Ráno se probudíte a místo toho, abyste se opařili čajem, musíte v kulisách fiktivního aristokratického světa bojovat o náklonnost hned několika pohledných mladíků včetně samotného krále. Ocitli jste se v „nejoblíbenějším dating simulátoru současnosti“. Záhy zjistíte, že prohra tu neznamená nic menšího než smrt nejen ve hře, ale dost možná i ve skutečnosti. Populární webtoon Záporáci smrti neutečou, jenž na základě internetového románu z pera Kjoula Kwona vytvořil autor známý jen jako Suwol, začalo předloni vydávat v překladu Elišky Karbanové nakladatelství Crew a čerstvě je k dispozici už pátý díl.

Demokratický webtoon

Webtoony, digitální komiksy obzvláště jihokorejské provenience vznikající speciálně pro smartphony, představují celosvětový fenomén. Jejich formát se od klasických komiksů nebo mangy liší – jsou designované tak, aby se četly v plynule scrollovaném, zdánlivě nekonečném sloupci. První webtoony se začaly objevovat zkraje milénia na korejských portálech, jako byly Naver nebo Daum, a svou tvorbu na nich mohl publikovat každý. S nástupem smartphonů po roce 2010 začaly vznikat speciální aplikace přinášející monetizační příležitosti, jež autorům umožnily stát se digitálními tvůrci na plný úvazek. V souvislosti s webtoony se často hovoří o skutečné demokratizaci tvorby, kdy tvůrci nemusejí překonávat bariéru v podobě zájmu nakladatele nebo vydavatele, stačí, když je jejich dílo dostatečně dobré, aby si našlo své čtenáře. A masivní diverzita žánrů se stará o to, že si na své přijde skutečně každý. Je libo romanci, fantasy, horor, slice of life, BL/GL (neboli „boys’ love“ a „girls’ love“ – žánry točící se kolem romantických vztahů mezi stejnopohlavními páry)? Všechno máme! Jak velký fenomén webtoon je, dokazuje i řada adaptací, kterých se různé úspěšné tituly dočkaly, ať už v anime podobě, jako loňský vítěz anime roku Solo Leveling, K-drama filmy (na českém Netflixu je jich dostupných hned několik od teen romance True Beauty po hororový All of Us Are Dead), anebo počítačové hry.

Titul Záporáci smrti neutečou stačí letmo prolistovat a hned je zřejmé, že se jihokorejská manhwa od japonské mangy, které máme k radosti fanoušků a bolesti jejich peněženek v češtině k dispozici čím dál víc, v některých věcech výrazně liší. Formát knih je větší, čtou se tak, jak jsme v Evropě zvyklí, tedy zleva doprava, a jsou nádherně kolorované. Odlišná je i kresba, autoři inklinují spíše k uhlazenému stylu s důrazem na barevnou harmonii, postavy mívají stejně jako ty mangové výrazné velké oči, tělesné proporce jsou ale obvykle reálnější, výrazy tváří méně expresivní. Patrné jsou i vlivy digitální ilustrace a standardů krásy spjatých s hallyu – korejskou vlnou. Žánrově jsou Záporáci ilustračním příkladem subžánru isekai, jenž se točí kolem osob, které byly transportovány do jiného světa, ať už fantastického, herního, nebo třeba do paralelního vesmíru, a musejí přijít na způsob, jak v něm přežít. Někdy mají možnost se do původního světa vrátit, jindy ne, hlavní protagonista bývá mnohdy velmi silný a protivníky dokáže v soubojích porazit, a čtenář se se světem a pravidly jeho fungování seznamuje obdobným tempem jako samotný hrdina. Že není isekai pojem známý jen skalním fandům, dokazuje fakt, že se v březnu 2024 dostal do Oxford English Dictionary.

