Nobelova cena za literaturu za rok 2026
Letošní Nobelova cena za literaturu byla udělena kanadské spisovatelce Anne Carsonové „za její odvážné a nápadité dílo, které v hravém dialogu s klasickou tradicí vytváří nové formy současné literatury“.
Švédská akademie oznámila, že letošní Nobelova cena za literaturu byla udělena kanadské spisovatelce Anne Carsonové „za její odvážné a nápadité dílo, které v hravém dialogu s klasickou tradicí vytváří nové formy současné literatury“. Anne Carsonová se již delší dobu objevovala mezi tipy na případné laureáty a její jméno tedy není úplným překvapením. Sama autorka, jež se o udělení ceny dozvěděla jenom malou chvíli před veřejností a jež žije na Islandu, prý ale byla překvapena i potěšena.
Anne Carsonová (nar. 1950) celou svou kariéru propojuje psaní poezie s překladatelskou činností a výukou na různých univerzitách. Její literární tvorbu charakterizuje až posedlost slovy a touha po nových významech. Sama autorka označila etymologii slov za výchozí bod celé své tvorby.
Coby klasická filoložka Carsonová ve své tvorbě hojně čerpá z tradice starořecké a latinské literatury, jíž ve svém díle propůjčuje moderní háv nebo na ni naráží. Dalším výrazným znakem autorčina básnického rukopisu je mísení žánrů. Její texty se pohybují na pomezí poezie, prózy a eseje (viz např. báseň Glass Essay o návštěvě matky), nebo dramatu.
Česky autorce dosud vyšla pouze jedna kniha. Autobiografie rudé (Autobiography of Red, 1998, česky 2025), za jejímž překladem stojí Tomáš Gabriel, je volnou lyricko-epickou adaptací starořeckého mýtu o Geryonovi – okřídleném rudém netvorovi, kterého Héraklés zabije v rámci svých bájných skutků. Carsonová vychází z torza dochované básně řeckého básníka Stésichora, ale svou verzi tohoto dávného příběhu zasadila do současného světa: v jejím podání je Geryon dospívající chlapec s fotografickým zápalem, vysoce senzitivní introvert, který se zamiluje do charismatického a citově neukotveného Hérakla. Tato moderní mytologie je tak současně filosofující básní v próze, queer milostným příběhem, bildungsromanem a tragédií o zranitelnosti a nevyrovnaných vztazích.
Další významnou publikaci Carsonové představuje Men in the Off Hours (2000), sbírka kratších básní, poetických esejí a dalších prozaických textů, včetně překladů klasických děl. Zahrnuje mimo jiné i dvě básně věnované autorčiným rodičům – Father’s Old Blue Cardigan zachycuje duševní chátrání autorčina otce, který byl postižen Alzheimerovou chorobou. V textu Appendix to Ordinary Time pak Carsonová na základě útržků z rukopisů a deníků Virginie Woolfové vytvořila epitaf své matce. Podobnou formu jako Men in the Off Hours má také „poeticko-esejisticko-operní“ sbírka Decreation (2005).
V novém tisíciletí se Carsonová kromě částečného ústupu od dlouhých básní (je zde ovšem román ve verších The Beauty of a Husband. A Fictional Essay in 29 Tangos) rovněž začala rozsáhleji věnovat překladům z řečtiny. Přeložila do angličtiny celkem deset tragédií od Aischyla, Sofokla a Euripida. Oceňovaná sbírka If Not, Winter. Fragments of Sappho představuje její překlad všech dochovaných básní řecké básnířky Sapfó. Obecně jsou překlady Carsonové vyzdvihovány pro její schopnost zkombinovat věrnost originálu a zároveň mu propůjčit moderní výraz.
Anne Carsonová se po Saulovi Bellowovi, který byl oceněn v roce 1976 a většinu života strávil v USA, a Alice Munroové (2013) stala třetí kanadskou nositelkou Nobelovy ceny za literaturu.
Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.