Americký výtvarník Ben Mauro se v posledních patnácti letech prosadil v Hollywoodu i v Silicon Valley jako návrhář kostýmů, zbraní a strojů pro nejrůznější fantasy a sci-fi filmy a videohry. Z těch u nás známých lze jmenovat podařenou sci-fi Neila Blomkampa Elysium (2013) či Bessonovu akční sci-fi Lucy (2016), z počítačových her vojenskou sérii Call of Duty nebo online sci-fi střílečku Halo Infinity. Evidentně jej však zakázková práce na úspěšných, ale umělecky málo ambiciózních projektech neuspokojovala a rozhodl se vytvořit cosi vlastního. Výsledkem je komiksový román Huxley, v mnohem pozoruhodný a v mnohém selhávající.

Jeho výchozí situace není nijak zvlášť objevná: nacházíme se na planetě po globální jaderné apokalypse, kde zbytky lidí přežívají v technologicky sice relativně zajištěných, ale dosti izolovaných městech, jimž docházejí zdroje. Dva róninové, což v příběhu značí především hledače přírodních i technologických cenností v nehostinném prostředí, na začátku příběhu pročesávají jakési jeskyně a najdou v nich jen málo poškozeného robota. Opraví ho, ale místo, aby jej prodali, nechají si jej jako třetího do party, především proto, že se onen robot jménem Huxley rozpomene, že byl stvořen ještě před jadernou válkou. Což pro róniny Maxe a Kaie znamená, že by se nějak mohli dostat k předválečným technologiím, podstatně vyspělejším, než jaké jsou ve zbídačelém světě aktuálně k dispozici. Aby díky tomu pohádkově zbohatli, je jen potřeba robotovi obnovit paměť.

Samozřejmě se ukáže, že to nebude zrovna jednoduché, okrást nebo zabít se je snaží různé postavy, od mafiánského šejdíře až po démonického robota. Akční sci-fi se však v druhé půli mění v přemýšlivější (a také trochu dojímavý) epický příběh o robotovi, kterému jeho lidští stvořitelé zakódovali schopnost vzkřísit se v jakési božské podobě, a následně dokonce obnovit zdevastovanou planetu. Neobejde se to samozřejmě bez drsného finálního souboje, ale závěr komiksu je až pohádkově šťastný.

Svým způsobem je to překvapivé, protože v současné sci-fi (i té komiksové) jen málokterá díla končívají takto jednoznačným happy-endem. Častější bývají konce spíše rozporné, vítězství jen dílčí a místy trpká. Zároveň to vlastně působí sympaticky, i proto, že Mauro docela jednoduchému ústřednímu příběhu dodal rozsáhlé a propracované pozadí. Přesto čtenář po dočtení onoho dosti tlustého svazku cítí jisté rozčarování: materiálu měl autor na tři takové knihy, ale většinou jej odbyl v dlouhých dialozích. Příběhy, které mohl efektně vykreslit, jen textově odvypráví. Asi jako kdybychom původní trilogii Hvězdných válek vměstnali do půldruhé hodiny, kde by se hodně mluvilo a vzpomínalo.

Je jasné, že Mauro je víc výtvarník a méně vypravěč, respektive komiksový scenárista. V mnoha ohledech obdivuhodný – jeho celostránkové akvarelové výjevy skalnatých krajin nebo chátrajících futuristických měst jsou mimořádně působivé. Méně suverénní je už při prokreslování postav a jejich pohybů. A nejvíc zarazí, když při flashbaccích zcela změní styl na vyhlazeně fotorealistický. Jistě, má to své opodstatnění, protože se vydáváme do ještě idylické minulosti s čistými lidmi, místnostmi i technologiemi. Ale, marná sláva, nevypadá to dobře, až příliš je znát digitální technologie. I když se v minulosti odehrávají i akční věci, v kontrastu s členitou a originální kresbou hlavního příběhu vyhlíží vše sterilně a ploše.

Komiksový román Huxley (robotovo jméno je jistě narážkou na slavného britského spisovatele, jehož antiutopie Konec civilizace patří v anglosaských zemích ke školní četbě) tak nějak nenaplňuje potenciál světa, který Ben Mauro vytvořil. Navzdory tomu, že na něm pracoval deset let, jak píše v závěrečném slově předtím, než ukáže původní skici tužkou. Ale možná je lítost nad promarněnou příležitostí předčasná: Ben Mauro se rozhodl dál prozkoumávat minulost planety Fury-7 v „zapomenuté galaxii na opuštěném okraji vesmíru“ a koncem loňského roku vyšel prequel s názvem Huxley. The Oracle. A zatímco původní příběh si Mauro vydal ve vlastním nakladatelství v šesti sešitech (v roce 2022), souborné vydání (2025) i zmíněné pokračování už publikovalo prestižní londýnské vydavatelství Thames and Hudson. Je tedy více než pravděpodobné, že kdo bude chtít, může se do autorova sci-fi světa ponořit hlouběji.