Carl-Henning Wijkmark
Wijkmark, Carl-Henning

Carl-Henning Wijkmark

Prozaik Carl-Henning Wijkmark (1934) byl ve Švédsku dlouhou dobu upozaďován, zatímco u větších národů – Francouzů, Němců či Italů – se těšil uznání prakticky od samého debutu (1972).

Carl-Henning Wijkmark (1934), univerzitní profesor a dlouholetý překladatel z francouzštiny a němčiny (Lautréamont, Vailland, Nietzsche, Benjamin aj.), byl coby prozaik ve Švédsku dlouhou dobu upozaďován, zatímco u větších národů – Francouzů, Němců či Italů – se těšil uznání prakticky od samého debutu (1972). Vedle silně filozofických inklinací jeho próz zřejmě tento nepoměr zapříčinila Wijkmarkova záliba v nadnárodní historické tématice: vypráví ve všem všudy z perspektivy Evropana, jímž také v soukromí je (značnou část dosavadního života strávil v zahraničí), nikoliv provinciálního Švéda.

První román, Jägarna på Karinhall (Lovci na Karinhallu, 1972), se odehrává v roce 1936 na zámečku nedaleko Berlína, kde Hermann Göring právě pořádá honitbu. Ta se zvrhne v alegorický rej všeho zla, nevázané orgie stranických pohlavárů, při nichž nezůstanou pod poklicí ani ty nejzvrácenější pudy. Na německé půdě se odehrává i o něco mladší, avšak neméně reflektovaný Wijkmarkův román, Dacapo (Dacapo, 1994), vyprávějící v příběhu fotografa Franka o dopadu politického převratu v roce 1989 na soukromé životy miliónů lidí.

Naprosto fenomenální, leč opožděný ohlas zaznamenala satirická dystopie Den moderna döden (Moderní smrt, 1978). Formou záznamu z fiktivní mezioborové konference expertů, konající se symbolicky ve švédském Helsingborgu (tj. na dohled od dánské pevnosti Helsingør/Elsinor), zde Wijkmark pojednává, a to velmi nevybíravě, otázku stárnoucí evropské společnosti a ještě hluboko v době, kdy šlo o pouhou fantasmagorii, nastoluje téma eutanazie. Ve Švédsku sedmdesátých let byla kniha šmahem odsouzena za svůj – byť ironický – antihumanismus. Nedávný úspěch německého vydání (2002), vedoucí k nazření její věštné povahy, ji však u Švédů rehabilitoval.

Kromě vyprávěcí beletrie píše Carl-Henning Wijkmark rovněž eseje a literární kritiky. Jeho poslední kniha, román Stundande natten (Už blíží se noc, 2007), byl v prosinci roku 2007 vyznamenán nejprestižnější švédskou literární cenou – Augustpriset, Cenou Augustovou.

Bibliografie – beletrie:
1972 – Jägarna på Karinhall (Lovci na Karinhallu), román
1978 – Den moderna döden (Moderní smrt), románový traktát
1983 – Dressinen (Drezína), román
1986 – Sista dagar (Poslední dny), román
1990 – Sveaborg (Sveaborg), román
1994 – Dacapo (Dacapo), román
1997 – Du som ej finns (Ty, který nejsi), román
2002 – Den svarta väggen (Černá zeď), román
2007 – Stundande natten (Už blíží se noc), román

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse