Co napsal koňského handlíře syn
Lakatos, Menyhert: Krajina zahalená dýmem

Co napsal koňského handlíře syn

Jedno z nejrozsáhlejších děl romské literatury Krajina zahalená dýmem Menyherta Lakatose z Maďarska vyšel česky. Jeho hrdina se zmítá mezi pudovostí a touhou po vzdělání a pravdu nalézá někde uprostřed.

Jedno z nejrozsáhlejších děl romské literatury Krajina zahalená dýmem Menyherta Lakatose z Maďarska vyšel česky. Jeho hrdina se zmítá mezi pudovostí a touhou po vzdělání a pravdu nalézá někde uprostřed.

Autoři romské literatury, která se ve větší míře rodí až posledních třicet let, se až na výjimky omezují na poezii a kratší prozaické útvary typu povídky nebo novely. Velké romány, látkou i rozsahem, jsou spíše výjimečné – vývoj romského písemnictví ještě nedospěl do fáze, kdy by touha tvůrčím způsobem fabulovat byla silnější než touha jednoduše zaznamenat autentické zkušenosti jednotlivce. Autobiografický ráz má spolu s absencí literárního kánonu pochopitelný vliv na délku děl. Na pultech knihkupectví se přesto nedávno objevila kniha, která se zajímavým způsobem pohybuje na hraně memorátu a krásné literatury a jejíž autor na čtyř stech stranách rekonstruuje biografii své rodiny, aniž by vypustil ze zřetele okolní politické dění. Maďarský Rom Menyhert LakatosKrajině zahalené dýmem (1975) odvážně vyráží do hlubokých vod beletrie, a lze říci, že celkem úspěšně.

Srážka s dospělostí
Romisté a literární kritici se dohadují, co že to ta romská literatura vlastně je. Definovat romského spisovatele je totiž problém – musí být po obou rodičích Rom, dodržovat tradiční zvyky, mluvit a psát romsky? Nebo může být ze smíšeného manželství, romštinu neovládat a psát v jazyce majority? Nad tím vším se vznáší nevyřčený strašák asimilace, která podle puristů nevratně likviduje hlubinné kulturní struktury a ze svých obětí dělá nedovzdělance traumatizované nedostatečnou společenskou prestiží svého původu.

Menyhert Lakatos (1926), vystudovaný inženýr, v životě okusil dostatečně z obou světů, z izolovaného romského i asimilovaného maďarského. Romány psal maďarsky, snad proto, že svého času býval v osadě jediný, kdo kontaktní jazyk díky školní docházce ovládal. Jeho předkové, stejně jako předkové protagonisty románu, přibyli do Maďarska v polovině 19. století a postupně se začali usazovat. Přechod od kočovného života koňských handlířů k usedlému byl pro mnohé bolestný. Lakatosova matka se ovšem rozhodla, že kluk půjde do školy, a také toho dosáhla, i když kvůli slušným šatům a opravdovým botám pro studenta musela krátit prostředky pro ostatní děti a manžela. Po základní škole pokračoval Lakatos na gymnáziu, které dokončil až po válce, když se situace stabilizovala, a nakonec vystudoval Vysoké učení technické v Budapešti.

Tak daleko čtenáře ale román nezavede. Odehrává se převážně ve třicátých letech minulého století a končí po vypuknutí 2. světové války. Bezejmenný hrdina, autorovo alterego, vykresluje chudé, ale celkem idylické dětství v rodinném kruhu. V početné rodině tísnící se v chýšce z bláta a kulatin měl nejradši babičku Lízu zvanou Mámi (pozn. romsky „babička“), která nežila přítomností, ale neúnavně vyprávěla o dobách vandrování a hrdinských kouscích svých předků. Klan Péterešťů odvodil své jméno od vajdy Petra Cinu, který jim kdysi poskytl útočiště a nakonec i manželky poté, co je přepadli maďarští vojáci, vyvraždili jejich ženy a děti a všem mužským uřezali uši.

