VK

Věra Křížová

(1979) roz. Suková, vystudovala italskou filologii a historii na FF Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se moderní italskou literaturou, především dílem Itala Calvina. Publikovala v Hostu, Listech filologických, Literárních novinách, A2, na iLiteratura.cz přispívá do sekce italské literatury.

Sardinie v polovině minulého století, místo, v němž jsou hluboce zakořeněné a generacemi udržované tradice stále živé – do takového prostředí nás zavádí Michela Murgiová v románu Accabadora, díle ověnčeném několika italskými literárními cenami, zejména významným Premio Campiello. Strhující příběh upoutá zejména tím, s jakou bezprostředností autorka zachycuje myšlenky a osobní dramata protagonistů: čtenář jako by měl postavy na dosah.

Italský název La Storia v sobě zahrnuje dva významy: příběh i historii. Ústřední část příběhu se odehrává za druhé světové války. Vypráví životní osudy Idy Ramundové v kolotoči světových dějin, její boj o přežití, o vlastní nepatrné místo na slunci.

Boj proti mafii může mít různé podoby včetně té, kterou volí mladý italský spisovatel Roberto Saviano již několik let. Prostřednictvím svých textů seznamuje veřejnost s problematikou italského jihu, zejména své rodné Neapole, na jejímž území vládnou camorristické klany ve všech oblastech lidského života. Poprvé se tímto tématem autor obšírně zabýval v románu Gomora (česky Paseka, 2008).

Vodově zelená je kniha napsaná formou deníkových záznamů. První pochází z listopadu 1981 a poslední z listopadu 1984. Datace pouze vymezuje dobu vzniku knihy, ne však období, o kterém autorka hovoří.

Claudio Forti je profesí lékař, jeho hlavní životní náplní se však stala práce pro divadlo. Vedle divadelních her napsal i několik operních libret a povídek, Sarka je jeho prvním románem.

V následující ukázce se hrdina nachází v Liberci, kam přijel, aby našel ženu jménem Šárka, kterou zná pouze prostřednictvím jejího virtuálního protějšku ve světě Second life. Tato žena mu i na dálku učarovala a on touží setkat se s ní i v reálném světě.

Velmi komplikované je zařadit Pennův osobitý styl do některého z tehdejších proudů či literárních hnutí a bylo by to koneckonců i značně násilné. Tuto snahu popírá i samotný postoj básníka, který nikdy nepocítil potřebu přiklonit se k určitému okruhu literátů.