Je pravděpodobné, že to děláte už dávno. Jste přece lidé se zájmem o jazyk a společenské dění. „Ach, samozřejmě, čtu je už roky a nepřežiji ani den bez svých Global Times!“ Já jsem proti vám nováček, když čínské zprávy v angličtině čtu sotva pár týdnů. Čtu je přitom nejen z vážného důvodu, abych měl přehled o čínské propagandě, ale i pro odlehčení; kvůli jejich komické práci s angličtinou a stejně komické snaze napodobit komentáře podle západního střihu v zemi, kde se nic komentovat nesmí.

Nápodoba by Číňanům měla jít a tím zdaleka nemám na mysli pouze tenisky z tržnice. Filozofická tradice, v jejímž jádru je fluidnost, pragmatičnost a schopnost mimikry, je v Číně mnohem delší. Jenomže ouha! Vyseknout nějaký „op-ed“ či „editorial“ à la New York Times se lidem z globálního času moc nedaří. Možná je problém už v názvu a ambicích těch novin? Z globálního času se možná poděláte, soudruzi. Global Times jsou součástí propagandistické mašinérie, která nefunguje. Umím si představit, že někdo skočí na zprávy ruské agentury Sputnik, ale neumím si představit, že někdo žere Global Times.

V posledních dnech ty noviny nabízejí kuriózní směsici agresivity a stoického klidu. Je to jako číst Der Stürmer, do kterého nějaký DJ Printing Press sampluje tóny Gideona Rachmana z Financial (pouze financial!) Times. Hodně to škube a trhá uši. Pro čínská média a obávám se, že i pro většinu čínských hlav platí doslova, že pět minut Hitler, pět minut Židé. Zenovou brzdu ihned střídá metal, který ihned střídají bratři Ebenové. Neříkám, že je to novinka, ale od posledního poselství předsedy Si Ťin-pchinga z minulého týdne se schizofrenní propast zas o něco prohloubila; je to čerstvá rána do hlavy, ze sekery ještě ani neokapala krev a raněné čínské bestii bude opět chvíli trvat, než správně zkoordinuje kroky na horoucí lávě, po které se žene k neurčitému kupředu. Si Ťin-pching na svém doživotním mixážním pultu aktuálně trochu stáhl hlasitost u silácké diplomacie a zesílil hodného policajta. Trošičku se teď stylizuje do Stalina, který už je příliš starý na čistky a genocidy. Hitler vítá děti na Berghofu. Výsledkem je ještě víc nebezpečného guláše.

Beru za příklad zprávu z Budapešti. Tamní liberální starosta Gergely Karaczony se rozhodl přejmenovat ulice v okolí plánovaného kampusu jedné čínské univerzity, kterou do Maďarska pozval starostův antipod Viktor Orbán. Čínská univerzita je pochopitelně contradictio in adjecto; „čínská univerzita“ je doma v Číně výchovný ústav, v zahraničí pak součást prvních nejistých imperiálních krůčků. V Budapešti by sloužila jako štěnice a zároveň hlásná trouba propagandy. Kdo by chtěl něco takového ve městě? Budapešťský starosta určitě má své mouchy, ale výběr nových názvů ulic se mu povedl: Ulice svobodného Hong Kongu, Dalajlámova ulice, Cesta ujgurských mučedníků.

Global Times, které čerstvě drží novou Si Ťin-pchingovu linii, událost komentují zhruba následujícím způsobem, když budu parafrázovat: „Co se děje v Budapešti, jsou pouhé útočky, na které si musíme zvykat, neboť patří k údělu největší z největších velmocí. Závidí nám, všichni nám závidí.“

Některé věty nicméně parafrázovat nejde, neboť jsou zlověstně nejasné. Lze se pokusit o překlad: „Čína by měla zůstat klidná a optimisticky naladěná. Čeho jsme dosáhli ve fázi otevírání se světu, je náš kapitál, na který můžeme spoléhat v různých komplexních situacích. Vedle tohoto kapitálu působí politici jako Karaczony spíše jako klauni. Doufáme, že jeho extrémním provokacím může být zamezeno s pomocí maďarské vlády práva (can be resticted under Hungary's rule of law). Pokud k tomu nicméně nedojde, Čínský lid se nemusí zlobit. Pouze musíme zareagovat tak, jak máme.“

Pouze musíme zareagovat tak, jak máme. Tečka, konec.