Podobně barvité jako historie s uřezanýma ušima jsou i další epizody románu. K těm nejvyhrocenějším patří centrální část díla, kdy je sedmnáctiletý protagonista po celkem banálním prohřešku nucený prchnout z osady před maďarským četnictvem a dočasně se octne u jiného klanu. Na místě poprvé podlehne sexuální touze a „ožení se“ s dívkou Vorszou. Vorszin klan je ale v morálním rozkladu a charakterizuje ho karban, opilství a velká promiskuita. Sexuálně probuzený hrdina během jediného dne postupně podlehne hned čtyřem různým ženám a na konci svých eskapád si přirozeně připadá pošpiněný a špatný. Skok střemhlav do dospělosti jej přivádí k touze vrátit se domů i do školy, což také udělá.

V poslední třetině je čtenář svědkem prohlubování chudoby v osadě v závislosti na blížící se válce. Strašlivou nouzi nejlépe charakterizuje několikrát variovaný motiv Romů – koňských handlířů, které hlad donutí podřezat své koně a sníst je. Pojídání koňského masa představuje v tradiční romské komunitě obrovský etický problém, protože koně a psi jedí jenom degeša – nečistí Romové, zatímco pro žuže Roma - pravé Romy je konina tabu. V blízkém městě naplno propuká protižidovská štvanice, z gymnázia hrdinu z rasových důvodů vyloučí a maďarská spolužačka Kočička, kterou tajně miluje, jej po odhalení jeho romského původu zavrhne. Nezbývá než se vrátit do zbídačelé a nemocemi prožrané osady, zapomenout na svět venku a najít si místo mezi svými. Už to ale nikdy nebude stejně bezvýhradně skvělé místo, protože hranice poznání se významně posunuly.

Závěr románu je otevřený a zároveň nelítostně finální: Romy z osady zvané Cikánská Paříž odvážejí vlakem do pracovního tábora. Oni si myslí, že konečně dostanou práci, vydělají si peníze a polepší si ve válečném marasmu; a čtenář si myslí to své.

Román jako řeka
Lakatosův román je v mnoha směrech překvapivý. Jeho literární jazyk je květnatý a výrazně ovlivněný romštinou (např. výraz “bláznivý mlýn“ pro kolotoč nebo zapřísahání „Bože, lížu tvou svatou červenou krev.“) a košatí se všemi směry. Ačkoliv čtenář vnímá dějové předěly, text není členěn do kapitol ani dílů a valí se doslova jako řeka při povodni. Místy je tempo vypravování tak zběsilé, že člověk přehlédne, že už se nalézá v jiném čase na jiném místě, jindy je ukolébán dlouhými introspekčními pasážemi vypravěče a nepostřehne, že se právě začalo dít něco zásadního.

Přesto textu nelze upřít propracovanost a jednoznačné směřování. Asi nejvýraznějším motivem je zrání chlapce v muže, přičemž sexuálně explicitní epizodu je možné chápat jako určitý přechodový rituál na jehož konci stojí hrdina silnější a uvědomělejší. S dospíváním se pojí i druhé velké téma knihy a tím je vnitřní konflikt hrdiny, kterému se dostalo institucionálního vzdělání, ale žije v neliterárním společenství ovládaném magickým myšlením. Povídání o vracejících se duších mrtvých, které ho v dětství tolik děsilo, se s odstupem mění v pověrčivost, a směšné jsou i tradiční léčebné metody proti svrabu, který se potíral močí nebo vodou z opocených oken. Hrdina se pro komunitu stává všemocným guru, který dokáže nejen číst a psát, ale také léčit nebo poradit ve svízelné situaci.

