Asijci spiritualitě bohyní rozumějí
Kateřina Tučková vysvětluje, proč román Žítkovské bohyně zaujal tchajwanského nakladatele i překladatelku: „Na Tchaj-wanu existují mezi příslušníky původních obyvatel vědmy, které vykonávají podobné praktiky jako bohyně z Moravských Kopanic. Místní si jich však cení, jsou součástí běžného života vesnic.“
Tradiční čínština je pětadvacátým jazykem, ve kterém vyšel úspěšný román Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně (2012) o výjimečných léčitelkách z Bílých Karpat, které zdecimoval útlak komunistického režimu. Vydalo jej mezinárodní nakladatelství Mi:Lu Publishing, působící v České republice a na Tchaj-wanu. Autorka překlad osobně představila na knižním veletrhu v Tchaj-peji a v rámci propagačního projektu Czech Literature Tour in Taiwan také v knihkupectvích a muzeích.
iLiteratura: Katko, začátkem února jsme se setkaly v Tchaj-peji, na největším knižním veletrhu v Asii, kde jsi představovala nejnovější překlad svého románu Žítkovské bohyně. Vyšel čínsky v česko-tchajwanském nakladatelství Mi:Lu Publishing, tvoji cestu na veletrh podpořilo mj. České literární centrum. Měla jsi nabitý program?
Kateřina Tučková: Měla, protože nakladatel Tomáš Řízek z Mi:Lu Publishing se o můj program postaral skutečně důkladně. Kromě dvou pořadů na veletrhu, z nichž jeden proběhl na pozvání Českého centra Tchaj-pej, jsem měla i čtení v překrásném knihkupectví Kuo’s Astral Books, tři setkání se čtenáři na stánku nakladatele a několik rozhovorů s novináři. Taky jsem měla předjednanou schůzku v muzeu Institutu Etnologie Academia Sinica, kde jsem se potkala s profesorkou Liu, která se věnuje spiritualitě původních tchajwanských kmenů, a se spisovatelem Badaiem, synem šamanky z kmene Puyuma. Do toho se během mého pobytu naskytlo několik dalších schůzek, takže jsem měla dny opravdu nabité.
iLiteratura: Na Tchaj-wanu ses s mimoevropským publikem nesetkala poprvé. Žítkovské bohyně byly loni přeloženy také do japonštiny, a i v „zemi vycházejícího slunce“ jsi knihu osobně uvedla. Můžeš srovnat čtenářské přijetí?
Kateřina Tučková: V Japonsku bylo stejně vřelé jako na Tchaj-wanu. Opět si to vykládám nejen zájmem o „západní“ literaturu, ale hlavně zájmem o dané téma. I tam spiritualitě bohyní rozumí, protože mají podobný fenomén. Na Okinawě dodnes praktikují šamanky nazývané yuty.
iLiteratura: Jak tedy na knihu s mnoha českými reáliemi o bohyních – léčitelkách a věštkyních – reagovalo tchaj-wanské publikum?
Kateřina Tučková: Nečekaně vstřícně. Během pořadu, který jsme měli se spisovatelem Tong Wei-gerem na hlavním podiu, návštěvníci zaplnili celou halu, což byl krásný pohled, a přicházeli i na setkání na stánek a na autogramiády. Pochopila jsem, že téma mého románu se vzácně sešlo s pochopením místních pro typ spirituality, kterou pěstovaly žítkovské bohyně – i na Tchaj-wanu totiž existují mezi příslušníky původních obyvatel vědmy, které vykonávají podobné praktiky jako bohyně z Moravských Kopanic. Místní si jich však cení, jsou součástí běžného života vesnic, takže zatím nedošlo k jejich zániku, jako se to stalo v případě bohyní.
iLiteratura: Román přeložila bohemistka Melissa Lin, působící na Národní univerzitě Chengchi. Vybrala si ona tvoji knihu a doporučila ji nakladatelství, nebo to bylo naopak – překlad inicioval nakladatel, případně literární agentka?
