Daniel Nemrava

Co stojí za nečekaným úspěchem této donedávna světu neznámé argentinské autorky? Není „fenomén Schweblin“ jen dočasný trend? Podobné otázky nemění nic na tom, že román – v němž autorka sugestivně popisuje odevzdanost svých postav v soužití s všudypřítomným nebezpečím, jejich duševní vyprázdněnost, apatii, to zvláštní tísnivé ticho a mlčení, jež opanuje celý prostor kolem nich – se čte jedním dechem.

Cabrera Infante je považován za vrcholného představitele tzv. „boomu“ latinskoamerické literatury 60. let, především díky světově proslulému románu Tři truchliví tygři.

Strhující kniha, zcela zaslouženě patří k tomu nejlepšímu, co bylo ze španělsky psané literatury u nás přeloženo.

Románem Krásy světa se českému čtenáři poprvé představuje uznávaný současný argentinský spisovatel Héctor Tizón.

V poslední době se českému čtenáři představuje kubánská literatura poněkud v temnějším světle. Po ponuře laděných Studených povídkách od Virgilia Piñery přichází novela totálního outsidera Guillerma Rosalese (1946-1993).

Rafael Azcona (1926) je ve Španělsku známý především jako úspěšný filmový scénárista. Málo se však dosud vědělo o jeho prozaické tvorbě, která je v posledních letech editory a kritikou znovu objevována. Jeho román Los europeos (Evropané) vychází téměř po padesáti letech v necenzurované a upravené reedici.

Posledním dílem nejznámějšího peruánského romanopisce 20. století je tentokrát milostný román, v němž Vargas Llosa vypráví příběh překladatele Ricarda pocházejícího z vyšší limské společnosti. Jeho životní osudy zásadně ovlivní setkání se záhadnou dívkou z chudých poměrů, kterou po celý život pronásleduje a která mu neustále uniká.

Donedávna neznámý autor Eduardo Lago (1954) překvapil španělské čtenáře a kritiku prozaickou prvotinou, která byla dokonce oceněna prestižní Nadalovou cenou.

Českému čtenáři se opět dostává do rukou svazek z povídkářské dílny uruguayského klasika Maria Benedettiho souhrnně nazvaný Psaní do schránky času. Celá sbírka je jakousi směsicí anekdotických črt, slovních erotických předeher či milostných scén, existenciálních monologů, tragických či nostalgických reminiscencí.

Eduardo Mendoza (1943), jeden z nejuznávanějších a nejúspěšnějších katalánských spisovatelů, vydává nový román, v němž oživuje nedávnou minulost a znovu probouzí nepříjemné a stále aktuální otázky.

Stěžejní část Pinillovy tvorby je věnována rodnému kraji. Stejně jako v předchozích povídkách a románech je i v trilogii Zelená údolí, Rudé výšiny, za jejíž třetí díl Las cenizas del hierro (Železný popel) autor nedávno získal Cenu kritiky, děj zasazen do mytizované vesnice Getxo.,

Ramiro Pinilla letos získal prestižní cenu kritiky za třetí díl románové trilogie Verdes valles.,

Ve Španělsku začaly oslavy na počest stých narozenin klasika španělské literatury Franciska Ayaly. Autor se narodil v Granadě 16. března roku 1906.,

Héctor Tizón (nar. 1929) je u nás zatím neznámým autorem, ale ve španělské jazykové oblasti si v poslední době získal značné renomé a v literárně bohaté Argentině se dnes počítá mezi nejuznávanější spisovatele působící mimo buenosaireské centrum.

Ale historii, ten skutečný příběh, znám jenom já. A je prostá a krutá a opravdová a měla by nás rozesmát, měla by nás k smrti rozesmát. Ale my umíme jenom brečet...

V uplynulém měsíci říjnu byly ve Španělsku uděleny dvě literární ceny: Státní cena za prózu (Premio nacional de narrativa), kterou získal in memoriam spisovatel Alberto Méndez, a cena nakladatelství Planeta (premio Planeta), jejímž držitelem se letos stala María de la Pau Janer.

Jméno Alberto Méndez bylo pro španělské čtenáře donedávna prakticky neznámý pojem, neboť literární dráha tohoto dnes již zesnulého autora netrvala ani rok jeho života.

Peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa (1936) reprezentuje vrchol pozdní hispanoamerické avantgardy, neboli tzv. boomu hispanoamerické literatury 60. let.

Edice Artigas nakladatelství Julius Zirkus se zaměřuje výhradně na hispanoamerické autory, a to jak na zavedené klasiky, tak na prakticky neznámé spisovatele, což je na poměry zdejšího knižního trhu docela ojedinělý a odvážný počin.