Vzácná příležitost
Už bylo řečeno, že rozsáhlých románů v pravém slova smyslu je zatím v romské literatuře jako šafránu. Výborná vzpomínková kniha Eleny Lackové Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou vznikla zásluhou Mileny Hübschmannové, která dlouhá léta nahrávala a posléze zredigovala její životopisná vyprávění. Také ve Velké Británii a dalších zemích se zásluhou editorů rodí podobné knihy, na jejichž počátku stojí magnetofon. Skutečných literátů formátu Mateó Maximoffa z Francie nebo Filomeny Franz z Německa se však nedostává, tím méně v českém překladu. V tomto kontextu má česká veřejnost zcela výjimečnou příležitost seznámit se prostřednictvím Lakatosova díla se svébytným literárním prostorem, který se zrodil z tradičních hodnot, ohlíží se do minulosti, ale současně je nezadržitelně formován vzděláním a mírou integrovanosti autorů.

Krajina zahalená dýmem v českém překladu má jedinou vadu na kráse a tou je neutěšená formální stránka knihy. Desítky překlepů a vyšinutí z vazby sice nevypovídají nic o kvalitě Lakatosovy předlohy, ale zbytečně ruší jinak mimořádný počin. Nakladatelství Dauphin se totiž octlo před nepříjemnou volbou – buď nedotažený a nepořádně odvedený překlad zadat jinému překladateli a tím oddálit vydání románu až o několik let, anebo se spolehnout na čtenářskou přitažlivost textu a vydat dílo i s chybami. Vzhledem ke stáří originálu (rok vydání 1975) se nakladatel rozhodl pro druhou možnost. Je to škoda, ale větší škoda by byla, kdyby román nevyšel vůbec.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Jiří Milan, 1. přepracované vydání, Dauphin, 2007, 383 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Jolana,

Vážení, tak Vám nevím, začínám mít z toho zcela podivný pocit. Zmarněná kniha, dotace - nedotace a k tomu jeste cenzurované diskuze pana nakladatele??????

iliteratura,

Milý Danieli Podhradský - diskusi opravdu necenzurujeme, mažeme jenom vulgarity a spamy. Pokud se diskusní příspěvek neobjevil na stránce hned po odeslání, pravděpodobně šlo o chybu při překonávání překážek pro spamovací roboty. Nezbývá, než zkusit znovu!
jovanka

Jan Vaněk jr.,

Ono se taky může stát (jako i mně kdysi), že při likvidování záplavy spamu se člověk uklikne a smaže nějaký skutečný komentář; a pak už není, odkud ho "zařadit". Nemyslím, že "je běžnou praxí tohoto serveru cenzurovat příspěvky" (to by sotva postupovali tak nedůsledně a nechali vás na to upozorňovat); nedělejte Zagorku, projevte trochu shovívavosti a pošlete to ještě jednou.

Daniel Podhradský,

Objevil, setrval a zmizel. Na otázku kolik má automobil kol jsem po velkém váhání odvětil, že čtyři. Jedině, že by se situace ohledně počtu kol měnila dle obsahu příspěvku. Srdečně dp

Viktor Janiš,

Že jsem tak smělý: ten příspěvek se tu objevil a někdo ho smazal, nebo se tu vůbec neobjevil? Třebas to nebyla zlá vůle, ale jen jste nevyplnil kontrolní otázku, takže to systém považoval za spam.

Daniel Podhradský,

Stále čekám na zařazení mého zcenzurovaného příspěvku, drazí, trpělivost a schovívavost je však vlastností nakladatelů.

Jolana,

to: Daniel Podhradský
Spodní prádlo nikoliv, protože spodní prádlo intelektuálů bývá poněkud fádní a postrádá fantazii.... Jsem ráda, ze se až tak dobře bavíte. Na oplátku výsledek Vaší práce mě hodně naštval, ale v době postmoderní modernity vydat knihu na úrovni totalitního samizdatu je velké umění. To tedy je. Pochvalte si ji.

Daniel Podhradský,

Dovoluji si položit otázku, je-li běžnou praxí tohoto serveru cenzurovat příspěvky, nebo je-li náhoda, že můj, tedy nakladatelův, příspěvek zmizel. Diskuze bez diskuze jako jev postmoderní modernity?
Každopádně děkuji za příjemnou zábavu, případné konkrétní otázky týkající se grantové politiky nakladatelství či mého spodního prádla zodopovím rád osobně.

