Ponuře bizarní lázeňské obrazy
Svetoft, Erik: Lázně

Ponuře bizarní lázeňské obrazy

Mladá hvězda současného švédského komiksu se v Česku představuje svébytným kreslířským rukopisem. Lázně jsou však spíše sledem uhrančivých obrazů a scén než promyšleným komiksovým románem.

Současný švédský komiks není českým čtenářům úplně neznámý, pevné místo si tu vydobyla komiksová esejistka Liv Strömqvistová, česky vyšly také všechny komiksy Maxe Anderssona, který bohužel od Vykopávky (2016) zatím další komiks knižně nepublikoval. Nakladatelství Centrala k nim nyní přidává Erika Svetofta (nar. 1988), tvůrce o generaci mladšího, který už si ale doma i za hranicemi vydobyl solidní renomé. Ať už jako ilustrátor knih pro děti, nebo jako autor kratších komiksů: jeho svérázný, zdánlivě neumělý styl působí originálně i znepokojivě, přičemž autor jím dokáže kreslit hřejivě i hrozivě.

Jeho patrně nejslavnější prací je komiksový román Lázně vydaný ve Švédsku v roce 2021 – ten rok za něj doma získal cenu za výtvarné provedení, dva roky nato jej ocenili na festivalu ve francouzském Angoulême. Ze zmíněných autorů má rozhodně blíže k Anderssonovi, samozřejmě především proto, že Lázně v sobě skrývají prvky hororu i (černé) grotesky. Jen je to celé oproti punkově úderné a rozverně ušpiněné Anderssonově kresbě (a celkovému pojetí) podstatně melancholičtější a statičtější. Tím silnější ale bývá dojem ze Svetoftových obrazů – jeho výjevy působí krajně znepokojivě, jednak díky samozřejmosti, s níž se lázeňští hosté v trepkách promenují mezi strašidly a monstry, jednak díky nedořečenosti většiny scén. Což je svým způsobem síla i úskalí Lázní.

Ale popořadě: na prvních stránkách se setkáváme s mladou dvojicí na sídlišti. Zaujmou nejen statickými tvářemi, jejichž výraz je v podstatě stále stejný, ale také tím, jak nezúčastněně berou na vědomí páchnoucí a mouchami obklopené mrtvoly ve svém bytě. Rozhodnou se oddechnout si v lázních a vypraví se do „exkluzivního lázeňského komplexu“, který „otevírá všechny smysly“, nalézt „svěží vhled a energii“ a „cestu k sebereflexi a osobnímu životu“, jak hlásá tamní propagační video. Realita je samozřejmě mnohem komplikovanější, protože areál trápí všudypřítomná lepkavá špína roztékající se ze stropů, strašidla a monstra vraždící hosty a další hororové jevy, které kupodivu většinu hostů nechávají klidnými, jak o tom svědčí množství bezeslovných obrazů, na nichž lidé v županech nebo plavkách bezstarostně pozorují obludy a přízraky. Samostatnou kapitolou je ředitel areálu, kterého trápí jak mafiánský kontrolor (či spíše vymahač výpalného), tak náhle se navrátivší otec, který mu jako malému klukovi prosperující komplex odkázal.

Komiks se rozebíhá do několika větví, které sledují různé hrdiny: vedle zmíněné dvojice z paneláku a ředitele také nového zaměstnance, který se proviní ušpiněným stejnokrojem, návštěvníka, který se ztratí v bludišti chodeb, kuchaře, který zabije náročného hosta poté, co mu vrátil uvařené jídlo, či dvě malé, evidentně zcela nekompetentní instalatérky. Zprvu komiks vyhlíží velmi nadějně, kontrast ponuře působících postav a prostředí s komickými situacemi funguje. S postupujícím dějem se však ukazuje, že většina mikropříběhů zůstává nedopovězená, vložené stránkové či dvoustránkové výjevy sice vyhlížejí efektně a nápaditě, ale nemají žádnou další souvislost s vyprávěnými příběhy. Bizarní monstra tu plavou v bazéncích a nalévají si sekt, ale k ničemu dalšímu už je autor nepoužije.

Asi bychom Svetoftovi odpustili, že některé vtipy jsou málo vtipné (obvykle proto, že jsou příliš předvídatelné jako v případě neschopných instalatérek), protože se tu pohybujeme na hraně humoru a hororu. Ale ona nedořečenost ve vzduchu visících epizodních a převážně nepropletených příběhů je iritující, jakkoliv se některé autor snaží nějak završit, nejčastěji jen jakýmsi zacyklením. Snad jen trojice vložených komiksů, prostoduše veselých historek tří dětí vypadlých z nějakého časopisu pro nejmenší, získá smysl, když zjistíme, co se z nich v dospělosti stalo.

Současný artový komiks samozřejmě bývá často autorský. Ne každý dobrý kreslíř je ale také dobrým scenáristou. Originální a nápaditý kreslíř Svetoft není v této roli vyloženě špatný, jen mu ještě schází schopnost pointovat či alespoň uspokojivě zakončit. A stísněná i bizarní atmosféra a pozoruhodné děsivé výjevy samy o sobě komiksový román dohromady nedají.

Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Jonáš Thál, Centrala, Praha, 2025, 328 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

60%