Tentokrát trochu osobněji: začátkem února jsem si v recenzi na knihu pověstí a příběhů z Jizerských hor Příběhy z Jizerských hor v komiksech postěžoval, že původní seriál Jiřího Černého, Pavla Zátky a kreslíře Jiřího Kalouska z dětského časopisu Mateřídouška, který jizerskohorskou komiksovou knihu (a další podobné) inspiroval, se stále nedočkal kompletního knižního vydání. To jsem se ovšem spletl: už na podzim loňského roku totiž v nakladatelství Albatros vyšla publikace Obrázky ze starých pověstí a Krakonošových pohádek, která zahrnuje tři ročníky tohoto seriálu z let 1976–1979 a doplňuje tak dva dosud vydané svazky.

A je nepochybně skvělé, že tato kniha vyšla, a snad ji objeví generace takzvaných Husákových dětí, která na Kalouskových obrázkových seriálech (tehdy se jim z ideologických důvodů raději neříkalo komiks) vyrostla. I pro mne (ročník 1972) byl ten seriál v Mateřídoušce zásadní a časopis určený nejmenším čtenářům jsem si kvůli němu kupoval i v době, kdy už bych mu měl odrůst. Stejně tak kniha Obrázky z českých dějin a pověstí, která v roce 1980 (a pak v mnoha dalších vydáních) seriál sumarizovala, patřila v mé knihovně (a jistě i v mnoha dalších u mých vrstevníků) k nejohmatanějším – byla to ostatně první a na dlouho jediná komiksová kniha, která česky vyšla. Zároveň to byla kniha, která i dětské čtenáře trochu mátla a znepokojovala: jednak bezstarostným řazením zcela smyšlených pověstí (O Bruncvíkovi) vedle doložených historických příběhů z českých dějin, za druhé poněkud nesourodou kresbou – staré díly časopiseckého seriálu (od Václava IV. po Habsburky) vytvořené počátkem sedmdesátých let totiž autoři knihy proložili pověstmi (O staroměstském orloji, O kouzelníku Žitovi) z pozdějších ročníků seriálu. A některé pasáže (nejstarší české pověsti a dějiny) Kalousek nakreslil znovu – přičemž je nutno dodat, že ne lépe. Kresba úvodních ročníků seriálu vynikala detaily, pevnými konturami, barvami a zaplněnými panely, zatímco už koncem sedmdesátých let Kalousek svou kresbu viditelně zjednodušoval, až odbýval. Nejdramatičtěji je rozdíl v kvalitě kresby vidět v souboru Obrázky z dějin zeměpisných objevů (a výletů), kam nakladatelství Albatros v roce 2016 shromáždilo tematicky příbuzné seriály z let 1974–1976 a pak 1982–1985, tj. mezi jejich nakreslením byl odstup šesti a více let.

Obrázky ze starých pověstí a Krakonošových pohádek jsou v tomto směru mnohem kompaktnější, Kalouskova kresba se sice už tehdy trochu zhoršovala, ale ještě ne tak nápadně. Přibývalo bílých ploch, ubývalo detailů, postavy se zvětšily a zmenšil se jejich počet v panelu. Nicméně u pověstí to tolik nevadí, protože na rozdíl od historických výjevů s bitvami a davovými scénami jde většinou o příběhy jednotlivců nebo malých skupin. A občas tu Kalousek dostal i jiskrný formální nápad, když v Pověsti o kopci Zebín u Jičína nakreslil noční závod chalupníka s čertem v sytě černé barvě – a dodal tím příběhu na strašidelnosti. Většina pověstí má rysy spíše pohádkové, ostatně Mateřídouška byla určena dětem sedmi- až desetiletým. Nicméně z nich výrazně vystupují některé příběhy vyloženě hororové: nejvíce asi pověst O Tatarech na hradě Děvičky, která líčí vyvraždění tatarského poselstva i s krásnou princeznou kvůli jejím šperkům, zkamenění jejich těl shozených z okna hradu, šíleného hradního pána a následné ničivé (a dle pověsti odvetné) vpády Tatarů do východních částí českého království. Tragicky končí i jiné pověsti a příběhy (O staviteli kostela na Karlově, O statečném Kubatovi), ale žádná už není tak bezvýchodná. Kalousek sice jejich hrozivost zmírňuje svou karikaturní kresbou, ostatně často vyprávění svých scenáristů ilustruje s ironií a nadhledem, přesto si tyhle scény a příběhy děti čtoucí Mateřídoušku ještě dlouho pamatovaly.

Zajímavé je, že se v nich příliš nevyskytují strašidla. Častěji to jsou jeskyně s poklady nebo různé menší zázraky, nicméně nadpřirozených bytostí je tu spíše málo (nejčastěji čerti a víly), a když už, tak jsou k lidem přívětivé či vyloženě štědré. Což samozřejmě platí zejména pro Krakonošovy příběhy, kde pán hor vesměs pomáhá hlavně chudým venkovanům a jen občas vytrestá nějakého bohatého hamouna a nepoctivce.

Vydání starých komiksových seriálů z Mateřídoušky je samozřejmě skvělým a záslužným činem. Nakladatelství možná trochu zariskovalo, protože mnohé příběhy z aktuálního svazku již byly začleněny do původního bestselleru Obrázky z českých dějin a pověstí. Zde se sluší dodat, že v novém vydání mají Kalouskovy kresby výrazně sytější barvy, což jim nepochybně prospívá. Koncepce knihy dává smysl a mohou si ji oblíbit jak malí čtenáři, tak jejich rodiče, kteří při čtení zavzpomínají na vlastní dětství. A na nakladatelství Albatros čeká největší výzva: zkusit vydat také původní série Obrázků z českých dějin a pověstí z počátku sedmdesátých let. Tedy ty, které Kalousek v pozdější knize zhruba z poloviny překreslil.