Erik,

No je vidět, že opravdu neznáte pozadí. Ale to by bylo nadlouho. Jediné, s čím se dá souhlasit, je, že ta kniha byla uspěchaná. Nezbývá Vám tedy než doufat, že to vyjde jinde lépe. Já o tom ale pochybuji. Takových bláznivých (v dobrém slova smyslu) nakladatelů jako Dauphin je totiž u nás čím dál míň, dají se spočítat na prstech jedné ruky.

Jolana,

Ad Erik:
Já vím: a jsme u toho, na co se snažím velice, velice jemně upozornit: a to, že Dauphin dostal od EU dotaci na tento titul společně s
Mate Dolenc – Morje v času mrka
Hans Henny Jahnn – 13 nicht geheure Geschichten
Lakatos Menyhért – Füstös Képek
Claude Pujade-Renaud – Belle mère
a to Výše grantu: € 14 730
nevím zda-li ji čerpal, zda-li je to schopný, snad ano (ta možnost tu byla), ale určitě je to dost na slušný překlad a slušný vydání. Neznám pozadí a proto všechny tyhle debaty jsou mimo. Bylo to dost peněz včetně dotace ČLF aby byla odvedena dobrá práce, nemyslíte?? Je mi líto, že jsem se do této debaty zapletla. Věřím v to, co jsem napsala na samotném počátku. Věřím, a Vám navzdory, že se dočkám lepšího vydání další knihy od lepšího, schopnějšího nakladatele.

Erik,

Füstös Képek je Krajina zahalená dýmem.

Jolana,

ad Erik:
Moment, chcete snad říci že, Lakatos Menyhért – Füstös Képek se nebude realizovat??
ad LY: Opravdu namám v zájem Dauphin poškodit. Proč?? Nikoho od nich neznam. A navic Haltago bylo perfektní ( sice vazba nic moc, ale překlad luxusní)

Erik,

Ad Jolana: na dalšího Lakatose se netěšte. Pokud vím, žádný další by vyjít neměl. Dauphin dostal dotaci jen na Krajinu. Další knihy od něj by stejně asi nemělo smysl vydávat, Krajina je jeho opus m.
Ad LY: Tedy také si nemyslím, že by tu někdo chtěl Dauphin poškodit. Ale máte pravdu v tom, že uvádět tu dotace nemá žádný smysl. I tak to bylo málo.

Jolana,

ad LY: To je mi ale pěkná hloupost.Koho usvědčit?? A z čeho??? Vy o něčem takovém víte??
Ne, ne jen jsem se na tuto knihu dost těšila a stejně tak se těším na dalšího Lakatose na kterého Dauphin dostal podporu od EU. Mam trošičku, ale jen maličkou, obavu, aby kniha nedopadla stejně špatně. Sestupující úroveň nakladatelství Dauphin mě nijak nepřesvědčuje, a to je vše. Je to dost prosté. Věřte, že kdybych chtěla někoho z něčeho usvědčit, tak to umím napsat přímo a  to dost dobře.

LY,

ad Jolana:
myslím, že vůbec není důležité od koho dostal Dauphin podporu. Nebo ještě jsem neslyšel o tom, že by to mělo vliv na práci s textem.

A tato "odhalení" jsou navíc uvedena v knize. Nevím proč je tahat do této diskuze.

Jenom mě zaráží ta veliká chuť Dauphin nějak z něčeho usvědčit, nějak nakladatelství pošpinit, která je patrná v této diskuzi.

