Moby Dick mezi samuraji
Hosoda, Mamoru: Kluk ve světě příšer

Moby Dick mezi samuraji

Kluk ve světě příšer je výstižný reprezentant žánru anime, který se do českých knih dostává jen zřídka. Nabízí úchvatnou podívanou pro mladší teenagery, místy kýčovitou, ale vtahující a mistrně zkomponovanou.

Žánr anime nemá v českých kinech tradici, filmy tohoto typu bývají obvykle uváděny hlavně na specializovaných festivalech, případně na komiksových přehlídkách, protože japonské komiksy manga naopak mají mezi teenagery docela úspěch. Možná proto film Kluk ve světě příšer do českých kin uvádí Asociace českých filmových klubů, jejíž distribuční strategie je jinak postavena na filmech umělecky náročnějších. Kluk ve světě příšer na diváka rozhodně žádné zvláštní nároky neklade a v Japonsku se loni jednalo o druhý komerčně nejúspěšnější film s výdělkem na úrovni 50 milionů dolarů.

Neznamená to naštěstí, že by to byl film nějak podbízivý, jak to občas u lokálně úspěšných animovaných filmů bývá. Jen se dosti věrně drží zavedeného schématu teenagerských filmů – tedy že z mladého outsidera se stane hrdina, který zachrání lidstvo nebo nějaký fiktivní svět před velkým nebezpečím. Scenárista, režisér i výtvarník filmu Mamoru Hosoda naštěstí toto schéma dosti často relativizuje a narušuje, a byť některé scény více než zavánějí kýčem, film jako celek na rozdíl od mnoha jiných japonských teenagerských filmů a komiksů mezi úplné kýče nepatří.

Devítiletý Ren přijde při autonehodě o matku, a protože s otcem se rozvedla a kluk neví, kde ho hledat, mají se jej ujmout vzdálenější příbuzní. Paličatý a ve své bolesti spratkovitý Ren však uteče do ulic velkoměsta, kde chce nějak přežít a snad najít otce. Tam si ho jednou všimnou dvě postavy v kapucích – a Ren s hrůzou zjistí, že se jedná o obludy: antropomorfizovaného medvěda a opičáka. Pocházejí z paralelního magického světa Džútengai, kde medvěd Kumatecu usiluje stát se králem. K tomu ovšem potřebuje zvítězit nad adekvátně silným protivníkem Józenem (ten má podobu kance) a také mít alespoň jednoho učedníka, což pro Kumatecua není zrovna jednoduché, protože je proslulý svou vzteklou, hádavou a samotářskou povahou. Kumatecu spíše ze žertu klukovi nabídne, že by se u něj mohl učit bojovým uměním, a kluk po prvotním zděšení podlehne zvědavosti a skrze portál v temné uličce pronikne do světa Džútengai, kde se po různých peripetiích stane Kumatecuovým žákem, pochopitelně mimořádně schopným a talentovaným. V závěru se ukáže, že souboj Kumatecua s Józenem není ten hlavní a finální, jak se dlouho zdálo, že mezitím v jinak dosti idylickém světě Džútengai ve skrytu vyrostlo zlo, které může porazit – jak jinak – právě jen Ren.

Zmíněné schéma teenagerského akčního dobrodružství (s milostným motivem, s melancholickou rozpolceností a pochybami hlavního hrdiny i s neuspokojivým rodinným zázemím) film přesahuje především díky oběma ústředním postavám. Malý paličatý a vzteklý kluk není sice v anime žádnou novinkou (vzpomeňme na klasiku Galaktický expres 999 z roku 1979), nicméně Hosoda jej portrétuje plasticky, ve více polohách, a navíc s věrohodnou motivací. Ještě zajímavější je postava Kumatecua, který zpočátku jako by byl typickým reprezentantem hrdinů záporných: vzteklý, pohrdající pravidly a konvencemi, svárlivý a agresivní. Ale postupně vychází najevo, že patří k onomu typu sympatických rebelantských róninů, kterých najdeme v japonské kinematografii také hezkou řádku. A vzteklé škorpení mezi oběma je zdrojem humoru, který žánr heroické fantasy oživuje a zcivilňuje.

Pozoruhodné je také zapojení Melvillova Moby Dicka, který se ve finální scéně zjeví jako obrovský přelud a Ren s ním musí zápasit. To jistě skýtá námět k rozličným interpretacím, zde se spokojme s tím, že příběh se v těchto momentech z dosud celkem jednoduché fantasy překlápí do lehkého mystična. A ještě důležitější je, že náhle získává úžas budící vizuální rozměr – a stačí mu k tomu precizní dvojrozměrná kreslená animace, ovšemže neobyčejně vynalézavá, detailní a velkolepá zároveň.

Kluk ve světě příšer nepřináší do světa animovaného filmu nic moc nového, Hosodova díla zatím nepatří mezi oblíbence evropských filmových festivalu jako třeba ta od Hajaa Mijazakiho. Ale stejně jako se Mijazaki postupně rozvinul od konvenčnějších prací k úžasným fantaskním filmům, může k podobnému vývoji dojít u Hosody. Kluk ve světě příšer se zdá být ještě příliš konvenční, některé jeho pasáže však naznačují, že autor je schopen i výraznějších, originálnějších věcí.

Mamoru Hosoda: Kluk ve světě příšer. Japonsko, 2015, 119 min.

Recenze

Spisovatel:

Zařazení článku:

film

Jazyk:

Země:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse