Pokus konečně v Česku vydávat slavnou španělskou sérii Clever a Smart začal loni velmi nadějně. První příběh z roku 1969 nazvaný Atomový postřik  byl plný neotřele surreálných gagů i nápaditého slovního humoru, za jehož převedení do češtiny získala překladatelka Anna Štádlerová cenu Muriel. Série se nicméně za zhruba padesát let, kdy ji Francisco Ibáñez kreslil, dočkala neuvěřitelných 194 sešitů – a je jasné, že ne každý bude tak dobrý, jako byl ten první.

Z laboratoře potrhlého vynálezce

České vydávání aktuálně dospělo ke třetímu svazku: před prázdninami nakladatelství Crew vydalo příběh nazvaný Pouliční safari a v nejbližší době by se měl objevit také čtvrtý díl nazvaný Kdopak by se býka bál. Oba příběhy pracují s konfrontací hlavních hrdinů se zvířaty. Tedy s bytostmi, na které by měla průměrná lidská inteligence, podpořená civilizačními vymoženostmi dvacátého století stačit – ale ukazuje se, že v případě zmatkujících a opakovaně katastrofálně selhávajících agentů Smarta a jeho podřízeného Clevera to nemusí být tak snadné.

Zvířata, která honí oba agenti po městě v Pouličním safari, totiž utekla z laboratoří jejich spolupracovníka, geniálního, ale opět dost potrhlého a nepraktického vynálezce doktora Bacila. Jejich chování a vlastnosti jsou po Bacilových zásazích výrazně modifikované: upírka pije místo krve víno, slepice svými vejci mění povahu těch, kdo je pozřou, na slepičí, hlídací pes krade, z osla je čtoucí intelektuál, kráva létá, slon ustavičně kýchá a tak podobně. Na každé z  uprchlých zvířat se musí jinak a často jsou dopadena spíše bezděčně a náhodou než díky nějaké chytré pasti.

Groteskní převleky a triky

Více než v Atomovém postřiku zde Ibáñez pracuje s unikátním nápadem a charakteristickým prvkem celé série, totiž s bizarními Cleverovými převleky: ten se (někdy spolu se Smartem, který na to ovšem obvykle nějak doplatí) vmžiku dokáže převléct za pštrosa, chobotnici nebo způli oloupanou bramboru (konkrétně ve chvíli, kdy se Smart chystá dát Bacilovi ránu neboli „šlupku“).

Kreslíř navíc začíná využívat schéma, které pak opakuje v dalších sešitech: sérii menších příběhů uvnitř jednoho velkého. Clever se Smartem tedy honí zvířata popořadě, odškrtávají si jednu položku po druhé, a když chytí poslední zvíře, příběh končí. Vlastně ne, ještě je tu jeden snaživý uniformovaný policista, který o jejich misi neví a má je za padouchy. Opakovaně se je snaží dopadnout, přičemž selhává ještě zoufaleji než ústřední dvojice. Už tady ovšem Ibáñez využívá trochu laciný trik: policista na chvíli ztratí pozornost (obvykle stačí, aby se otočil) a místo Clevera a Smarta má náhle k zápěstí připoutané dva psy. Jak se přitom oběma agentům podařilo z pout uniknout a namísto sebe nepozorovaně umístit dva voříšky, to nám kreslíř jaksi neprozradí. Musíme se spokojit s tím, že se takové věci dějí, stejně jako že se během vteřin zcela a bez následků hojí fatální zranění. Takový je princip nadsazené slapstick grotesky, v komiksu využívané od jeho počátků.

Rychlé spíchnuté, a přitom neodolatelné

Nicméně některé opakující se prvky začnou brzy trochu unavovat: zejména gag se záměnou adresáta – postava chce křiknout (obvykle naštvaně a vulgárně) na jinou postavu, případně jí něco provést, avšak během okamžiku je zamýšlený původní adresát pryč a nadávka nebo rána letí na nic netušící postavu jinou: ať už je to šéf, dopravní policista, nebo postarší dáma s kabelkou. Poprvé, podruhé a snad i potřetí to ještě vyvolá úsměv, pak už ale přijde spíš úšklebek nad tím, jak si autor ulehčuje práci. Obecně vyhlíží Pouliční safari jako rychle spíchnuté a místy vyloženě odbyté: na straně 27 Smartovi opuchne pravá ruka po ráně do nerozbitného skla, v následujících dvou oknech na straně 28 má však zrudlou, nateklou a ovázanou ruku levou.

Zatím to jsme ještě Ibáñezovi ochotni odpustit, protože jeho křiklavě karikaturní kresba je neodolatelně dynamická, plná dílčích nápadů a hříček. Nicméně je docela pravděpodobné, že při tom ohromném množství příběhů a mikropříběhů (i v Pouličním safari jsou na závěr připojeny původně časopisecky publikované povídky), se autor prostě začne opakovat a čtenáře, kteří se s jeho vtipy a triky už setkali, bude nudit. Ale dost možná, že neuvadající popularita série spočívá v tom, že si za ta dlouhá léta s každou další čtenářskou generací nacházela fanoušky nové.