Hledání Klingsora
Volpi, Jorge: En busca de Klingsor

Hledání Klingsora

Román Hledání Klingsora (En busca de Klingsor ), za který Jorge Volpi (1968) v roce 1999 získal španělskou prestižní cenu Biblioteca Breve, potvrzuje zájem mladší generace latinskoamerických spisovatelů o témata, která nijak nesouvisí Latinskou Amerikou. Volpi patří do hnutí mladých mexických autorů, které si říká Crack.

Román Hledání Klingsora (En busca de Klingsor ), za který Jorge Volpi (1968) v roce 1999 získal španělskou prestižní cenu Biblioteca Breve, potvrzuje zájem mladší generace latinskoamerických spisovatelů o témata, která nijak nesouvisí Latinskou Amerikou. Volpi patří do hnutí mladých mexických autorů, které si říká Crack.

Skupina se hlásí k odkazu velkých autorů tzv. boomu latinskoamerické literatury, jako je např. Mexičan Carlos Fuentes, rozvíjí experimentální román a zároveň se snaží radikálně distancovat od populárního proudu, jakým je magický realismus. Bezprostředním vzorem je Volpimu další Mexičan Sergio Pitol, který v mexické literatuře představil středoevropský a východoevropský svět. Autora k románu inspirovala legenda o hledání Svatého grálu, především její německá verze Wolframa von Eschenbacha, epos zvaný Parsifal, který rovněž posloužil jako námět ke stejnojmenné opeře Richarda Wagnera. Slavná legenda ožila v Německu hlavně po první světové válce z potřeby pozvednout národní hrdost pokořené země. V meziválečné době, zvláště v době největší krize, tak vzniklo několik skupin rozvíjejících tuto látku. V románu Hledání Klingsora je legenda zasazena do kontextu období vlády nacistů a provází hrdiny příběhu až do poválečného období a počátku Studené války. Dle pověsti je Klingsor ďábelský vládce, který se po odmítnutí jedné dámy začne zabývat okultními vědami. Díky nim začne získávat moc a majetek. V románu je Klingsor krycí jméno vědce, který údajně v období Třetí říše dělal poradce Hitlerovi v otázkách vědeckého výzkumu pro potřeby nacistů a který dohlížel na všechny experimenty spojené s genocidou a vývojem zbraní hromadného ničení.

Román se dělí na tři knihy. Základní dějové schéma tvoří dva příběhy: Francise P. Bacona a Gustava Linkse, který je zároveň vypravěčem celé knihy. Jeho vyprávění ve stylu flashbacku je časově situováno do roku 1989. Links je německý matematik posedlý Cantorovou teorií o nekonečnu, který se podílel na nezdařeném atentátu na Hitlera v létě 1944. Postupně nám představuje život amerického fyzika a posléze poručíka Bacona, jeho dětství, milostné pletky, vědeckou kariéru fyzika na univerzitě v Princetonu až po válečné dobrodružství v Německu. Bacon je v době druhé světové války pověřen tajnými službami americké vlády zvláštním úkolem: vypátrat, kdo se skrývá za jménem Klingsor. Jeho pátrání začne v Norimberku během procesu s válečnými zločinci, pak se přesouvá do Göttingenu, kam spojenci soustřeďují všechny významné německé vědce. Zde Baconovi začne pomáhat v hledání Links, který zná osobně většinu fyziků a matematiků dané doby, tudíž ho není těžké v rámci vyšetřování kontaktovat.

Role vypravěče nicméně není jednoznačná a zdá se, jako by příběh Bacona líčil vypravěč vševědoucí. Hlas Linkse je zde v pozadí nebo takřka mizí. Příběh Bacona se ale postupně začne prolínat s tragickým příběhem Linkse a jeho přítele Heinricha, jeho ženy Natálie a přítelkyně Marianne, kterou si Links vezme za ženu. Po vypuknutí války Heinrich odjede na frontu a Natálie začne navštěvovat Marianne, aby se necítila osamocena. Links jednou přistihne obě ženy při líbání. Je však touto scénou natolik fascinován a vzrušen, že nakonec mají spolu poměr všichni tři najednou. Links však přijde na to, že doopravdy miluje Natáli, ne Mariance, svoji ženu, kterou později začne s Natálií tajně podvádět. Do této situace se vrací nic netušící Heinrich a vyzve Linkse ke spolupráci na atentátu. Ten se nezdaří, Links a Heinrich jsou zatčeni a odsouzeni k trestu smrti. Náhoda však Linksovi zachrání život. Po válce u výslechu v Norimberku Links zmíní jméno Klingsor. Proto je osloven Baconem. Základní vyprávěcí linie se nyní začnou prolínat s linií třetí: společným pátráním po Klingsorovi.

