Tomáš Dimter

Život a dílo překladatele z němčiny Vratislava Jiljího Slezáka (29. února 1932 – 16. března 2020) připomínáme rozhovorem, který vyšel v roce 2012 v knize Slovo za slovem.

Tady nahoře u moře je léto, na slunci září barevné plážové domky. Stefan Zweig sedí v lodžii ve třetím patře bílého domu na širokém bulváru v Ostende.

Pod dlouhými bílými oblaky a nádherným sluncem na jinak jasné obloze bylo slyšet nejprve táhlé houkání. Poté svolával k obědu pronikavý lodní zvon a malajský hoch tichým a lehkým krokem obcházel horní palubu a jemným stisknutím ramene budil cestující, kteří po vydatné snídani znovu usnuli.

Když mi bylo šest let, přestal mě můj děda poznávat. Bydlel v sousedním domě pod námi, a protože jsem jeho sad využíval jako zkratku do školy, občas za mnou házel polena, že prý nemám na jeho pozemku co pohledávat.

V roce 2005 vydal třicetiletý Daniel Kehlmann (*1975) román, který se zapsal do moderních dějin německé literatury jako jeden z nejúspěšnějších titulů posledních padesáti let.

„Román bez hlavní postavy! Chápeš to? Kompozice, spojovací prvky, oblouk, ale žádný protagonista, žádný hrdina procházející dějem.“
„Zajímavé,“ konstatovala Elisabeth unaveně.

Vídeňský rodák a osvětimský vězeň Hans Chaim Mayer (1912–1978), který na důkaz odporu proti nacistickému Německu přijal francouzsky znějící anagram Jean Améry, napsal inteligentní knihu-esej O stárnutí s podtitulem Revolta a rezignace, v níž zachytil ubývání tělesných i duševních sil a život tváří v tvář smrti.

Od smrti rakouského spisovatele a dramatika Thomase Bernharda (1931–1989) uplynulo 12. února dvacet let. Za tu dobu jeho dílo neupadlo v zapomnění, jak mnozí kritici prorokovali.

Spisovatel Dimitré Dinev (nar. 1968) pochází z Bulharska, od roku 1990 žije v Rakousku.

Emil stojí v Kaiserstrasse před velkou výlohou a dívá se na sebe, nenápadně, jako někdo, kdo se jen náhodou zastavil, aby vytáhl kapesník z kapsy, aby se zamyslel, zda má vstoupit do obchodu, nebo jako nějaký cizinec, který se ztratil, najednou znejistěl a neví, jakým směrem pokračovat...

Denis Mikan (nar. 1974) získal v roce 1998 první místo v soutěži „schreiben zwischen den kulturen“. V roce 2002 vyšel jeho zatím poslední román Emil.

Za půl roku v Andalusii prozkoumal Humboldt všechno, co nemělo nohy a strach, aby před ním uteklo. Měřil barvu nebes a teplotu blesků, vážil jinovatku, ochutnával ptačí trus, naslouchal třesům země a sestoupil do jeskyně mrtvých...

Německé vydání této knihy vloni vyvolalo málem celoevropské pozdvižení. Grass se v ní (celkem asi na dvou stranách) poprvé zmiňuje o tříměsíční službě v elitní jednotce Waffen SS.

Brněnský rodák Michael Stavarič (*1972) je letošním finalistou prestižní Ingeborg-Bachmann-Preis pro začínající německy píšící autory. Přestože cenu nezískal, vlastní nominace znamená pro mladé autory významné ocenění a jejich knihy bývají středem zájmu německé literární kritiky.

Vzpomínám si, jak jednoho dne stála matka u mojí postele a říkala, že to pochopím, jednou, až budu velká. Dřímala jsem, otec právě chystal snídani, venku svítilo slunce, z dálky zaznívaly kostelní zvony...

Literární průvodce nemusí působit jako procházka po nekropoli, jak dokládá kniha Švýcarsko – Malá země s velkými příběhy, kterou nedávno vydal rozhlasový redaktor a spisovatel Jiří Kamen.

