Nekonečná zima (Loputon talvi, 2021) je první knihou z trojdílné série pro děti nazvané Bájníci (Myyttiset) od finské autorky Miily Westin (nar. 1987). Tato helsinská ilustrátorka, grafická designérka a komiksová tvůrkyně vystudovala umění a design a ve své magisterské práci se zaměřila na vizualizaci finských mytických bytostí. Právě baltofinské mýty zasazuje v Bájnících do dnešního světa a představuje je ve formě přístupné i dětem.

Nekonečná zima se ve Finsku těší velkému úspěchu – byla zařazena mezi nejkrásnější finské knihy roku, získala zvláštní uznání v soutěži literárních debutů a dostala se i do výběru nejlepších komiksů v rámci soutěže Finlandia Comics Award. Celá série se kromě češtiny aktuálně překládá do více než pěti dalších jazyků, mezi nimi třeba i do vietnamštiny.

Nekončící zima a lesní bytosti

Hlavní hrdinka, desetiletá Eevi, žije s tátou a babičkou. Celá rodina se vyrovnává se smutkem ze smrti Eevina dědečka. Nepomáhá ani počasí – podle zpráv by se přece mělo oteplovat, podle kalendáře už se dávno mělo vrátit jaro, zima však pořád nekončí, kýžené sluníčko je v nedohlednu. Krátce po pohřbu se Eevi zajde projít k zamrzlé řece. V nedalekém lese potkává skupinku tajemných bytostí, které si říkají bájníci. Postupně se od nich dozvídá, jak to v lese, který není tak úplně obyčejný, funguje.

Jak název knihy napovídá, hlavním tématem komiksu je nekonečná zima, která všem vrtá hlavou. Eevi se spolu s novými kamarády jde poradit s pánem lesa Tapiem. Ten jim sdělí, že jaro má zpoždění, protože letos nikdo nevzbudil Sampsu Polníka. Právě jeho probuzení podle finské mytologie značí příchod jara. Eevi a bájníci postupně zjišťují, že za všechno může temná paní Louhi a že se budou muset vypravit do říše mrtvých Tuonely.

Mýty a aktuální témata

Patrně největší kvalitou díla je zcela přirozené a nenásilné propojení baltofinské mytologie s aktuálními tématy, navíc ve formě přístupné dětem. Celým příběhem prostupuje motiv smrti – Eevi se vypořádává s odchodem dědečka a jeho nezvratností a následně se hrdinové vydávají do samotné říše mrtvých. Kniha se přirozeně dotýká také klimatické změny a řady nadčasových témat, jako jsou boj dobra se zlem či význam přátelství.

Finská (v širším pojetí karelofinská či baltofinská) mytologie je známá především díky Kalevale, rozsáhlému básnickému dílu vycházejícímu z lidové slovesnosti, které v polovině 19. století sestavil Elias Lönnrot. Kalevala bývá často označována za finský národní epos. Je však třeba zdůraznit, že nejde o původní mýty, ale o Lönnrotovu autorskou interpretaci.

Kalevala vyšla v češtině poprvé již koncem 19. století v překladu Josefa Holečka. Nejnovější vydání (po všech stránkách velice zdařilé) pochází z roku 2014 – Holečkův překlad v něm doplňuje několik odborných studií a zejména rozsáhlý komentář Jana Čermáka. Ve Finsku i v zahraničí vznikl bezpočet různých adaptací a převyprávění Kalevaly, z těch relevantních pro dětské čtenáře zmiňme alespoň finskou Koirien Kalevala (Psí Kalevala, Mauri Kunnas, 1992) a z českého prostředí knihu O třech bratřích z Kalevaly a kouzelném mlýnku Sampo (Vladislav Stanovský, 1962).

Čtenář znalý Kalevaly v Nekonečné zimě rozpozná hlavní zápornou postavu, bohyni smrti a vládkyni podsvětí Louhi, dopodrobna vykreslenou říši mrtvých Tuonelu s bájnou labutí i další motivy. Miila Westin se ale zdaleka neomezuje jen na Kalevalu, představuje i další příběhy a postavy bohatého finského folklóru, zejména lesní duše – tajemné bytosti a často ochránce jednotlivých rostlin a plodin. Právě jimi jsou Eevini přátelé, bájníci.

Finské báje a mýty nejsou zpracovávané tak často jako příběhy z řecké, germánské či slovanské mytologie. Díky tomu působí dílo Miily Westin svěže a originálně, postavy jsou neokoukané, a Nekonečná zima tak okouzlí každého, kdo rád objevuje nové světy.

Zdařilé zpracování i překlad

Ve světě Nekonečné zimy se lze rychle zorientovat – napomáhá tomu stručný přehled finské mytologie na závěrečných stranách i fakt, že samotný příběh je jednoduchý a přímočarý. Po vizuální stránce je komiksová kniha velmi zdařilá a plná barev. Některé ilustrace jsou celostránkové, v jiných částech po sobě v rychlém sledu následují menší obrázky, což umocňuje dynamičnost. Dílo se vyznačuje propracovanou kresbou, která snadno vtahuje do děje a podněcuje dětskou fantazii. Přestože je kniha určena dětem od devíti let, bude bavit i o něco starší čtenáře.

Povedený je také překlad Michala Švece – zejména co se týče pojmenovávání jednotlivých mytických bytostí. Některá jména jsou ponechána ve finštině (Otso, Pekko, Äkräs) jiná převedena do češtiny zčásti (Sampsa Polník), další zcela (zásvětníci, podsvětníci), což spolu ve výsledku skvěle ladí. Příkladem výborného překladatelského řešení je i samotný název série Bájníci.

České vydání dalších příběhů o bájnících se chystá, druhý díl by pod názvem Nebezpečný sen měl vyjít ještě letos. Nezbývá než doufat, že zbytek série udrží vysoko nastavenou laťku.