Spisovatelka, překladatelka a novinářka Clara Pinto Correia se narodila v Lisabonu v roce 1960.

V úterý 26. dubna zemřel ve věku nedožitých 88 let nejvýznamnější paraguayský spisovatel Augusto Roa Bastos.

Sánchez Piñol (nar. 1965), spisovatel a antropolog, autor cenami ověnčeného románu La piel fría (Studená kůže, 2005), který vydal původně v katalánštině.

Tajuplný španělský spisovatel (nar. 1956) známý pro brilantní zacházení s jazykem, strukturou a mýty.

Pozornosti médií se tradičně těší literární ceny velkých španělských nakladatelství, jakými jsou například Planeta nebo Anagrama (Premio Herralde). Loňskou cenu nakladatelství Planeta pro Latinskou Ameriku (Premio Planeta de América Latina), udělovanou tradičně v Buenos Aires, získal Argentinec Martín Caparrós (1957) za román Valfierno.

José Ángel Valente, považovaný za jednoho z největších španělských básníků 20. století.

V kořenech světla ryby je výbor z celoživotního díla jednoho z největších španělských básníků minulého století José Ángela Valenteho (1929-2000).

Výbor z latinskoamerických esejů sestavila přední česká hispanistka Anna Housková. Cílem knihy je představit českému čtenáři dosud ne příliš známou a neprávem opomíjenou oblast latinskoamerické kultury.

Román Hledání Klingsora (En busca de Klingsor ), za který Jorge Volpi (1968) v roce 1999 získal španělskou prestižní cenu Biblioteca Breve, potvrzuje zájem mladší generace latinskoamerických spisovatelů o témata, která nijak nesouvisí Latinskou Amerikou. Volpi patří do hnutí mladých mexických autorů, které si říká Crack.

Portugalský spisovatel José Luís Peixoto se narodil v roce 1974.

Alejandra Pizarnik je jednou z nejvýznamnějších a zároveň nejkontroverznějších argentinských básnířek druhé poloviny 20. století.

V Příbězích o kronopech a fámech (1962) jsme o trochu blíže spíše dadaismu nebo Jarryho patafyzice, než v jiných povídkových sbírkách.

Kniha nabízí stručný přehled španělské literatury, který má sloužit především studentům španělštiny a zároveň všem hispanofilům.

Guillermo Martínez je v současnosti jedním z nejuznávanějších a zároveň nejprodávanějších argentinských autorů.

Argentinský básník a prozaik Christian Kupchik působí též jako novinář, překladatel a pedagog.

Na letošním festivalu Poezie bez hranic představil svou poezii argentinský básník, prozaik a esejista Guillermo Lema.

Je nesmírně těžké, ba takřka nemožné odpovědět na otázku, co je současná argentinská literatura...

V současnosti snad nejpopulárnější argentinský spisovatel Federico Andahazi (1963) se českému čtenáři představil již třemi romány.

Výbor povídek portugalské básnířky a prozaičky Florbely Espanca.

Současná argentinská literatura, to není jen trojlístek Borges, Cortázar, Sabato a jejich následovník Federerico Andahazi...

1. října španělské nakladatelství Anagrama vydává v celém španělsky mluvícím světě netrpělivě očekávanou knihu El gaucho insufrible (Nesnesitelný gaucho), jejímž autorem je nedávno zesnulý chilský spisovatel Roberto Bolaño (1953-2003).

Letos v srpnu zemřel básník, esejista a překladatel Haroldo de Campos, jeden z nevýznamnějších představitelů současné brazilské poezie a esejistiky.

Datum 27. září se stalo významným dnem pro jednoho z největších současných básníků latinské Ameriky Juana Gelmana. Získal totiž prestižní literární cenu LericiPea, poprvé udělenou neevropskému básníkovi.

Dne 15. července zemřel v Barceloně ve věku 50 let současný chilský spisovatel Roberto Bolaño. Přestože šlo dle kritiky o jedno z velkých jmen současné latinskoamerické literatury, zůstává tento autor pro českého čtenáře zatím zcela neznámým pojmem.

Eduardo Lourenço je jedním z nejvýznamnějších současných portugalských esejistů.

Již název novely Žhavý měsíc napovídá, že zřejmě nepůjde o filozofující existenciální introspekci, ale spíše o strhující psychologický příběh plný nezkrotné vášně. Ramiro Bernárdez, mladý nadaný právník, se vrací ze studií a navštíví rodinu nejlepšího přítele svého zesnulého otce. V domě ovšem spatří půvabnou dívku Araceli a nečekaně se v něm probudí nezkrotné libido.