V těle záporačky

Hlavní hrdinka Záporáků je po smrti matky nucená vyrůstat v rodině svého bohatého otce, pro kterého je nevítaným plodem nemanželského vztahu, ve společnosti dvojice bratrů, pro které je stejně nevítaným vetřelcem. Přes veškerou snahu nevytvářet problémy a dělat vše tak, jak má, se bratři postarají o to, aby po odchodu na studia na vysoké škole žila v příšerném bytě a neměla žádné prostředky. Jednou večer se rozhodne vyzkoušet mobilní hru Vévodkynin projekt Super Love, o které spolužačky nepřestávají mluvit. Hrdinkou je obyčejná mladá dívka, která vyrostla na venkově, ale ve skutečnosti je to unesená dcera vévody, jež se nyní vrací do otcova domu, kde se o ni ucházejí různí nápadníci. Zároveň jí ale škodí záporačka, která ji v rodině před šesti lety nahradila. V druhém módu hrajete za zápornou postavu, navazování vztahů s potenciálními nápadníky je těžší, a ještě těžší je vůbec přežít. A právě do tohoto světa a do těla záporačky, Penelopy Eckhartové, je naše hrdinka magicky přenesena. Velice rychle si uvědomí, že pokud ve hře zemře, je její konec definitivní.

Zpočátku je nucena držet se herních mechanismů, které věrně napodobují skutečný herní žánr otome, tedy na příběhu založených romantických her, jejichž hrdinky mívají většinou za cíl navázat romantický vztah s jinou postavou, obvykle mužem. Postupně začíná překračovat herní rámec, se kterým se seznámila ve skutečném světě, a dostává se dál. Ze hry se ale nevymaňuje, dál musí usilovat o to, aby úroveň jejího vztahu s alespoň jednou z mužských postav dosáhla sta procent, kdy hra končí, plní side questy, seznamuje se s dalšími postavami, osahává hranice své postavy a posouvá je.

Fena tam „přeci“ nepatří

Celý příběh na pomezí romance, fantasy a thrilleru je vystavěný na dialozích a jsou to převážně tváře postav, které vyplňují jednotlivé panely. Občas se objeví postava celá, prostředí samotné ale jen málokdy, výjimkou budiž čtvrtý díl, kde se Penelopa ocitá na lovu a výrazný plot twist až podezřele silně připomene jednu z nejvýraznějších scén z populárních Deníků apatykářky, které vyšly tři roky předtím, než se Záporáci poprvé objevily na KakaoPage. Iracionální chování hlavní hrdinky by se dalo možná svést na její traumatické zkušenosti ze skutečného života a každý, kdo někdy viděl nějaké K-drama, ví, že s racionalitou si postavy tak úplně netykají. V českém překladu ale dialogy bohužel občas nepříjemně drhnou. A je to škoda, začínající překladatelka z tak obtížného jazyka, jako je korejština, by zasloužila pozornější a pečlivější redakci a korekturu, které by se postaraly o to, že se nebude na jedné stránce střetávat archaizující styl s obecnou češtinou, „tchýně“ si nebude podávat ruku s „přeci“ a hlavní hrdinka nebude neustále označovaná za vévodovu (vzteklou) fenu, což v češtině z dialogů nepříjemně trčí. Pokud chceme někoho urazit, slovo fena s největší pravděpodobností nepoužijeme, nabízela by se spíš mrcha nebo třeba běžněji užívaná zmije.

Přes drobné výtky jsou Záporáci zajímavým a prozatím ojedinělým nahlédnutím do světa manhwy, které přinášejí možnost uniknout z reálného světa ve dvou skocích. Zdařile naplňuje pravidla žánru a okouzlující kresba snadno přitáhne a udrží pozornost i tam, kde příběh poněkud kolísá. Cílovou skupinu navíc tvoří především mladší čtenářky, které si takovými věcmi podle všeho hlavu nijak zvlášť nelámou, Penelopiny peripetie vnímají docela jinou optikou a vzbuzují v nich emoce, které autorstvo zamýšlelo.