Během vyšetřování v Göttingenu je Bacon sveden mladou sousedkou Irene, z níž se nakonec vyklube agentka nasazená ruskými tajnými službami. Bacon se do této ženy bezmezně zamiluje a podlehne jejímu vlivu. Irene jej přesvědčuje, že Links je hledaný Klingsor a je třeba ho odevzdat ruským službám. Zamilovaný Bacon podlehne a Linkse zradí, a to jen pro to, aby splnil přání své milenky. Links je vyslýchán a mučen ruskými agenty. Nakonec skončí v blázinci v ruské zóně Německa, kde tráví zbytek svého života a odkud vypráví svůj příběh. Není zcela jasné, zda Links něco tají, či ne, zda vodí Bacona za nos a odvádí během hledání pravého Klingsora pozornost. Nejistota a pochybnosti provází hrdiny a zároveň čtenáře celou knihou.

Kromě výše uvedených základních vyprávěcích rovin zde najdeme epizody ze života slavných fyziků, matematiků a celkovou situaci exaktního vědeckého bádání, polemiky a vzájemnou nevraživost a ambice špiček tehdejší vědy. Autor nám tuto problematiku (např. kvantová mechanika, teorie relativity) zprostředkovává tak, že i naprostý laik může mít pocit, že je dostatečně zasvěcen. Tohoto efektu autor docílil například apokryfními vsuvkami a jinými digresemi do intimního života např. Einsteina, Heisenberga, Bohra a dalších slavných osobností, a hlavně posunutím tématu do roviny pseudovědecké, až filozoficko-etické a obecně společenské. Využívá k tomu metody detektivního románu a dramaticky „thrillerový“ způsob vyprávění plný tajemných indicií, náznaků spiknutí atd., podobně jako Umberto Eco v románu Jméno růže. Hrdinové během hledání Klingsora dospívají, s patřičnou dávkou patosu, k zásadním otázkám vztahu vědy a zla, morálky, nemožnosti nalezení pravdy. Nejvíce se vědecko-historické téma v kontextu hitlerovského Německa a druhé světové války posouvá do politické roviny. Důkladně je v románu zpracován vztah německých fyziků a matematiků k nacistům, na jedné straně skupina Deutsche Physik kolem nacistického fyzika Johannese Starka, na straně druhé stoupenci Einsteina, který musí před nacisty prchnout. Autor se soustřeďuje na politický a morální aspekt především v souvislosti s vývojem atomové bomby, kde soupeří vědecké týmy spojenců a Německa, před válkou kolegové na mezinárodních konferencích, za války úhlavní nepřátelé.

Osudy hrdinů Bacona a Linkse doprovází výše zmíněná pověst o Parsifalovi, rozdělená do tří částí, které uzavírají jednotlivé díly románu. Nacházením paralel příběhu hrdinů a staré legendy se Volpi snaží zdůraznit její nadčasovost. V závěrečné poznámce udává seznam sekundární literatury jako důkaz věrohodnosti pramenů, které použil ve své komplexní fikci. Laik či běžný čtenář zřejmě neodhalí mystifikace, neodliší některé postavy od skutečných, nicméně mu to nemusí bránit v účasti na napínavé hře, do které se jej dle mého názoru autorovi úspěšně daří vtáhnout. Nemusí mít ani na konci nutně pocit zklamání z toho, že Klingsor není odhalen, nebo alespoň není explicitně řečeno, kdo jím ve skutečnosti je, neboť hlavní konflikt se v závěru odehrává mezi Baconem a Linksem.

V několika dějových liniích se najde pár zádrhelů, zjednodušených řešení některých zápletek, příliš okatých indicijí, přesto lze syžetové postupy románu považovat za velmi dobře promyšlené a propracované. Kniha je navzdory detailním popisům fyzikálních disputací čtivá a přes svůj rozsah dokáže udržet čtenáře v napětí až do konce. Nelze se nicméně trochu zbavit dojmu jakési intelektuální exhibice s využitím vděčného tématu (obzvláště v Latinské Americe je téma nacismu, holokaustu a koncentračních táborů v poslední době pro intelektuály dosti módní záležitostí). Za celým výpravným dramatem nacházíme příliš abstraktní a přeintelektualizované úvahy na téma relativita, absolutní pravda, dobro a zlo, příliš mnoho kalkulu, dlouhých matematický her, příliš mnoho slov a patosu. Za tím vším žel není něco víc, nepocítíme neklid, ani nedostaneme bolehlav z nezodpovězených otázek. Zavřeme knihu spíše s pocitem příjemné únavy z několikahodinového špionážního maratónu. Volpiho román tak nevybočuje ze současného trendu tzv. „chytrých bestsellerů“, který jistě má své literární kvality dobře zvládnutého řemesla.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Seix Barral, Barcelona, 2001, 444 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse