Jméno Alberto Méndez bylo pro španělské čtenáře donedávna prakticky neznámý pojem, neboť literární dráha tohoto dnes již zesnulého autora netrvala ani rok jeho života. Kniha povídek Los girasoles ciegos (Slepé slunečnice) byla totiž jeho prvotinou, kterou vydal v loňském roce a za niž získal prestižní cenu kritiky. Krátce nato autor podlehl těžké nemoci. Za totéž dílo letos získal in memoriam Státní cenu za prózu (Premio Nacional de Narrativa) a kniha se rázem stala významným literárním fenoménem.

Alberto Méndez se narodil v roce 1941 v Madridu, kde také loni v prosinci zemřel. Jeho profesionální dráha byla vždy spjata s literárním světem. Byl například jedním ze zakladatelů nakladatelství Ciencia Nueva. Jedním z jeho nejbližších přátel byl významný editor Jorge Herralde, který po přečtení rukopisu povídek Méndeze přesvědčil, aby knihu vydal. V lednu 2004 vychází čtyři povídky pod názvem Los girasoles ciegos a od té doby má kniha za sebou již pět reedicí. Pro mnohé čtenáře a kritiky se Méndez stal kultovním autorem. Do povědomí se autor pomalu dostává i v zahraničí, což dokazují chystané překlady do němčiny, francouzštiny, italštiny a srbochorvatštiny. Alberto Méndez je zároveň autorem desítek televizních scénářů a básní, které nikdy nehodlal publikovat. Jeho nejoblíbenějšími spisovateli byli například Fernando Pessoa nebo Gabriel García Márquez.

Děj jednotlivých povídek knihy Los girasoles ciegos se odehrává v letech 1939 až 1942, tj. v posledním roce španělské občanské války a těsně po nástupu Frankovy diktatury. Líčí tragické epizody ze života obyčejných lidí, pomocí nichž se autor pokouší zachytit traumatické období španělských dějin, téma, které je, jak potvrzuje například i román Javiera Cercase Vojáci od Salaminy, dodnes velmi živé a stále bolestivé.