Nejvydávanějším českým knižním komiksem všech dob jsou nepochybně Obrázky z českých dějin a pověstí scenáristů Zdeňka Adly, Jiřího Černého a Pavla Zátky a kreslíře Jiřího Kalouska. Kniha sestavená z komiksového seriálu z časopisu Mateřídouška byla poprvé vydána v roce 1980 a do roku 1989, kdy se v knihách uváděl vydaný náklad, vyšla v závratném celkovém počtu 180 000 výtisků. Následovalo dalších osm polistopadových vydání, poslední v roce 2022, přičemž celkový náklad se mohl vyšplhat až ke čtvrt milionu. Došlo na volná pokračování s jinými kreslíři i scenáristy i na vydání některých dalších Kalouskových seriálů z Mateřídoušky a zmíněná kniha založila celý subžánr vzdělávacích komiksů o české historii. Dodejme, že první díl seriálu vyšel v Mateřídoušce již v roce 1970 a že koncept souvislého stručného vyprávění, které v podstatě Kalousek jen ilustroval a občas humorně glosoval (v některých obdobích se musel dokonce vzdát i promluvových bublin), mezi současnými komiksy působí už dlouhou dobu přece jen překonaně.

Horská série z rodinného nakladatelství

Přesto onen koncept dál žije, aktuálně v sérii scenáristy Radka Drahného (nar. 1976) věnované historii největších českých pohoří: v roce 2021 to začalo Příběhy z Krkonoš v komiksech, které napsal Jiří Louda a kreslil Tomáš Chlud, a následovaly Příběhy ze Šumavy v komiksech, jež vytvořil Drahný s kreslířem Davidem Škodným. S Chludem se Drahný spojil v roce 2023, kdy vytvořili kolekci Příběhy z Orlických hor v komiksech a loni na sklonku roku přibyly Příběhy z Jizerských hor. Všechny vydalo rodinné nakladatelství (majitelkou je Zdeňka Drahná) Green Mango sídlící ve Vrchlabí a specializující se právě na populárně-naučné knihy o Krkonoších; možná i proto celostátní média zmíněnou sérii opomíjela. Přitom je přinejmenším svým rozsahem obdivuhodná: brožované publikace formátu A4 mají vždy přes 100 plnobarevných stran, přičemž vyšly v rozmezí pouhých pěti let. Především od kreslíře Chluda je to skoro heroický výkon, zvláště při vědomí, že komiksy nekreslí na plný úvazek, ostatně jako skoro nikdo z českých výtvarníků.

Bohužel to zároveň neznamená, že je tento komiks úplně podařený. První, co čtenáře uhodí do očí, je tiskový font v hranatých bublinách – dnes se vesměs používají fonty působící jako rukou kreslené, pro komiksové vyjádření přirozenější. V každém panelu jsou nejméně dvě bubliny, spíše více, a často zabírají až třetinu či polovinu obrázku, protože postavy toho mají hodně co říct. Šipky od bublin se různě prolínají a kříží, jak je potřeba udržet pořadí výpovědí, ale prostoru je málo. Vrcholem – a možná jakousi podvratnou hříčkou autorů – je na straně 27 směrovka k bublině, která je od postavy v dlouhém horizontálním okně vzdálena přes celou šířku stránky. Nescházejí ani vypravěčské bubliny, naštěstí jich není mnoho.

Od Vlachů po UNESCO

Jednotlivé povídky sledují různé etapy historického vývoje Jizerských hor, od poloviny 15. století, kdy oblast bohatou na vzácné nerosty objevili italští prospektoři (tehdy se jim říkalo Vlaši) a informace o nalezištích si předávali tajně, aby se o nich nedozvěděli místní, po novodobou ochranu přírody vrcholící zápisem jizerskohorských bučin na seznam přírodního dědictví UNESCO v roce 2021. Primárně jde o vzdělávací komiks, takže od něj velké vypravěčské mistrovství nelze očekávat. Přesto se ještě vraťme k Jiřímu Kalouskovi – i on pro Mateřídoušku kreslil seriál týkající se regionálních pověstí a příběhů (Obrázkové pověsti z hradů a zámků z let 1978–79, které by mimochodem zasloužily vydat knižně, na rozdíl od pozdějších – vydaných – seriálů byl tehdy Kalousek ještě ve formě), přičemž na ploše obvykle dvou (nejvýše čtyř) stran dokázal se scenáristy vykroužit příběh s napětím a závěrem či přímo pointou. To se Drahnému moc nedaří, historické děje a osudy dotahuje co nejblíže k přítomnosti bez ohledu na případný dramatický oblouk. Někdy to vadí méně, někdy více, obecně ale platí, že by povídkám prospělo více se soustředit na nejzajímavější příběh týkající se dané osady, osobnosti či památky namísto snahy sdělit o nich co nejvíc.

Kreslíř Tomáš Chlud (nar. 1976) se sice snaží, každou povídku otevírá působivým celostránkovým panelem, a kde to jde, pokouší se trochu narušit obvyklý rytmus čtyř řad panelů na stránce, ale moc prostoru v záplavě textu nemá. V každém případě jeho charakteristická veselá a sytě barevná kresba Drahného popisný scénář vítaně oživuje a odlehčuje. Oba autoři se ostatně pokoušejí i o humorné scénky nebo dialogy – někdy působí těžkopádněji, jindy naopak v nečekaných momentech zajiskří, jako když přes pářící se motýly v povídce Příběh Jizerskohorského lesa nakreslí ceduli „Mládeži nepřístupno“.

„Horská“ série je vzhledem k počtu vydaných svazků evidentně úspěšná, vzdělávací a výtvarné kvality nepochybně má. Přesto se nelze ubránit dojmu, že z Jizerských hor (a nejspíš i předtím z Krkonoš či Šumavy) se daly vybrat výraznější, sevřenější pověsti a historky (jako to mimochodem dokázal Miroslav Nevrlý už před padesáti lety ve své Knize o Jizerských horách). Takové, z nichž by opravdu vznikly více příběhy a méně obrazová expozice pro místní muzeum.