Páteř Coutova románu tvoří dva paralelní příběhy. Hrdinou prvního je chlapec jménem Muidinga, který se svým opatrovníkem, starým Tuahirem prchá před válkou. Cestou dojdou k vyhořelému autobusu, plnému spálených mrtvol, jež se dočasně stane uprchlíkům domovem. Zde Muidinga nalezne kufr plný školních sešitů s deníkem chlapce Kindza, ze kterého po večerech starému Tuahirovi předčítá...

Soubor osmnácti povídek Konec hry (Final del juego, 1956) patří do autorovy rané tvorby a navazuje na povídkovou knihu Bestiář (Bestiario, 1951), první dílo, kterým se proslavil. Nejde zde již pouze o výbor textů z různých knih. Původní a kompletní Cortázarova kniha povídek u nás vychází vůbec poprvé.

Významná ukázka z autorovy esejistické tvorby.

Chilský světoobčan Luis Sepúlveda, u nás známý svou první novelou Stařec, který četl milostné romány, se tentokrát v útlém Deníku sentimentálního zabijáka rozhodl otevřít škatulku s nálepkou „černý román“. Pod výše uvedeným titulem se pak skrývají dvě kratší novely, z nichž první dala název celé knize a druhá se jmenuje exoticky Yacaré.

Udělení Nobelovy ceny za literaturu nejznámějšímu současnému portugalskému spisovateli José Saramagovi provázela v roce 1998 řada pochybovačných hlasů. Mnozí poukazovali na Saramagovo neoblomné komunistické přesvědčení, otevřenou podporu diktáturám i jeho cenzorskou minulost...

Portugalský spisovatel António Lobo Antunes pochází z rodiny napůl brazilského, napůl německého původu. Odtud pramení pocit vykořeněnosti, často patrný v jeho knihách.

Daína Chavianová může být (a zdá se, že již je) pro evropského, v našem případě českého čtenáře velmi přitažlivou autorkou. Nejen tím, že pochází z exotické karibské oblasti, nýbrž i tím, a to je snad nejpodstatnější, že pochází přímo z Kuby.

Již několik let se na pultech většiny knihkupectví vyjímá nepřehlédnutelná série nejprodávanějších bestsellerů všech dob. Jde o knihy brazilského spisovatele Paula Coelha.

Po relativně dlouhou poklidný španělský knižní trh se v poslední době otřásá v základech, a to v nepravidelných nárazových vlnách podle toho, jak si vedou v jednom ostře sledovaném sporu dvě soudící se strany. Jednou z nich je "neporazitelná" armáda právníků spisovatele dona Josého Camila Cely v obranné pozici, druhou, v útoku, pak nám nepříliš známá spisovatelka Carmen Formoso.

V této knize nejde o nějaké vyhraněné téma, nýbrž o téma aktuální (zvláště v zemi jako je Mexiko), univerzální a všem srozumitelné: masová manipulace s lidmi prostřednictvím "motivačně-optimistických programů", osudy těch, kteří se nechávají slepě ovládat nějakým duchovním vůdcem a který jim dá zapomenout na skutečné problémy a ještě na tom vydělá.

Titul výboru Básně proti plešatění chilského básníka Nicanora Parry lze vykládat různě. Může jít například o druh životabudivé masti na lysinu básníka, popřípadě čtenáře, jenž se zuby nehty brání upadnout do stavu laskavého a moudrého senilnění...

Abaddón zhoubce je "románem" bez pevné a srozumitelné struktury. Jde spíše o svazek nesourodých fragmentů rozličného druhu: autobiografické epizody, pasáže z autorových esejů, úryvky z bulvárních časopisů, akademické debaty, popis spiritistických seancí atd., mezi nimiž útržkovitě probleskuje několik zdánlivě na sobě nezávislých příběhů.

Neustále rostoucí zájem čtenářů a kritiky nejen o dílo Luise Sepúlvedy v nás probouzí podezření z dalšího, v pořadí druhého "boomu" latinskoamerické literatury. Tento se však již pro většinu autorů tolik nenese v duchu "magického realismu" či "zázračného reálna".

Bizarní příběhy vedou až k ontologické otázce, k „pohledu“ (třeba do akvária), který může člověku změnit život.

Českému čtenáři se do rukou dostává další útlá ukázka z Pessoovy rozsáhlé prozaické tvorby. Má tu čest prostřednictvím dvou krátkých fikcí znovu nahlédnout do autorových inedit.