Renomovaná nizozemská ilustrátorka Annet Schaap (Ochten, 1965) má na kontě přes dvě stovky dětských knížek, z toho velmi populární sérii Francine Oomenové Jak přežít... (Hoe overleef ik..., v č. vydání s jinými ilustracemi), ale teprve její prozaická prvotina Lampička (Lampje, č. 2022) z roku 2017 jí přinesla všeobecné uznání: knížka si vysloužila všechna významná nizozemská ocenění v kategorii literatury pro děti a mládež, ale i vlámskou cenu pro nejlepší dětskou knihu. Také zahraniční vydání (kniha už vyšla ve více než dvaceti jazycích) jsou úspěšná – např. anglický překlad Laury Watkinsonové se jako první překladový titul v historii dostal do užšího výběru významné britské ceny pro dětskou literaturu Carnegie Medal.

Annet Schaap získala sice výtvarné vzdělání (1983–1988 na výtvarné akademii v Kampenu, 1990–1991 na Královské akademii výtvarných umění v Haagu), ale od dětství tíhla i k psaní. Proto absolvovala také kurzy na odborné spisovatelské škole Schrijversvakschool 't Colofon v Amsterodamu a spolupracovala několik let s dětským divadlem. Na svůj pozdní prozaický debut se tedy průběžně připravovala.

Autorka přiznává, že píše příběhy, jaké sama jako dítě ráda četla: temné a strašidelné knížky s patinou dávných dob. V jednom rozhovoru zmiňuje, že pro některé mladší děti je Lampička až příliš černočerná a nechtějí ji číst, ale čtenáři bez věkového omezení jsou nadšení (nizozemský čtenářský web Hebban vyhlásil v roce 2021 Lampičku za nejlepší dětskou knihu). V nizozemské tradici, známé u nás například z knížek Guuse Kuijera, autorka přistupuje k (dětským) čtenářům jako k rovnocenným partnerům a nesnaží se jim namlouvat, že je život růžový. Píše nejen o tom, co děti prožívají ve vztahu s rodiči (například nepřiměřené nároky a očekávání, chlad ve vztazích) nebo ne vždycky právě kamarádskými vrstevníky, ale také o jevech, které kolem sebe děti vnímají: partnerské problémy dospělých, alkoholismus a domácí násilí, eroticky zabarvené narážky násobící zmatky dětí v souvislosti s jejich vlastní procitající sexualitou apod. Proti tomuto nepřátelskému světu zalidněnému nešťastnými a do sebe zahleděnými dospělými staví autorka sílu fantazie a schopnost Lampičky nejen najít své místo, ale pomoct i druhým, aby se ocitli „ve svém živlu“. I ušlápnutá Lampička, jíž otec nepokrytě říká, že navzdory své přezdívce není žádný lumen, a učitelka sráží její ambice naučit se číst připomínkou nizozemského úsloví, že z desetníku se nemůže stát dvacetník, v sobě najde sílu, jak ve světě obstát a jak příznivě zasáhnout do životů dalších nešťastných a ponižovaných lidí, kteří se nějak odchylují od normy. Přesto autorka nenabízí jednoznačný „konec dobrý, všechno dobré“: naděje se skrývá v prolomení zažitých stereotypů, ale nikdo netvrdí, že se tím všechna trápení rázem a navždycky vyřeší.

Svou zkušenost s dětským divadlem zúročila Annet Schaap ve scénickém ztvárnění Lampičky, kde předčítá z knihy s hudebním doprovodem akordeonistky Fredrike de Winterové. Na opravdová divadelní prkna převedl v sezoně 2019–2020 Lampičku rotterdamský soubor Maas theater en dans, představení dětské divadelní školy na karibském ostrově Curaçao bylo zfilmováno. V roce 2022 vznikl podle knihy čtyřdílný televizní seriál pro nizozemskou vysílací společnost VPRO, do vysílání ho s názvem Lampie zařadila i ČT.

V roce 2019 vyšla obrázková knížka De boom met het oor (Strom s uchem), k níž Schaap napsala text, ilustrace obstaral Philip Hopman. Kniha vznikla na objednávku festivalu komorní hudby a doprovází skladbu M. P. Musorgského Obrázky z výstavy. Dětský hrdina marně hledá naslouchající ucho u lidí, ale najde ho nakonec ve starém stromě.   

