Přátelství rámované smrtí
Mladou japonskou autorku píšící pod pseudonymem Joru Sumino už čeští čtenáři mohli poznat díky manze Zdál se mi ten stejný sen (česky 2022), která je adaptací stejnojmenného románu (japonsky 2018). V témže roce vyšel také překlad manga úpravy její prvotiny s názvem Chci sníst tvoji slinivku (česky 2022); ten v roce 2023 vydalo nakladatelství Euromedia i v původní románové podobě.
Vypravěčem a protagonistou příběhu v jedné osobě je student druhého ročníku střední školy Haruki Šiga, který sdílí své příjmení hned se dvěma japonskými spisovateli a nadevše miluje čtení. Dá se dokonce říci, že ve světě příběhů tráví větší část svého života než v tom skutečném. To se však změní, když se mu do rukou dostane zvláštní kniha – a ukáže se, že to tak docela kniha není. Jedná se o deník jeho spolužačky Sakury Jamauči, která trpí nevyléčitelným onemocněním slinivky s prognózou pouhého roku života, a svůj deník proto nazvala Život se smrtí.
Dívka své onemocnění tají přede všemi kromě nejbližší rodiny, protože nechce, aby se k ní kamarádi začali chovat jinak. Připravuje se tím však o šanci podělit se o to, co skutečně prožívá ve svém nitru. Proto využije příležitosti, a když spatří Harukiho s deníkem v ruce, řekne mu pravdu. V tu chvíli mezi nimi vzniká osudové pouto. Haruki, který na začátku nemá žádné kamarády, své spolužáky většinou ani nezná jménem a ostatní ho dle jeho slov vůbec nezajímají, je chtě nechtě vytažen ze své ulity, a nachází si cestu nejen k Sakuře samotné, ale i k dalším lidem.
Cesta k vlastnímu já
Haruki a Sakura jsou vykresleni jako naprosté protiklady – ona navzdory svému zdravotnímu stavu srší pozitivní energií a je pro každou legraci, on je zamlklý samotář, stylizující se do povýšenecky působící aristokratické pózy, za níž se ve skutečnosti skrývají pochybnosti o vlastní hodnotě.
Vývoj křehkého vztahu dvou velmi odlišných osobností je doprovázen úvahami o tom, co přesně znamená žít, a hlavní protagonista tak nachází cestu k vlastnímu já; spíš než o klasický milostný příběh se proto jedná o bildungsroman.
Nechybí sladkobolné momenty, které ovšem čtenář od podobného námětu přirozeně očekává a často také záměrně vyhledává. Autorce se navíc úspěšně daří nepřekračovat hranici kýče, hlavně díky notné dávce černého, místy až morbidního humoru, který je ostatně patrný už z názvu díla.
Japonská literatura a jídlo
Velkou roli v příběhu hraje jídlo, jako tomu ostatně v japonské literatuře bývá často. Jedna má japonská známá kdysi podotkla, že zatímco mužští spisovatelé jako Haruki Murakami ve svých dílech přistupují k jídlu jako k něčemu slavnostnímu a vyžívají se v popisech složitých pokrmů, pro japonské spisovatelky jako Jošimoto Banana či Mieko Kawakami jídlo symbolizuje v prvé řadě prosté přežití. Něco na tom zřejmě bude; minimálně v případě románu Chci sníst tvou slinivku, kde si nemocná středoškolačka napsala do deníku seznam aktivit, které chce stihnout před svou blížící se smrtí – jejich drtivou většinu představuje právě pojídání nejrůznějších lahůdek, například nudlí rámen.
I čtenáře, jenž se v japonské kuchyni trochu orientuje, ovšem pravděpodobně překvapí jídla, která si Haruki a Sakura dopřávají. Pochutnávají si na grilovaných vnitřnostech, což vede k jedné z mnoha konverzací řádně okořeněných černým humorem, či na koláčcích z kapradinové mouky (letní specialita warabi moči). Na tomto místě bych chtěla podotknout, že překlad Petra Kabelky a Elišky Kabelkové Vítové – možná v důsledku zaměření na mladší publikum – do češtiny převádí i výrazy, které bývají obvykle doprovázené původním pojmem, jako například ohřívadlo kotacu, a ani u jídel neuvádí japonský ekvivalent. To je možná trochu na škodu, po knize nejpravděpodobněji sáhnou fanoušci mangy a Japonska vůbec, kterým by přítomnost několika málo japonských slovíček nevadila, spíše naopak (nemluvě o tom, že pokud by si někdo zkoušel vygooglovat vizuální podobu zmíněného dezertu, doslovný český překlad ho k ní nepřivede). Jinak je však překlad čtivý a dobře vystihuje jazyk dospívajících.
Ačkoliv mohou určité zvraty v příběhu připomínat telenovelu, celkově se jedná o důstojného zástupce young adult literatury, který sice nepřekračuje žánrové hranice, ale v jejich rámci nabízí kvalitní čtenářský zážitek.
Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.