Hudba je jazyk, kterému rozumějí lidé po celém světě.  Dokáže uzdravovat a otevírá srdce a mysl novým, netušeným světům – ostatně jako umění obecně. Zprostředkovat tato poznání dětskému čtenáři se ve svém hudebním příběhu Ukolébavka pro Medu (2025) odhodlala Eva Vychodilová, původní profesí novinářka a editorka, nyní – jak se čtenář může dočíst v medailonku na konci knihy – působící v neziskovém sektoru. Už v roce 2015 jí v nakladatelství KAVA-PECH vyšla pohádka Tři kluci, Klekánice a Strašněpoud a od té doby ještě několik dalších. Její poslední dětské počiny si pod svá křídla vzalo brněnské nakladatelství Host; Ukolébavka pro Medu by tak měla být knížkou autorky, která s dětským čtenářem již leccos prožila. Výsledek tomu však odpovídá jen částečně.

Meda chodí do druhé třídy. Žije sama s maminkou a nemají mnoho peněz, Meda proto nosí levné oblečení a nemůže ani chodit na hodiny klavíru, ačkoliv by si to přála. Musí se spokojit s flétnou, na kterou ji ve volném čase učí hrát maminka. Ani ve škole to za moc nestojí, Meda je ve třídě kvůli své sociální situaci terčem posměchu, který často hraničí se šikanou. A Medin nejlepší – a jediný – kamarád Tom se navíc právě odstěhoval hodně daleko. Na rozloučenou Medě věnoval vlastnoručně vyrobený amulet, keramický přívěsek ve tvaru houslového klíče. Pro Medu je to na dlouhou dobu jediná hmatatelná vzpomínka na kamaráda, ale jak se časem ukáže, tento houslový klíč otevírá víc než jen notovou osnovu. Meda při jedné cestě ze školy objeví vilu, o které doposud neměla nejmenší tušení, a uvnitř tajemného Leonarda, starého a trochu nerudného podivína, jenž se však ukáže jako ten nejlepší učitel hudby. Díky Leonardovi se Meda mnoho dozví nejen o klasické hudbě, ale zabrousí i do oblíbených melodií dvacátého a vlastně i jednadvacátého století. Leonard brzy objeví Medino nadšení pro klavír a začne ji zdarma vyučovat. Návštěvy ve vile se tak pro dívku stanou jedinou opravdovou radostí a pomyslnou psychoterapií v jinak nepříliš snadné každodennosti. Mediny výlety do světa hudby snovými ilustracemi působivě doprovodila Lucie Polášková; dětským čtenářům přitom nechala dostatek prostoru pro jejich vlastní fantazii – vkusné ilustrace knihu zaplňují, ale nemají ambici text přebít.

Evě Vychodilové se v Ukolébavce pro Medu povedlo skloubit zábavnou a poučnou rovinu. Písničky, skladby, ba dokonce opery se linou celým příběhem a koncept knihy šikovně pracuje s moderními technologiemi – čtenářům je hned na předsádce knihy nabídnut „Medin playlist“ v podobě QR kódu. Skladeb i interpretů se tu totiž nabízí mnoho a i dospělý čtenář často v duchu tápe, kterou melodii má přiřadit k tomu či onomu hudebnímu počinu. Je ovšem zřejmé, že záměrem autorky nebylo své čtenáře zahltit, nýbrž vzdělat; Ukolébavka pro Medu je vlastně takovým literárním švédským stolem s mezioborovým přesahem, ze kterého je možno ochutnat všelijaké hudební žánry a styly. A následně si z nich samozřejmě vybrat i svou oblíbenou chuť.

Autorka rovněž citlivě a s pochopením pracuje s motivem šikany, jednání jejích dětských hrdinů – trapičů i oběti – je, alespoň zpočátku, vylíčeno uvěřitelně, s psychologickým vhledem, přitom ale zůstává srozumitelné i dětskému čtenáři. Jak ale příběh plyne a tajemství vyplouvají na povrch, uchyluje se autorka stále více do roviny poučování, respektive edukace: osmileté dítě v závěru dokáže uváženě a pokorně reflektovat vlastní škodolibost a zlomyslnost a dospělým nezbývá než mu tuto schopnost jenom závidět. Zároveň ale před čtenářem zůstává dost nejasností a na mnohé otázky ani po přečtení celé knihy nepřichází odpověď. Ačkoliv se jedná o prózu s nadpřirozenými prvky, i tak by měla být pro dětského čtenáře uvěřitelná a pochopitelná. Zanechat ho v nejistotě a k tomu mírně vystrašeného pravděpodobně není nejlepší způsob, jak mu zprostředkovat jedinečné kouzlo a moc hudby.