Fotografie tvořící výtvarnou stránku knihy Butik pana Barona, kterou vydalo nakladatelství Host, na první pohled nemohou nepřipomenout úspěšnou sérii Dům myšek, již českým dětem, včetně fanouškovského sortimentu, zprostředkoval Meandr – velkolepý projekt holandské umělkyně spočívá v tvoření a následném fotografickém zachycování reálných kulis pro plyšové myšky. Literární debut Marie Mrňávkové alias Brodity vychází z podobně důkladného uměleckého pozadí. Pseudonym Brodita v esperantu označuje výšivku, což autorka považuje za charakteristický znak své tvorby.

Marie Mrňávková vystudovala sklářský design, ale ve svém profesním životě se věnovala převážně výrobě hraček. Aktuálně se zaměřuje na tvorbu vyšívaných textilních sošek a vytváří i vystřihovánky či šicí sady pro děti – jeden příklad ostatně najdete na konci recenzované knihy; děti si podle šablony mohou ušít šaty třeba pro panenku Barbie. V posledních letech se autorka rovněž zabývala výrobou loutek a miniaturních rekvizit, jež jsou základem výtvarného doprovodu Butiku pana Barona, a to v podobě fotografií Věry Marčíkové. Mrňávková při své tvorbě často používá staré kusy látek, krajky či úlovky z antikvariátů, což se motivicky rovněž promítá do grafického zpracování recenzované knihy. Svůj ateliér v Kamenickém Šenově proměnila v kabinet kuriozit, z něhož dýchá retro styl připomínající kabaret.

Brokát, damašek, samet i satén

A právě do kabaretního a cirkusového prostředí autorka zavádí i své čtenáře v příběhu černého psa Barona. Ten má v malém městečku svou krejčovskou dílnu – ostatním zvířatům šije kabáty a obzvláště mamince pěti malých liščat věčně záplatuje kalhoty. Jenže na opačný konec města se nastěhuje madam Čekes; přetahuje mu zákazníky, označuje se za umělkyni a navíc je to kočka. Když ještě ke všemu dojde v jeho butiku k požáru, rozhodne se Baron svůj domov opustit. Šití je ústředním motivem celého příběhu a autorka text prošpikovává názvy nejrůznějších látek, které působí málem jako tajemná zaklínadla. Sem tam přidá i jazyková ozvláštnění v podobě metafor (je jako šídlo, šijí s ním všichni čerti), které se sympatickým smyslem pro humor rozvíjejí dětské přemýšlení o jazyce.

Po odchodu z domova Baron nalezne svého ztraceného bratra a s ním i život v kabaretu. Naplno se zde rozehrává magická atmosféra, která i s ohledem na doprovodné loutky jemně upomíná na svět poetismu, kde se kouzlí a sní. Postupem času samozřejmě Baron zjišťuje, že nablýskaná sláva, která ale ve skutečnosti klouže po povrchu a jíž se nechal zlákat, stojí v opozici k poklidu městečka plného postav, které navenek nevypadají tak oslnivě a nevládnou cirkusáckým charismatem, zato v nouzi podají pomocnou ruku. Kniha tak nevtíravě nadhazuje otázky, koho máme vlastně doopravdy považovat za rodinu a jak se chovat ke svým bližním.

S kapkou didaktičnosti

Další rovina příběhu opět souvisí s šitím, ruční tvorbou i upcyklací, která je pro autorku v rámci její tvorby důležitým procesem. Madam Čekes sice šije přenádherné modely, ale zásadně nic neopravuje a o kvalitu zpracování se taky příliš nestará. Záhy je tak městečko plné obyvatel v otrhaném oblečení, protože si nemohou a nechtějí kupovat stále nové kabáty. Pan Baron tak během své cesty dochází ke zjištění, že užitečná práce přináší větší potěšení než výroba fantastických a obdivuhodných šatů, v nichž se ovšem nedá hýbat. Autorka tak v příběhu přirozeně poukazuje na rozdíl mezi rychlou a pomalou módou a motivuje k přemýšlení o materiálnu, jímž se obklopujeme.

Podle doporučení na obálce je kniha určená dětem od pěti let, čemuž odpovídá i celkem nekomplikovaný a jemně didaktický příběh. Vzhledem k magické a místy snad i trochu zlověstné atmosféře loutkových aranžmá má ale rozhodně šanci oslovit i o něco starší děti. Obzvlášť když jim ho prodáte s pomocí návodu na šaty umístěného na konci, nebo dokonce navštívíte některý z autorčiných workshopů. Právě komplexní umělecká hodnota miniaturního světa Marie Mrňávkové je totiž na Butiku pana Barona to opravdu inspirativní.