Hannoveru krys, aby pak místním odvedl i jejich děti, když předtím za svou práci nedostal zaplaceno, ujal také komiksový kreslíř Daniel Tejnický. Se středověkem už ovšem jeho verze nemá nic společného, je přesazena a obměněna tak, aby zapadala do postapokalyptického prostředí ve vzdálené budoucnosti. Krysař je pojat téměř jako superhrdina a děti tu kosí mocný kult kyberdědků.

Vysněný počin

Jméno Daniela Tejnického bylo v českém prostředí zatím relativně neznámé. Přesto má na rozdíl od většiny známějších kolegů vydané komiksy v Británii: pro malé nakladatelství Douglas Hamster Comics totiž v letech 2014–2016 nakreslil sedm sešitů příběhů ze světa populární (a v době vzniku v roce 1997 velmi brutální a kontroverzní) videoherní série Carmaggedon. Dále se však živil spíše příležitostnými zakázkami – a pracoval na svém vysněném díle, komiksovém románu Deratizátor. Ten vyšel loni v nevelkém, ale u nás čím dál aktivnějším polsko-českém nakladatelství Centrala. A všimla si ho i porota komiksových cen Muriel, která jej nominovala hned ve dvou kategoriích: za nejlepší kresbu i za nejlepší komiks.

V ročníku, který zcela ovládl Branko Jelinek, neměl Tejnický moc šancí, přesto je nutno dát porotě za pravdu: zejména Tejnického kresba, ač konvenčně komiksově realistická, má svou sílu a skvělou dynamiku, je precizní a jistá. Jako svého mentora autor zmiňuje zkušenějšího Michala Suchánka, který je mimo jiné pravidelným přispěvatelem do povídkových sborníků, v nichž různí světoví tvůrci pojednávají lokální příběhy Batmana, Supermana či Jokera. Ale oproti Tejnického kresbě v Deratizátorovi působí ta Suchánkova v postapo povídkovém cyklu Afterpunk vlastně až uhlazeně, poněkud nepatřičně ve špinavém a mrzkém prostředí, kde se děj odehrává. Tejnický také pracuje s výraznými robustními linkami, nicméně i díky temnému barevnému ladění jeho kresba vyznívá syrově a zašpiněně, což vystihuje mizérii ústředního chátrajícího futuristického města i ne moc milých lidí, kteří v něm žijí. Ještě více se mimochodem Tejnickému povedly scény odehrávající se v zasněžené divočině a vyjadřující jakousi drsnou melancholii. Jen na některých stránkách z nočních nebo neosvětlených prostředí se barvy nepříjemně slévají do zašedlého až tmavého, ne moc dobře čitelného bloku; skoro to vypadá na nějakou tiskovou nedokonalost, která se ovšem týká porůznu rozesetých dvoustran.

Limity scénáře

Zatímco kresbě není moc co vytknout, scénář už tak dokonalý není. První polovina je zajímavě zapletená, základní adaptace a sci-fi inovace staré legendy dává smysl, ale ve druhé části už z děje začínají vyčnívat menší i větší nedokonalosti a nesrovnalosti. Bezejmenný hlavní hrdina má sice superhrdinskou schopnost vidět lidem (i zvířatům) do hlavy, a dokonce je přimět, aby udělali, co chce, ale kupodivu ji příliš nevyužívá a ochotně se pouští do rvaček proti přesile. Jistěže v nich bez zranění vítězí, přesto se hloubavější čtenář může zajímat, proč vše nevyřeší psionicky – charakterově to není typ rváče. Odpověď je zřejmá: akční bitky jsou pro děj vděčné a Tejnický je navíc umí i dobře nakreslit. Není také příliš jasné, jakým způsobem kult kyberdědků ovládá celé město, aby mu dodávalo děti na porážku. A poněkud nejasně až zmateně vyznívá i závěrečné finále včetně tajemného přízraku, který s hlavním hrdinou cestuje světem, aniž bychom se dozvěděli, proč a co má znamenat.

Obecně se zdá být poslední čtvrtina komiksu vytvořena jakoby ve spěchu anebo v rozsahové tísni – příběhu by nejspíš prospělo o pár stránek více, na nichž by se podrobněji rozehrálo jak samotné finále, tak alespoň náznak následného osudu hlavního hrdiny. Takto vše vyznívá useknutě, v docela ostrém kontrastu s pozvolným a citlivým, ale ne nudným vyprávěním z první poloviny komiksu.

Tejnický píše, že na Deratizátorovi pracoval mnoho let, údajně jej měl v hlavě od doby, kdy začal kreslit. Jako jeho první samostatný komiksový román je to dílo v mnoha směrech pozoruhodné a podařené. A bylo by skvělé, kdyby mu otevřelo cestu k dalším projektům. Prospělo by jim, kdyby dostal k ruce dobrého scenáristu.