Americký spisovatel Ken Liu se narodil v Číně, kde žil až do svých jedenácti let, kdy jeho rodina emigrovala. Jako spisovatel se proslavil řadou oceňovaných povídek – za Papírový zvěřinec získal Huga, Nebulu i World Fantasy Award. Dalšího Huga pak získal za povídku Mono no aware. Vedle psaní ovšem stihl vystudovat Harvard a také překládat. Právě on představil západnímu světu Problém tří těles (za tento překlad získal dalšího Huga) a další čínská sci-fi díla. Zatímco ze své západní zkušenosti vytěžil fanouškovské nadšení popkulturou ve všech jejích formách (často se o něm mluví jako o spisovateli-geekovi a nedávno bylo oznámeno, že napíše román ze světa Star Wars – The Legends of Luke Skywalker), ze svých čínských kořenů načerpal znalost tamních legend – a právě ty využil ve svém debutovém románu, obsáhlé epické fantasy Ctnosti králů (jedná se přitom o první díl série Dynastie Pampelišek, jejíž druhý díl již v originále vyšel).

Liu čtenáře zavádí na souostroví Dary, kde až donedávna soupeřilo o moc sedmero států. Až císař Mapidéré pomocí podivuhodného plynu a vzducholodí, které tento plyn pohání, vytvořil jednotnou říši. Na válečném poli jasně zvítězil, ale nepodařilo se mu potlačit prastará nepřátelství a touhu jednotlivých zemí po svobodě – a ani odhalit zrádce mezi svými nejbližšími. Po jeho smrti tak nastupuje na trůn slabošské dítě, jeho ministři soupeří o moc a vypuká povstání. Během něj se proslaví především dva muži. Prvním je Mata Zyndu, potomek dynastie vojenských maršálů, doslova odkojený pověstmi o dávné cti a pravidlech války, nejlepší válečník a vůdce své doby, který touží napravit svět a vrátit mu dávné kontury a zásady. Druhým je Kuni Garu, původně povaleč a drobný gangster, který se postupně vypracuje na miláčka davů a jediného Matova konkurenta v souboji o nadvládu nad říší a snaží se pro říši najít novou, hříchy minulosti nezatíženou budoucnost.

Ken Liu jejich příběh vypráví jako mozaiku událostí, přičemž řadu kapitol věnuje vedlejším postavám, které si prožijí svůj vlastní, často velmi tragický příběh (princezna Kikomi) souběžně s hlavním dějem, jindy zase jako ukázkové flashbacky odhalí příčiny některých událostí a jako celek kniha pokryje více než dvě desítky let. Rozhodně se tedy nejedná o komorní příběh, ale naopak o epiku v duchu velkolepých čínských pověstí či i na Západě známých velkofilmů, jako jsou Krvavé pobřeží Johna Woo či Hrdina Zhanga Yimoua.

Proti sobě stojí ohromné armády, v centru pozornosti jsou dva původně přátelé, které události doslova osudově staví proti sobě, aniž by cit mezi nimi nějak ochladl, a v jádru jejich činů jsou koncepty čínské filozofie o sebeobětování jedince pro vyšší dobro, povinnostech a ctnostech vůdců, stejně jako o místě člověka ve světě. A i když je tradiční poučení o hřebíčku, který vyčuhuje z řady (a právě proto bude tvrdě zatlučen), cítit téměř na každé stránce, není bráno zcela dogmaticky a Ken Liu akceptuje i možnost vzestupu skrze společenské třídy a celkově se snaží učinit svůj příběh pro západní čtenářstvo co nejstravitelnějším (zhruba v duchu Tygra a draka v režii Anga Leeho).

Čínské inspirace především žánrem wuxia (tedy příběhy hrdinů ovládajících až nadpozemská bojová umění, u nás známé především díky honkongské akční škole) se pak odrážejí i ve zcela vážně pojatých pasážích, v nichž Mata Zyndu sám porazí stovku nepřátel či podstoupí souboj trvající celý den (tedy něco, co by i v nejmytičtěji pojaté západní fantasy bylo relativizováno fascinací diváků či přímým odkazem na svět legend a pověstí), ale i v řešení některých bitevních situací (zhruba v duchu čínského pokusu o hollywoodský velkofilm Velká čínská zeď – překonání řeky v sudech, obří ponorky v podobě velryb, speciální vzdušné jednotky složené z žen etc.). A samozřejmě v obraznosti, kdy Liu neustále operuje s nefritem, hedvábnými rouchy, přepychovými městy, paláci vládců, kaligrafií a mnoha dalšími prvky, které vytvářejí naši představu o „čínsky vypadající“ epice.

Ken Liu pochopitelně není prvním, kdo se pokusil epickou či hrdinskou fantasy, tedy žánry vyvěrající především ze severské a keltské mytologie a následně artušovského cyklu, propojit s jinými kulturními prostředími. C. J. Cherryhová napsala román Paladin, Guy Gavriel Kay v jedné ze svých historických variací Pod nebesy stvořil svět založený na poezii tchangských básníků… Jiní autoři zase zkoušeli čerpat inspiraci z arabských pověstí. Půdorysem tragického střetu dvou přátel je zde Ctnostem králů nejblíže Když bohové spali Allana Colea (další dvě pokračování jeho Timurovy trilogie lze ovšem s čistým svědomím vypustit).

Ken Liu však toto propojení dovedl zatím nejdál – dokonce ještě dále než zmíněný G. G. Kay, který sice používá autenticky vyhlížející zápletky a v detailech mu nelze nic vytknout, ale celkové vyznění románu je stejně západní jako například slavná van Gulikova detektivka se soudcem Ti Záhada čínského hřebíku. V prostředí, zápletkách i dilematech, jimž postavy čelí (což se netýká pouze velkých státních rozhodnutí, ale například i mnohoženství), a motivech, jako jsou školy nejrůznějších mudrců či státní zkoušky pro úředníky. Zároveň se mu však podařilo vyvarovat se ideologické masáže, která je součástí výše zmíněného Problému tří těles – i poměrně cizí koncepty a úvahy jsou logickou součástí děje a pomáhají vytvořit celkový obraz barvami a vůněmi překypujícího souostroví Dary.

Pokud se v dalších dílech podaří autorovi ještě posílit emoce (které byly v Ctnostech králů logicky oslabeny způsobem vyprávění skrze jednotlivé, často v čase a prostoru enormně vzdálené situace), zařadí se Dynastie Pampelišek mezi nejlepší (nikoliv pouze nejzajímavější) fantasy ságy nového tisíciletí.