Erik Lukavský,

Krajinu... jsem nečetl celou, jen asi 30 stran (což je v tomto případě dost málo) a nezdálo se mi to strašně přeložené. Dál to nejspíš bylo horší. Ale na obhajobu překladatele (s nímž jsem měl dosud jen ty nejlepší zkušenosti): šlo o stylisticky náročný text, navíc velmi dlouhý, takže se nedivím těm překlepům. A co se týče zvláštností větné skladby, podle toho, co si pamatuji, překladatel mi od začátku říkal, že se tam tyto vyskytují schválně a co s tím. Ale jak dalece je to pravda, nemohu posoudit. Na knize jsem nakonec nepracoval. Navíc nejsem maďarštinář.
Ad V. Janiš: Samozřejmě že za chyby může svým dílem překladatel, ale i blbý překlad se dá předělat. Ale musím uznat, že redaktor Jakub Říha je frajer. Já bych se na jeho místě a po těchto reakcích asi nepřiznal k odpovědnosti. Klobouk dolů.

Jolana,

Nezklamala, ale nepotěšila.
Potěší jiná. Nakladatelství Dauphin pokud vím dostalo podpotu Culture 2000 viz: http://www.institutumeni.cz/index.php?cmd=page&id=380#1literatura.

Jakub Říha,

Za chyby v Krajině zahalené dýmem zodpovídám já, jako nezkušený redaktor jsem svou práci nezvládl. Omlouvám se těm, které kniha zklamala.

Anonym,

A.

Jolana,

Pravda je, že se nakladatelství nemá pouštet do takoveho projektu, pokud ho nemá dobře finančně zajištěný. Lepší je nedělat nic, než špatně. Jen doufám, že se dočkám lepšího překladu od lepšího nakladatele.

LY,

Körnera jsem si zatím podrobněji neprohlížel. Lakatos uznávám. Ale překlad je hrozný bez ohledu na překlepy. Vzhledem k tomu, že také pracuji jako redaktor, vím, jak je práce se špatným překladem obtížná.
Dotace přiznaná titulu je z tohoto hlediska irelevantní, a částka 20 000 je velmi malá na knihu tohoto rozsahu.

Jolana,

Ráda bych poznamenala, že Dauphin dostal na tento titul příspěvek 20 000 Kc od ČLF, viz:
http://www.nclf.cz/stranky/prispev.htm
Dost na to aby se zaplatil slušný korektor, nemyslíte??

Viktor Janiš,

Nechci Dauphin nijak hájit, ale jako překladatel dodávám: za překlepy a  zejména za vyšinutí z vazby svým dílem odpovídá i překladatel. Kdyby je nenasekal, tak by tam nebyly. Tj. pokud je překladatel lempl a nějakými revizemi a korekturami se nezatěžuje, kniha podle toho bude vypadat. Samozřejmě, čím více lidí knihu čte, tím lépe.

Anonym,

Vážený pane, když budu konkrétní, tak třeba Lakatoš a Korner (abych jmenoval aspoň ty poslední, které jsem měl v ruce) jsou redakčně naprosto odbité. Nevím, jak dalece se v tom vyznáte, ale svádět překlepy a vyšinutí z vazby na překladatele, je sprosté. Za to zodpovídá vždy redaktor. I v případě, že by těch překlepů bylo milion :-)

LY,

Ještě dodám, že mluvit takto všeobecně je k ničemu. A protože s příspěvky úplně nesouhlasím, rád bych něco namítl, ale takhle to nelze.

LY,

Pokud je řeč o špatné redakční práci, zajímalo by mě, jaké knihy z Dauphinu mají autoři předchozích, respektive následujících příspěvků na mysli, mluví-li špatné redakční přípravě. Díky!

Anonym,

Souhlasím, každá koupená kniha z Dauphinu
byla v poslední době pro mě velkým zklamáním ze špatně vykonané práce.
Škoda, protože jsou to opravdu atraktivní tituly a ráda bych je na pultech viděla v kvalitní podobě jaké jim náleží.

Anonym,

Teda troufám si tvrdit, že nešlo o nedotažený překlad, ale o špatnou redakční práci. V Dauphinu je to v poslední době pravidlo. Nebo že by všichni spisovatelé a překladatelé byli stejně nepořádní?