Nový Houellebecq? Sedm set stran o nadvládě médií a sociálních sítí v globalizovaném světě, o efemérnosti informací, byť jsou sebetragičtější, o síle deep fake a virálů, o atraktivních i negativních stránkách života vysoce postavených státních úředníků, o smutném individualismu, o důležitosti rodiny a přátelství, o bídě i radostech sexuality. A o kousku jednoho života, který se v nejlepším začne hroutit a destruovat.

Serotonin je román a esej v jednom: Michel Houellebecq se stejně jako ve svých předchozích dílech snaží vystihnout situaci člověka v rámci našeho (v textu upřesňuje, že západoevropského) prostoru a naší doby. Vrací se k hlubokým a těžkým tématům jako stárnutí, smrt, touha, láska, o nichž psal už dříve, tentokrát tak ale činí s osvěžujícím humorem – dokud nezvítězí poraženectví a deziluze. Vnímavější čtenář se tak snadno depresí nakazí a nejraději by i on sáhl po zázračném antidepresivu.

Spokojení občané, mizivá nezaměstnanost, téměř nulová kriminalita, žádná bída: hezký sen kdekoho z nás a základ programu leckteré politické strany. V takovém světě bychom rádi žili a jistě jsme ochotni pro to i něco udělat. Michel Houellebecq pro nás v románu Podvolení – ve francouzské verzi Soumission – přesně takový projekt má.

Michel Houellebecq se v novém románu ohlíží za Evropou konce 19. století a zároveň staví mohutnou vizi naší blízké budoucnosti. Lednové pařížské události jen potvrdily naléhavost jeho proroctví – zároveň nás však nutí jinak běžnou literární provokaci vidět i kritičtějším pohledem. Jak se ztotožnit s hrdinou, jenž za příslib pohodlného života badatele s pěkným platem a s profitem ze státem deklarované polygamie konvertuje k islámu?

O knize Michela Houellebecqa Mapa a území, vloni ověnčené Goncourtovou cenou, již bylo napsáno mnoho recenzí. Zachytily mnoho stránek a všimly si mnoha detailů. Velmi důkladně je zkoumána hlavně ironická přítomnost postavy jménem Michel Houellebecq v díle a její smrt, jakož i tematická a kompoziční odlišnost tohoto románu od všech předchozích. Poněkud méně kritiků se vydalo po stopě „mapy a území“, její možné inspiraci i interpretaci.

Michel Houellebecq opět zazářil a překvapil. Tentokrát ale nevyvolal žádný skandál, naopak. Přichází s románem, jehož nominaci na prestižní literární cenu Prix Goncourt nikdo nezpochybňoval. Houellebecq měl čtenářů vždycky dost, čím to ale je, že najednou i kritika otočila a počítá ho mezi přední autory?

Houellebecq ironizuje Houellebecqův sklon k alkoholu, zpustlost, všechno, co se po léta vyprávělo v magazínech, které živil skandálními historkami o perverzním životě; pochichtává se Houellebecqově ceně na literárním trhu...

Nejnovější román Michela Houellebecqa je velkým překvapením: pramálo se podobá předchozí autorově tvorbě. V knize, jíž bylo dnes uděleno prestižní ocenění, Prix Goncourt, Houellebecq vzdal roli toho, kdo musí šokovat a chce vyvolávat skandály. Ukazuje, že umí psát jinak.

Román Elementární částice, francouzský bestseller z roku 1998, zapůsobil uprostřed tápající a nevýrazné literatury konce století jako časovaná bomba. Houellebecq v něm do děsivých extrémů rozvíjí témata samoty, neporozumění, neschopnosti lásky, prázdnoty života, odcizeného sexu, rozpracovaná už v prvotině Rozšíření bitevního pole.

Michel Houellebecq jistě není spásou současné francouzské literatury. Rozhodně nepřináší konečnou odpověď na různé otázky uvedené zde výše. Jako spisovatel je mnohými pomlouván a zatracován. Zároveň patří mezi nejčastěji překládané současné autory, jeho knihy se řadí k nejlépe prodávaným. Noviny bývají Houellebecqa plné. Jedněm leží v žaludku, druhým v hlavě, hlavně ale nezůstává ležet ladem. Z tohoto pohledu je Houellebecq zkrátka spisovatel, jak si ho mnozí představují.

Houellebecqovy texty byly přeloženy do třiceti jazyků a ve všech zemích, kam pronikly, se mu ihned podařilo rozdělit kritiky na zarputilé odmítavce permanentních provokací v podobě rozvíjení přinejmenším problematických témat, jako je incest, pedofilie, ale i lidský klon, a na apologetiky, kteří v Houellebecqovi vidí vizionáře a neúnavného otvírače zaprášených Pandořiných skříněk.

Podle francouzské kritiky je nový román Michela Houellebecqa hluboká, odvážná, originální kniha. Houellebecq i v tomto románu udržuje sarkastický tón, o životě se vyjadřuje s chladným nadhledem. Text ale přináší i v jeho tvorbě zcela nebývalé prvky, neboť připouští možnost lásky.,

Houellebecq je problematický autor, na jedné straně vynášený, řazený k nejvýznamnějším osobnostem současné francouzské literatury, na straně druhé odsuzovaný za přílišný pesimismus, skepsi, jednostranný výklad novodobé historie, nepovedenou hru na sociologa, zcestná proroctví.