Čeští čtenáři mají rádi jihoamerické magické realisty, ale zdá se, že se u nás dobře daří i pracím jihoamerických komiksových tvůrců. Zabydlel se tu scenárista Jodorowsky (z Chile), vyšly tu rozsáhlé svazky sci-fi série Aldebaran/Bételgeuse od Brazilce Léa (Luiz Edoardo de Oliveira), postmoderní epos Perramus od argentinské dvojice Sasturian–Breccia, letos sci-fi klasika Eternaut a skoro souběžně také další slavná série dalšího argentinského tvůrce, Čtvrtá síla od Juana Giméneze. Jistě, mnoho z těch komiksů vzniklo ve francouzských nakladatelstvích a vlastně tak patří do frankofonní produkce, přesto je četnost jihoamerických autorů v českých překladových komiksech nečekaná.

Do značné míry je to díky edici Mistrovská díla evropského komiksu z nakladatelství Crew, kde vyšla většina jmenovaných komiksových románů či sérií. Nakladatelství ji udržuje vlastně už třetí dekádu a v objemných svazcích domácím čtenářům zpřístupňuje významná díla právě převážně z frankofonní produkce. Jedinou vadou na kráse je zmenšený formát, ale čeští čtenáři si na něj už nějak zvykli a i tak jde o svazky dosti drahé, které by v původním formátu byly jistě o poznání nákladnější: Čtvrtá síla takto stojí bez koruny devět set.

Ženská (super)hrdinka

Výhodou edice bývá, že v jediném svazku často přináší kompletní série. Platí to i u Čtvrté síly, na které argentinský kreslíř pracoval od roku 1989, kdy ve Francii vyšel první díl (zajímavé je, že španělsky komiks vyšel až o deset let později), ale pak práci přerušil, aby se věnoval Jodorowského sci-fi hitu Ka sta Metabaronů. K autorskému komiksu se vrátil zase až na počátku nového tisíciletí, kdy vyšla tři pokračování v letech 2004, 2006 a 2008. Série nemá jasný závěr a autor v ní nepochybně mohl pokračovat, nicméně další díl už nikdy nevytvořil a nevytvoří, protože v roce 2020 zemřel na covid; bylo mu 76 let.

Čtvrtá síla byla v době zrodu mimořádná především tím, že do centra dění postavila ženskou (super)hrdinku. To tehdy nebylo v populární sci-fi nic běžného, pouze ve filmové sérii Vetřelec (tehdy byly k vidění první dva snímky) se zjevila neústupná kosmonautka Ripleyová. Giménezova hrdinka je trochu jiná: pilotka stíhacího letounu Exeter Mega je od prvních chvil neohroženou akční hrdinkou, zejména proto, že oplývá trochu nadpřirozenou předvídavostí, díky níž dokáže uniknout smrtícímu útoku nepřátelských stíhaček. Střet se odehraje na planetě Nebulae Alpha, kde žije rasa téměř lidských Kromiuňanů bojujících o planetu s lidskými protivníky. Úvodní scéna byla vlastně jakýmsi testem hrdinčiných schopností, přičemž kromiunští politici, generálové i vědci z ní chtějí významným posílením jejích „supramentálních“ schopností vytvořit jakousi živou superzbraň, která jim pomůže vyhrát válku. Experiment se sice vydaří, Exeter Mega získá neobyčejnou moc, avšak unikne svým stvořitelům a zmizí kdesi ve vesmíru, aniž by nějak toužila zapojit se znovu do války. Další tři příběhy jsou pak jen volně navazujícími epizodami, dobrodružstvími na různých neobvyklých planetách, přičemž dívka je ustavičně na útěku před různými mocnostmi a jejich agenty; všichni by rádi zneužili její ničivé (ale i léčivé) síly.

Chaos iritující i užitečný

Cítíme tu inspiraci Hvězdnými válkami (hrdinka dokáže silou mysli zničit futuristický tank), byť třeba osazenstvo „kasinové“ planety není tak bizarní jako v oblíbených barech Hana Sola, vlastně je velmi humanoidní. Vizuálně tu je znát silný vliv zmíněné série Vetřelec, zejména ve způsobu prolínání organických tvarů s těmi technickými. Příběhy jsou plné zrad i nečekaných spojenectví, emotivních i akčních scén, konfliktů ve vesmíru i na planetách. Oblíbenou Giménezovou figurou je zapojení několika různých sil, které si navzájem kříží útočné plány, častokrát bezděčně. Výsledkem je značný chaos ve vypjatých scénách, kdy většina postav netuší, co se kolem nich děje, a snaží se nějak zorientovat dřív, než přijdou o život. Autor přitom chaos přenáší i na čtenáře, i těm dá dost práce se v ději a identitě bojujících stran vyznat: někdy proto, že jsou ve skafandrech nebo jiných zaměnitelných oblecích, jindy proto, že autor bez varování přeskakuje mezi perspektivami.

Nepřehlednost a skoky ve vyprávění jsou asi největší slabinou komiksu: Giménez jen velmi zřídka využívá krátká informační sdělení v horních částech panelů oddělující a upřesňující čas a prostor děje, takže obvykle se v rychlém sledu vystřídá několik různých scén a čtenář se musí opakovaně vracet, aby si ujasnil, kde se děj nachází a jaké postavy tu promlouvají. Autor si nepomáhá ani oddělením stránkami: například na straně 220 se na prvním panelu (přes celou šířku stránky) ještě uzavírá scéna z předchozí stránky, ale hned následující panel ostře střihne k jiným postavám v jiném prostředí. Těžko říct, jestli za to může kreslířova scenáristická nezkušenost (spíše ne, protože se to vyskytuje až ve čtvrtém, posledním příběhu), anebo zda to Giménezovi přišlo nepodstatné. V roce 2008 možná ještě zas o tolik nešlo, ale současní komiksoví tvůrci by to už považovali za chybu. Překvapí také značné množství textu, zejména v dialozích nebo vnitřních monolozích postav.

Neomrzí se Giménezova kresba: velmi expresivní a v barevném a barvitém zobrazení různých rozrušených výrazů (hodně se tu křičí) ve tvářích postav až expresionistická, dramatická v akčních scénách, ale schopná nečekaného zklidnění, když zachycuje nekonvenční dění v mysli hlavní hrdinky. Kreslíř si nenechá ujít zobrazení vnadných žen, ale zas ne tak často, aby to bylo nápadné. Dokáže zahltit panel detaily, libuje si ve sprškách různých organických tekutin, nejčastěji z lidských těl. Silné jsou scény z agresivní planetky, kde na hrdiny útočí obří hmyz i rychle se rozpínající šlahouny a liány; zde je mimochodem chaos v panelech funkční, protože postavám velmi konkrétně ztěžuje život. Kreslíř je precizní v zobrazování kosmických lodí, tanků a dalších přístrojů, rozmáchlý v kresbách krajiny a vegetace i emocí postav.

Je to už trochu komiks pro pamětníky: hlavně stylem vyprávění, které není zrovna plynulé. Ale stále to funguje a ostatně je dobré si někdy připomenout klasické evropské sci-fi komiksy, které v posledních letech čím dál úspěšněji vytlačují mangy.