Tlak na výkon, přehnaná sebekritika, soutěživost, konfrontace s obrovským množstvím informací – to je jen několik z celé řady problémů, jímž čelí společnost jednadvacátého století. Rozhodně nejsou nové, avšak nyní, uprostřed dvou celosvětových krizí, rapidně nabírají na síle… Jak se nezhroutit a zachovat klidnou mysl i v dobách zlých? Pomocnou ruku nabízí psychiatrička a psychoterapeutka, která řešení hledá nejen v odborných příručkách, ale také budhismu, fenomenologii, historii, a hlavně během každodenní praxe.

Martina Hrnčířová (nar. 1972) vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, pracovala v psychiatrické nemocnici, na lince důvěry a působila rovněž jako vězeňská psychiatrička. Autorsky přispěla do knihy Stromy mě znají jménem (2021), kde své odborné znalosti a praktické zkušenosti zpracovala do kapitoly o psychologii zahrad. Autorčina knižní prvotina Klidná mysl v dobých zlých si nyní klade cíl „povzbudit čtenáře k přemýšlení nad společenskými souvislostmi a pomoci mu nalézt cesty k posílení psychické odolnosti ve víru současné chaotické doby“. 

Dle Hrnčířové kniha pojednává o „laskavosti k sobě a ke světu“, což je fenomén komplexní, náročný na vysvětlování, a hlavně dosahování. Jeho jednotlivé složky probírá postupně, na čtenáře nespěchá, netlačí, spíše jej motivuje k zamyšlení nad podstatou svých činů a pocitů, které se časem sice stávají samozřejmostí, ale nepřestávají škodit zevnitř i navenek. Jednotlivými vzorci chování se zabývá v celkem 42 krátkých, ale intenzivních kapitolách – nejprve zdálky, poté zblízka. Začíná hledáním kořenů popisovaného jevu mimo psychologii, ať už ve starých řeckých bájích, historických okamžicích, nebo náboženských příbězích. Poté se dostává k podstatě a důsledkům některých zažitých životních návyků v současnosti. 

Otupělé emoce způsobené přesunem do digitálního režimu, každodenní fungování na autopilota, toxická komunikace, neustálé hledání chyb, svazující strach z budoucnosti či posedlost minulostí… Jak to změnit? A jak pochopit, že je změna vůbec potřeba? Kromě vymezení nejpalčivějších problémů kniha nabízí možnosti jejich řešení ještě předtím, než eskalují v rozpad vztahu, úzkost, vyhoření nebo vážnou fyzickou nemoc. Celou sérii uzavírá doslov geologa a popularizátora vědy Václava Cílka o tom, jak hledat harmonii mezi sebou a prostředím, v němž existujeme, s empatií k jeho současnému stavu. 

„Cílem je inspirovat, nikoli poučovat, ukazovat možnosti a souvislosti, nikoliv kázat,“ předesílá Hrnčířová v úvodu. Autorce lze skutečně dát zapravdu v tom, že texty nejsou preskriptivní, ale spíše podnětné. Občas v nich však chybí dopovězení některých položených otázek. Například v kapitole „Nenásilná komunikace a empatie“ jsou podrobně popsány chybné reakce v situacích, kdy si nám někdo přijde s něčím postěžovat – „zlehčování, dávání rad, vychovávání, povzbuzování, dotazování“… Nenajdeme tu však ani jeden příklad správné reakce. V části „Půst a otužování na úrovni těla a mysli“ zase autorka konstatuje: „Pouhé odstraňování problémů, nedostatků a hledění si zasycení potřeb dříve, než začnou být palčivé, nevede ke štěstí, ale pouze k pohodlí a uspokojení.“ Toto je ale dosti odvážné tvrzení, které nemůže platit paušálně a opět vyžaduje doplnění, specifikaci. 

Tato drobná kritika však v žádném případě nesmí zastřít důležitost celkového poslání knihy, které přichází skutečně za pět dvanáct. Dává naději těm, kteří zápasí s nejistotou, jež od roku 2020 dostala zcela nový rozměr, otevírá oči nevyléčitelným workoholikům, skeptikům, nesmlouvavým (sebe)kritikům a všem, kterým současné vzorce chování zabraňují žít naplno. Téma není unikátní, avšak jeho ušití na míru současnosti ano. Tím, že se naučíme zachovat klidnou mysl v dobách zlých, si možná o to lépe dokážeme užít doby následující, ať už přinesou cokoliv…