Čarodějův učeň
Preußler, Otfried: Čarodějův učeň

Čarodějův učeň

převyprávění lužickosrbské legendy o Krabatovi - česky jako Čarodějův učeň - z přelomu 17. a 18. století ze slezské Horní Lužice od Otfrieda Preußlera

Argo obohatilo náš knižní trh knihou, která není obyčejná a jež vysoko vyčnívá z průměru – a to nejen mezi dětskými knihami, mezi které se, jak se zdá (alespoň na první pohled), řadí. Ale již tato první, elementární charakteristika – Čarodějův učeň jako dětská kniha – se dotýká specifika knihy a dovoluje nám se k dílu více přiblížit.

Jistě, jedná se o pohádkový příběh (s touto charakteristikou prozatím snad vystačíme): vyprávění o třech letech, o době, během níž se z opuštěného, nuzného malého chlapce Krabata, hlavního hrdiny, lze změnit v potenciálního nástupce čarodějného Mistra – a zestárnout při tom o devět let. Pohádkové prostředí však budeme muset opustit – ve chvíli, kdy se příběh počne rozvíjet a nad nevinným začátkem začne převládat tísnivá, spíše baladická atmosféra rozpohybovavšího se děje.

Čtrnáctiletý Krabat, sirotek, uposlechne snu (sen jako médium věštby, sen radící a sen zrazující – sen dobrý i sen špatný, ovládaný i ovládající se bude stále vracet a stane se postupně jednou z charakteristik příběhu) a vydá se do Černého mlýna na Blatech, aby zde nastoupil jako učedník. Přivítá jej Mistr – jednooký mlynář hloubající nad čarodějnou knihou Koraktor – a jedenáct dalších chlapců, mlýnské chasy, adeptů černého – čarodějného – umění, jak se později ukáže. Ještě stále spíše idylické a na přírodní i národopisné detaily bohaté vyprávění je strukturováno příznačnými momenty: ve mlýně se objevuje záhadný „kmotříček“, na jehož příkaz se v mlýně v noci melou kosti, a po jehož – plně naloženém –voze nezůstávají na zemi žádné stopy; Krabat je přijat do stavu učednického a stává se žákem Černé školy – čtení z Koraktoru však chlapci naslouchají proměněni v havrany; o Velikonocích jsou nuceni strávit osamělou noc na místě, kde někdo přišel násilně o život, a jejich bdění u živého ohně je zakončeno Temným požehnáním, rituální formulí a rituálním dialogem s Mistrem, kdy učedníci obnovují slib své příslušnosti Černé škole a poddanství Mistrovi; a na konci roku záhadně umírá jeden z nich, dosavadní Krabatův nejbližší přítel. Jeho smrt nikdo nekomentuje, pohřeb se odbývá na Osamělé planině ve spěchu, nad hrobem se nelze pomodlit. Již nejsme na pochybách: z původní atmosféry, která nám dovolovala chápat knihu jako pohádkový příběh a knižnímu trhu propagovat ji jako dětskou četbu, jsme dávno pryč; ocitáme se mnohem spíše v hájemství balady, a ještě spíše v žánru na pomezí románu zasvěcení: kouzla a čarodějné praktiky přibývají a stávají se běžnou součástí – jak pro Krabata, čarodějova učně, tak pro nás, čtenáře.

Další z klíčových momentů přichází ve – v mytologickém kontextu sémanticky zatíženou – chvíli: ve tmách již zmíněné velikonoční Velké noci. Právě této noci Krabat zaslechne z dálky dívčí zpěv: křesťanský svět okolo si lidovými zvyky připomíná velikonoční tajemství. Myšlenka na dívku, která kdesi vede průvod vesnických děvčat předzpěvujíc jim, na neznámou Kantorku, již Krabata neopustí, jakkoli jsou dívky a vztahy k nim chlapcům z mlýna na Blatech přísně zapovězeny. A tak se do rozvíjejícího se děje iniciačního románu – zasvěcování do černých nauk přináší první plody, tajemství Černého mlýna i Mistra samotného se stávají stále temnějšími a vše poukazuje k záhadám dalším, hlubším a strašlivějším (a pravděpodobně též ústřednějším) – přimíchává i názvuk romance (a nebo je to jen opět balada, tentokrát v rouše příběhu lásky dvou mladých lidí?).

Čas však jde dál; a každý rok znamená záhadnou smrt jednoho z tovaryšů, pravidelně se opakující příjezd kmotříčka a záhadné noční mletí, rituální a přísně se opakující činy a zvyky, obnovování Temného požehnání, a také příchod jednoho nového učeníka. A každý rok strávený v Černém mlýně na Blatech je dlouhý jako tři roky ve světě okolo. S přibývajícím věkem propadá Krabat – podle zákonů lidského dospívání – stále silněji lásce. Tak se stane, že ve chvíli, kdy si jeho citu všímá již nejen Mistrův donašeč, ale i Mistr sám, je Krabat pevně rozhodnut: chce svou dívku – a nechce Mistra ani budoucnost, kterou mu nabízí, byť by znamenala převzetí celého mlýna i s chasou, čarodějnickými dovednostmi i s nejvyšším zasvěcením. Krabat ví, že z mlýna se proti Mistrově vůli nedostane; ví však také, že jeho dívka si jej může na Mistrovi vyprosit. A ví také, že ji v tom případě Mistr podrobí zkoušce: zvítězí-li ona, odvede si Krabata, Mistr zemře a mlýn vzplane plamenem; s ním zmizí veškerá moc kouzel a všechny těžce nabyté schopnosti. Zvítězí-li on, nedožije se Kantorka ani Krabat rána.

