DN

Daniel Nemrava

Co stojí za nečekaným úspěchem této donedávna světu neznámé argentinské autorky? Není „fenomén Schweblin“ jen dočasný trend? Podobné otázky nemění nic na tom, že román – v němž autorka sugestivně popisuje odevzdanost svých postav v soužití s všudypřítomným nebezpečím, jejich duševní vyprázdněnost, apatii, to zvláštní tísnivé ticho a mlčení, jež opanuje celý prostor kolem nich – se čte jedním dechem.

V poslední době se českému čtenáři představuje kubánská literatura poněkud v temnějším světle. Po ponuře laděných Studených povídkách od Virgilia Piñery přichází novela totálního outsidera Guillerma Rosalese (1946-1993).

Rafael Azcona (1926) je ve Španělsku známý především jako úspěšný filmový scénárista. Málo se však dosud vědělo o jeho prozaické tvorbě, která je v posledních letech editory a kritikou znovu objevována. Jeho román Los europeos (Evropané) vychází téměř po padesáti letech v necenzurované a upravené reedici.

Posledním dílem nejznámějšího peruánského romanopisce 20. století je tentokrát milostný román, v němž Vargas Llosa vypráví příběh překladatele Ricarda pocházejícího z vyšší limské společnosti. Jeho životní osudy zásadně ovlivní setkání se záhadnou dívkou z chudých poměrů, kterou po celý život pronásleduje a která mu neustále uniká.

Českému čtenáři se opět dostává do rukou svazek z povídkářské dílny uruguayského klasika Maria Benedettiho souhrnně nazvaný Psaní do schránky času. Celá sbírka je jakousi směsicí anekdotických črt, slovních erotických předeher či milostných scén, existenciálních monologů, tragických či nostalgických reminiscencí.

Stěžejní část Pinillovy tvorby je věnována rodnému kraji. Stejně jako v předchozích povídkách a románech je i v trilogii Zelená údolí, Rudé výšiny, za jejíž třetí díl Las cenizas del hierro (Železný popel) autor nedávno získal Cenu kritiky, děj zasazen do mytizované vesnice Getxo.,

Héctor Tizón (nar. 1929) je u nás zatím neznámým autorem, ale ve španělské jazykové oblasti si v poslední době získal značné renomé a v literárně bohaté Argentině se dnes počítá mezi nejuznávanější spisovatele působící mimo buenosaireské centrum.

Pozornosti médií se tradičně těší literární ceny velkých španělských nakladatelství, jakými jsou například Planeta nebo Anagrama (Premio Herralde). Loňskou cenu nakladatelství Planeta pro Latinskou Ameriku (Premio Planeta de América Latina), udělovanou tradičně v Buenos Aires, získal Argentinec Martín Caparrós (1957) za román Valfierno.

Román Hledání Klingsora (En busca de Klingsor ), za který Jorge Volpi (1968) v roce 1999 získal španělskou prestižní cenu Biblioteca Breve, potvrzuje zájem mladší generace latinskoamerických spisovatelů o témata, která nijak nesouvisí Latinskou Amerikou. Volpi patří do hnutí mladých mexických autorů, které si říká Crack.

1. října španělské nakladatelství Anagrama vydává v celém španělsky mluvícím světě netrpělivě očekávanou knihu El gaucho insufrible (Nesnesitelný gaucho), jejímž autorem je nedávno zesnulý chilský spisovatel Roberto Bolaño (1953-2003).

Datum 27. září se stalo významným dnem pro jednoho z největších současných básníků latinské Ameriky Juana Gelmana. Získal totiž prestižní literární cenu LericiPea, poprvé udělenou neevropskému básníkovi.