Ještě výrazněji než v Lampičce (uvedené citátem z Andersenovy Malé mořské víly) se autorka inspirovala klasickými pohádkami v následující knížce De meisjes (Dívčiny, 2021), v níž předkládá vlastní, překvapivé a vtipné verze sedmi pohádek bratří Grimmů, Charlese Perraulta a Gabrielle-Suzanne Barbot de Villeneuve. V této knížce dále rozvinula svůj styl: i zde záleží na každém slově, různé rafinované narážky lze mnohdy rozšifrovat až při opakovaném čtení, próza chvílemi jakoby bezděky přechází v rýmy. Typická je také nepřítomnost vševědoucího vypravěče: i když autorka vypráví ve třetí osobě, jsou příběhy psané z perspektivy jednotlivých postav – pro čtenáře je tak snazší se do příběhu vžít. Kniha De meisjes, s autorčinými ilustracemi provedenými technikou vyškrábávání z tuše, byla v roce 2022 jedním z pěti finalistů nizozemské ceny pro dětskou literaturu Woutertje Pieterse Prijs.

Ve stejném duchu napsala Annet Schaap i knihu Cvrček (Krekel, 2025, č. 2026). Po pětadvaceti letech se vrátila ke své divadelní hře pro děti inspirované Divokými labutěmi H. Ch. Andersena (v české pohádkové tradici tomu odpovídá Sedmero krkavců), příběh přenesla do přístavního městečka s majákem známého z Lampičky a vedle obětavé sestry Elizy, která dělá všechno pro to, aby zachránila bratry zakleté zlou macechou, tu uvádí na scénu i nejmladšího bratra Cvrčka, nechtěného a odstrkovaného. Právě on však nakonec projde největší proměnou. Sestra, která spolkne ústrky starších bratrů a plete pro jejich záchranu svetry z žahavých kopřiv – to se zdánlivě příliš neslučuje s autorčiným důrazem na to, že i přehlížené dívky můžou (a mají) najít své místo na světě. Výchozí situaci však převádí na cosi obecnějšího: „k odvrácení zla udělat něco nepříjemného a těžkého, co vypadá zbytečně a holkovsky, nikdo to nevidí a nikdo v to nevěří... a nakonec to přece jen pomůže“. Podobně jako v Lampičce je to příběh o tom, že své místo člověk najde nejen díky odvaze, ale i tím, že je něco platný pro ostatní, že nemá „na prvním místě sebe“. Cvrček zaznamenal velký čtenářský úspěch, hned po vydání se kniha začala překládat (zatím do sedmi jazyků). Annet Schaap za titul v roce 2025 získala v rámci významné vlámské literární ceny De Boon cenu čtenářů v kategorii knih pro děti a mládež a v roce 2026 Stříbrné pisátko (Zilveren Griffel) za nejlepší knihu pro čtenáře od 9 do 12 let.

Literární ceny

2018 Nienke van Hitchum Prijs, udělovaná každé dva roky za nejlepší knížku pro čtenáře od 13 let (Lampička)

2018 Woutertje Pieterse Prijs, za nejlepší nizozemsky psanou knihu pro děti a mládež (Lampička)

2018 Gouden Griffel (Zlaté pisátko), Kniha roku pro děti a mládež vyhlašovaná během dětské varianty každoročního Týdne knihy (Lampička)

2018 Boekenleeuw (Knižní lev), vlámská cena pro nejlepší dětskou knihu (Lampička)

2025 De Boon, vlámská literární cena, kategorie literatury pro děti a mládež, čtenářská cena (Cvrček)

2026 Zilveren Griffel (Stříbrné pisátko), za nejlepší knihu pro čtenáře od 9 do 12 let (Cvrček)

Nominace

2020 Carnegie Medal (angl. překlad Lampičky)

2022 Woutertje Pieterse Prijs (De meisjes)

2026 Woutertje Pieterse Prijs (Cvrček)

Česky

Annet Schaap: Lampička. Z nizozemského orig. Lampje přel. Radka Smejkalová, il. Jindřich Janíček, Baobab, Praha, 2022, 256 s.

Annet Schaap: Cvrček. Z nizozemského orig. Krekel přel. Magda de Bruin Hüblová, il. Jindřich Janíček, Baobab, Praha, 2026, 328 s.

Bibliografie (próza)

2017 Lampička (Lampje, s ilustracemi autorky, č. 2022 s ilustracemi J. Janíčka)

2019 De boom met het oor (obrázková knížka, ilustrace Philip Hopman)

2021 De meisjes (s ilustracemi autorky)

2025 Cvrček (Krekel, s ilustracemi autorky, č. 2026 s ilustracemi J. Janíčka)