Od čtvrtka do neděle hostí pražské Výstaviště již 13. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha... Chcete-li zažít, jak vypadá literatura jako skvělá zábava, při níž diváci nesedí ve strnulých pózách pohrouženi do sebe, ale pijí pivo, vykřikují nadšením nad vtipnou metaforou nebo hrubě spílají, když je pan autor začne nudit, určitě doporučuji Jacoba Heina.

Východiskem pro vznik této knihy se staly pořady vysílané rozhlasovou stanicí Český rozhlas 3 – Vltava a romány autora publikace (Za všechno může kocour a Hugo), v nichž se objevují i švýcarské záletky: kabaret Voltaire, hora Monte Verità u Lago Maggiore a její návštěvníci, anarchisté a revolucionáři v zemi helvetského kříže.

Radek se narodila vyrostl v Polsku, v roce 1976 odešel za matkou do Rakouska. Jeho německy psané romány tam dnes mají velký čtenářský ohlas.

Po několika týdnech, kdy se ze studijních důvodů vydával do Wertheimsteinova parku navečer, a nyní už třetí den i pravidelně ráno kolem šesté hodiny, se prý po dlouhé době náhle, a to díky ideálním přírodním podmínkám, jež ve Wertheimsteinově parku panují, vrátil z naprosto bezvýznamných myšlenek o fyziognomice nejen k myšlenkám použitelným, nýbrž i nevšedně užitečným...

Nakladatelství Paseka vydalo nedávno knihu Vystěhovalci Winfrieda Georga Sebalda. Domnívám se, že jde o skutečnou literární událost, která vyčnívá v nadprodukci slabé překladové literatury.

Před dvěma týdny vyšla ve vídeňském nakladatelství Zsolnay kniha esejů významného germanisty českého původu Petera Demetze (*1922 v Praze). Jmenuje se Böhmen böhmisch čili Čechy česky. Autor se v ní obrací k česko-německo-židovskému živlu převážně na území dnešní České republiky.

Leitmotivem všech knih Martina Sutera je krize identity a nenadálá proměna osobnosti. Ve svých románech nahlíží na odvrácenou stranu lidské duše, líčí vnitřní krize postav, jež často bojují o zachování takového obrazu světa a sama sebe, jaký si za léta vytvořily a jaký najednou z nejrůznějších příčin ztrácejí.

Paní Novotná žehlí Friedrichovu košili, pan Novotný mu čistí boty a váže kravatu, protože se Friedrichovi třesou ruce. Dva dny nespal a čekal jen na tuhle chvíli. Friedrich si nasadí klobouk, letmo se prohlédne v zrcadle a vyrazí na ulici...

Vladimir Vertlib (* 1965) představuje v jistém smyslu typický fenomén rakouské literatury 21. století: nenarodil se sice pod Alpami, ale Rakousko si zvolil za svůj domov, jeho rodným jazykem není němčina, ale přesto německy píše, v bývalé vlasti o něm mnoho nevědí, ale v německé jazykové oblasti získává významná literární ocenění.

Hráčský instinkt je velký román o nepřítomnosti morálky, a přesto nebo právě proto jde o román o základních hodnotách lidského života. Jenže kdo rozhoduje, co je dobré a co zlé? A odkud víme, kde se tyto pojmy berou? Platí pro ně dnes stejná hlediska a kritéria jako před sto lety? Jako před deseti lety?

Literární bilance německé autorky Juli Zeh (1974) je obdivuhodná. A to nikoli počtem knih - výjimečnost této vystudované právničky spočívá především v názorové vyspělosti a aktuálnosti jejího sdělení. Proto i v rámci německé literatury posledního desetiletí připadá Juli Zeh výsadní postavení.

Rakouský spisovatel a esejista Robert Menasse (*1954) jezdí do České republiky víceméně pravidelně. Tentokrát tento obratný diskutér a provokatér dorazil na pozvání Festivalu spisovatelů.

Esejista, kritik a vydavatel časopisu „Literatur und Kritik“ Karl-Markus Gauß (nar. 1954).

A pak se Alexej Vasilivič rozplakal. Stál na návsi rozervané hlubokými výmoly, skloněný přes řidítka svého bicyklu a plakal, utěšován rozrůstající se skupinkou přátel...