Kateřina Tučková: Kniha se začala překládat před mnoha lety, kdy jsme se s Melissou poprvé setkaly v Praze. Popravdě si nevzpomínám, jestli překlad vznikl díky tomu, že si knihu vybrala, nebo to inicioval nakladatel. Bezpochyby to ale bylo ve vzájemné shodě.
iLiteratura: Jak dlouho překlad vznikal? Konzultovala jsi s překladatelkou některé dílčí jazykové nebo obsahové otázky?
Kateřina Tučková: Překlad si vyžádal řadu let, poprvé jsme se setkaly už před covidem a poslední konzultační maily jsme si vyměnily před odesláním knihy do tisku. Melissa navrhla i drobné úpravy, aby čtenář z tak vzdálené kultury rozuměl jménům, reáliím a vztahům mezi postavami (v čínštině například nestačí určení „sestra“, je nutno specifikovat, zda jde o starší či mladší sestru), a sestavila rodový strom, který jsme zařadili na závěr knihy, aby se nikdo neztratil v rodinných souvislostech.
iLiteratura: Zpět k veletrhu: zažila jsi nějaké výjimečné setkání s návštěvníky či dalšími hosty veletrhu, při křtu knihy nebo po diskusi?
Kateřina Tučková: Velmi srdečné bylo setkání s panem Badaiem, o němž jsem se už zmínila. Sdíleli jsme své zkušenosti s podobným literárním námětem, reflexi našich knih v regionech, odkud bohyně či šamanky pocházejí, a mluvili jsme i o budoucnosti tohoto fenoménu. Na Tchaj-wanu je na rozdíl od Moravy stále živý, ale bojuje o přežití zase z jiných důvodů.
iLiteratura: Co tě na veletrhu nejvíc překvapilo?
Kateřina Tučková: Obrovský zájem o picture books, tedy obrazové knihy s minimem textu, jejichž cílovou skupinou jsou nejen děti, ale i mládež a dospělí čtenáři.
iLiteratura: Jak prezentuje Tchaj-wan svou literaturu a literární provoz své země? Co bychom se od něj mohli přiučit?
Kateřina Tučková: Bylo evidentní, že literatura má pro tchajwanskou společnost velký význam. TIBE navštívilo 580 000 návštěvníků, a pro mnohé známé osobnosti bylo věcí prestiže se na veletrhu objevit. Zavítala tam celá politická reprezentace, ministr kultury hned několikrát, a pokaždé za ním šel bodyguard, který táhl vozíček, do nějž pan ministr odkládal nakoupené knihy. Zdůrazňuji nakoupené – například můj nakladatel mu chtěl překlad bohyní věnovat, ale pan Li trval na tom, že knihu zaplatí. Takový respekt k práci nakladatelů a autorů mi přišel nesmírně sympatický.
iLiteratura: Můžeš porovnat prezentaci českého stánku s jinými? Co ti na našem stánku nejvíc scházelo a co by podle tvého názoru nemělo chybět příští rok, kdy má být ČR čestným hostem veletrhu?
Kateřina Tučková: Nejsem expertka na veletržní prezentaci, takže mě napadají jen záležitosti dramaturgie. A tam je samozřejmě klíčové, aby příští rok na TIBE přijel dostatek současných spisovatelek a spisovatelů, kteří budou mít přeložené – alespoň ukázkové – texty, aby se na jejich základě mohli propojit s tamními nakladateli. Čili posunout se od svaté trojice již přeložených autorů Kundera – Hrabal – Havel k autorům s aktuálními tématy. Připadá mi také nesmírně důležité představit české autorky a autory v debatách společně s těmi místními. To bude zajímavé pro návštěvníky TIBE a obvykle to přináší i bonus pro nás spisovatele v podobě nových osobních vztahů.
iLiteratura: Vezeš si domů inspiraci pro svou příští tvorbu?
Kateřina Tučková: Ano. Nechci předbíhat, ale objevil se jeden zajímavý nápad, takže možná vznikne něco nového přímo pro tchajwanské čtenáře.
Foto © ČC Tchaj-pej / TIBE
Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.