Již název novely Žhavý měsíc napovídá, že zřejmě nepůjde o filozofující existenciální introspekci, ale spíše o strhující psychologický příběh plný nezkrotné vášně. Ramiro Bernárdez, mladý nadaný právník, se vrací ze studií a navštíví rodinu nejlepšího přítele svého zesnulého otce. V domě ovšem spatří půvabnou dívku Araceli a nečekaně se v něm probudí nezkrotné libido.

Páteř Coutova románu tvoří dva paralelní příběhy. Hrdinou prvního je chlapec jménem Muidinga, který se svým opatrovníkem, starým Tuahirem prchá před válkou. Cestou dojdou k vyhořelému autobusu, plnému spálených mrtvol, jež se dočasně stane uprchlíkům domovem. Zde Muidinga nalezne kufr plný školních sešitů s deníkem chlapce Kindza, ze kterého po večerech starému Tuahirovi předčítá...

Soubor osmnácti povídek Konec hry (Final del juego, 1956) patří do autorovy rané tvorby a navazuje na povídkovou knihu Bestiář (Bestiario, 1951), první dílo, kterým se proslavil. Nejde zde již pouze o výbor textů z různých knih. Původní a kompletní Cortázarova kniha povídek u nás vychází vůbec poprvé.

Chilský světoobčan Luis Sepúlveda, u nás známý svou první novelou Stařec, který četl milostné romány, se tentokrát v útlém Deníku sentimentálního zabijáka rozhodl otevřít škatulku s nálepkou „černý román“. Pod výše uvedeným titulem se pak skrývají dvě kratší novely, z nichž první dala název celé knize a druhá se jmenuje exoticky Yacaré.

Udělení Nobelovy ceny za literaturu nejznámějšímu současnému portugalskému spisovateli José Saramagovi provázela v roce 1998 řada pochybovačných hlasů. Mnozí poukazovali na Saramagovo neoblomné komunistické přesvědčení, otevřenou podporu diktáturám i jeho cenzorskou minulost...

Daína Chavianová může být (a zdá se, že již je) pro evropského, v našem případě českého čtenáře velmi přitažlivou autorkou. Nejen tím, že pochází z exotické karibské oblasti, nýbrž i tím, a to je snad nejpodstatnější, že pochází přímo z Kuby.

Po relativně dlouhou poklidný španělský knižní trh se v poslední době otřásá v základech, a to v nepravidelných nárazových vlnách podle toho, jak si vedou v jednom ostře sledovaném sporu dvě soudící se strany. Jednou z nich je "neporazitelná" armáda právníků spisovatele dona Josého Camila Cely v obranné pozici, druhou, v útoku, pak nám nepříliš známá spisovatelka Carmen Formoso.

V této knize nejde o nějaké vyhraněné téma, nýbrž o téma aktuální (zvláště v zemi jako je Mexiko), univerzální a všem srozumitelné: masová manipulace s lidmi prostřednictvím "motivačně-optimistických programů", osudy těch, kteří se nechávají slepě ovládat nějakým duchovním vůdcem a který jim dá zapomenout na skutečné problémy a ještě na tom vydělá.

Titul výboru Básně proti plešatění chilského básníka Nicanora Parry lze vykládat různě. Může jít například o druh životabudivé masti na lysinu básníka, popřípadě čtenáře, jenž se zuby nehty brání upadnout do stavu laskavého a moudrého senilnění...

Abaddón zhoubce je "románem" bez pevné a srozumitelné struktury. Jde spíše o svazek nesourodých fragmentů rozličného druhu: autobiografické epizody, pasáže z autorových esejů, úryvky z bulvárních časopisů, akademické debaty, popis spiritistických seancí atd., mezi nimiž útržkovitě probleskuje několik zdánlivě na sobě nezávislých příběhů.

Neustále rostoucí zájem čtenářů a kritiky nejen o dílo Luise Sepúlvedy v nás probouzí podezření z dalšího, v pořadí druhého "boomu" latinskoamerické literatury. Tento se však již pro většinu autorů tolik nenese v duchu "magického realismu" či "zázračného reálna".