Samozřejmě, že láska mladých lidí nakonec zvítězí (byť vše visí jen na vlásku); samozřejmě, že zlý čaroděj skončí špatně a že mrtví (či snad zabití?) Krabatovi druzi jsou Mistrovou smrtí pomstěni; potud romance a zákony pohádky. Předeslali jsem však na samém začátku, že kniha není bezproblémově dětská, ani že se nejedná o jednoduše „pohádkový“ příběh. Nejen proto, že příběh a jeho tajemství jsou často příliš syrové a drsné, že zákony a nutnosti černokněžného řemesla nectí etické zvyky běžných lidí (tohoto faktu si je vědom překladatel, když v doslovu knihu nedoporučuje čtenářům mladším deseti let); nad těmito motivy stojí závažnější důvod, tematické či žánrové zakotvení.

Příběh je lokalizován jak časově, tak místně: dějištěm je tajuplná, přece však krásná krajina Dolní Lužice (některá z použitých místních jmen si můžeme vyhledat na mapě Čech – tam, kde se Dolní Lužice stýká s hranicemi zemí Koruny české); časově lze příběh poměrně přesně zasadit do 2. polovice 17. století (doba války Lužice proti Švédům); také obdivuhodná realistická popisnost (život a práce ve mlýně, život na vsi i na zámku) směruje knihu spíše k žánru pověsti či legendy. Neustálé (byť vždy zásadně nejasné, fragmentární, mlhavé) zmínky o řádu čarodějné iniciace dávají tušit mnohem širší síť vztahů, než kterou kniha explicitně popisuje (mlýnský Mistr je mj. exponent politického dění v zemi; čarodějný řád představuje suverénní cech, jehož příslušníci i jejich protivníci – v knize se objevující záhadná postava Pumphuta – žijí všude v okolním světě, byť jejich cesty jsou namnoze neviditelné či ztajené); a tak happyend, jímž je příběh zakončen, zůstává poněkud nejistý: týká se totiž skutečně jen příběhu Krabata a jeho milé (a konkrétního Mistra); zatímco okolní temný svět, jeho síly a jejich vztahy zůstávají takové, jaké byly: latentní, ale přítomné. Romance, která prorůstala baladou, ji – co se týče děje – přemohla: láska zvítězila nad temnotou kouzel; čarodějné motivy a z nich vyrůstající žánrová příslušnost však nebyly zpochybněny; mysterióznost gotického románu či románu zasvěcení, ne-li přímo románu čarodějného (kdyby genologie takový pojem znala) se však nakonec ukazuje jako dominantní.

A tato dominanta spolu s výjimečným přírodním lyrismem a s někdy jen náznakovým, někdy však také strhujícím vypravěčstvím a skvělou stránkou jazykovou (mistrný překlad Radovana Charváta), dává vzniknout mimořádnému, strhujícímu narativnímu prostředí. Obrazový doprovod L. Zemanové (užívá předloh pro televizní film českému diváku známý) s textem skvěle souzní.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Radovan Charvát, Argo, Praha, 2003, 197 s.

Zařazení článku:

dětská

Jazyk:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Paja,

Nedavno jsem si vzpomnela na pohadku, ktera byla o tomto pribehu udelana, kdysi ji pousteli docela casto a uz roky jsem ji nevidela...vsechny pohadky tohoto typu byly tak trochu depresivni ale krasne, zahadne, nebezpecne...nejak me to proste zaujalo, snad knihu treba jeste sezenu...

Dana,

není divu, že je pěkná, když autor nic nevymýšlel, pouze a jenom ukradl starou slovanskou přesněji lužickou pověst. Znal ji z Liberce, odkud pocházel. A navíc za to slízl smetanu v Německu, kde nikoho nějací slované nezajímají.

Petra Mishka,

Je to nejdna z mých nejblíbenějších knih, možná v něčem předčila i Harry Pottera. Rozhodně jsem ji četla dřív než první díl Pottera a velmi mě okouzlila. Jakmile se člověk začte a přežije začátek, už ji neodloží

Kristi (13 let),

Tato kniha se mi moc libila, skoro jsem ji neodlozila z ruky. S siroce otevrenyma ocima jsem cetla dal, abych zjistila, jak pribeh skonci. Je to velice dobre napsane, i kdyz prvni stranky moc nezaujmou. Nenechte se odradit, je to bezvadna knizka.