Co spisovatelův dům dal. Američan Kurt Vonnegut jr. sestříhal vzpomínkovou koláž
Vonnegut, Kurt: Květná neděle

Co spisovatelův dům dal. Američan Kurt Vonnegut jr. sestříhal vzpomínkovou koláž

Na začátku osmdesátých let se americký spisovatel Kurt Vonnegut jr. (1922) rozhodl vydat vzpomínkovou knihu. Nazval ji Květná neděle a dal jí podtitul Autobiografická koláž...

Na začátku osmdesátých let se americký spisovatel Kurt Vonnegut jr. (1922) rozhodl vydat vzpomínkovou knihu. Nazval ji Květná neděle a dal jí podtitul Autobiografická koláž, čímž čtenáře upozorňuje, že nepůjde o typické, souvisle vyprávěné memoáry.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Pro výsledný tvar tvůrce zavádí slovo "habrajs", jehož význam kdysi spisovatelovi vrstevníci definovali jako "kilo sraček v půlkilovém balení".
Co tvoří "habrajs" Květné neděle? Například: dva texty, které autor předtím takzvaně neudal (jedním je zamítnutá předmluva k novému vydání Gulliverových cest Jonathana Swifta, druhým Profesor chemie, libreto k muzikálové verzi Stevensonova Doktora Jekylla a pana Hydea), dále nejsprostší povídka, jakou kdy napsal, také několik navzájem se proplétajících imigrantských příběhů německých předků, hrstka literárních recenzí a předmluv, projevů a esejů a kázání v kostele svatého Klementa v New Yorku, jež dalo titul celému svazku. To vše je poslepováno kratičkými úvahami a komentáři, kterými Vonnegut opatřil rovněž "autorozhovor", rozuměj odpovědi na vlastní otázky pro časopisu The Paris Review.

Neuvězněn v literatuře
Hlavní úskalí Vonnegutovy "koláže" je nasnadě - shrnuta jsou tu čísla značně rozdílné kvality. Nemálo postřehů se opakuje, což jim ubírá na důraznosti. Například se vracejí informace, že malému Kurtovi téměř všichni příbuzní a známí říkali K., že profitoval na bombardování Drážďan, neboť díky své próze Jatka č. 5 v podstatě vydělal dva až tři dolary na každém zabitém člověku, že lituje toho, že se jeho matka nedožila vnoučat - těch je na různých stránkách knihy buď deset, nebo jedenáct.

Chatrnou strukturu Květné neděle nezřídka vynahradí styl příspěvků. Autor začal psát eseje v šedesátých letech pro masově čtené časopisy (Esquire, McCall´s, Ladies Home Journal), tudíž v jeho jazyce se odráží slovní zásoba, idiomy a běžné zkušenosti americké střední třídy. Vonnegut se vyhýbá intelektuálským frázím, používá humor, ironii a ráznou logiku. A takto přiléhavě v "autorozhovoru" pro The Paris Review mluví o užitečnosti neakademického náhledu na literaturu: "Domnívám se, že je nesmírně osvěžující, má-li literární tvůrce na mysli i něco jiného než jen dosavadní dějiny literatury. Literatura by neměla zahučet ve vlastní prdeli, abych tak řekl."

Tak se dostáváme k tématům, jichž se Vonnegut dotýká. Nejzajímavější určitě nejsou výčty příslušníků rodinného klanu ani "slepovací", tmelící výkřiky, nýbrž pasáže věnované literatuře - ať už vlastní, blízkých kolegů nebo obecně. Několik úvah se zaobírá cenzurou, speciálně pak případy, kdy byla na amerických školách zakazována, a dokonce pálena Jatka č. 5, román, jenž podobně jako Hellerova Hlava XXII otřásl generací, která se pokoušela pochopit válku ve Vietnamu. Vonnegut však příliš idealisticky volá a žádá: "Jste-li Američan, musíte nechat myšlenkám volně kolovat Vaší obcí..."

Kromě Hellera patří k autorovým spisovatelským oblíbencům zejména Mark Twain a Irwin Shaw. Oba dobře věděli, jak Američané mluví a co cítí, dokázali zachytit jejich zdravý rozum a hlavně - uměli vyprávět příběh. Odtud také čerpají Vonnegutovy rady spisovatelským adeptům (působil na Iowské univerzitě, proslulé svými kurzy tvůrčího psaní): "Nikdy nezařazovat větu, která nepřináší buďto nějaký postřeh o některé z postav, nebo posun v ději."

Nedotaženost v detailech
Překladatel Matěj Turek vystihl rytmus Vonnegutova textu, jenž se často opírá o řečnické otázky a krátké odpovědi, jakož i slovní zásobu včetně originálních vulgarismů či pravopisných novotvarů. Poznámkami pod čarou však měly být českou redakcí korigovány očividné nepřesnosti. Dnes už přece známe další osudy protagonisty Hellerovy Hlavy XXII z jejího volného pokračování Zavíráme! Rudý odznak za statečnost od Stephena Cranea rozhodně není povídka, nýbrž novela (a navíc: existuje důvod měnit u nás už zavedený titul tohoto díla - Rudý odznak odvahy?); kromě toho Vonnegutovo tvrzení, že Modrý hotel téhož autora je "o cizinci, který přichází do Ameriky a spáchá vraždu", není pouhé zjednodušení, nýbrž hrubé zkreslení.
Nadto v českém kontextu některé odkazy v Květné neděli prostě nevyznějí: Kolik lidí u nás zná žurnalistu a skvělého polemika Williama F. Buckleyho mladšího, komiky Boba Elliota a Raye Gouldinga či zakladatele unitářství v USA Williama Elleryho Channinga? I proto by tuzemská edice měla být vybavena důkladnými vysvětlivkami. Nechtělo-li totiž pražské Argo potěšit výhradně tvrdé jádro tuzemských fanoušků Kurta Vonneguta jr., mělo nasadit na redakci Květné neděle ta nejnáročnější redakční kritéria.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Kurt Vonnegut jr.: Květná neděle. Autobiografická koláž. Přel. Matěj Turek, Argo, Praha, 2004, 264 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuze

Vložit nový příspěvek do diskuse