Nedávno vyšla v českém překladu úspěšná kniha francouzského spisovatele Philippa Delerma První lok piva a další drobné radosti (česká verze obsahuje i pokračování nazvané Zavražděná siesta). Když jsem se do ní začetla, vzpomněla jsem si na Amélii z Montmartru, jak noří ruku do pytle s luštěninami, rozbíjí krustičku karamelu špičkou lžičky, hází žabky na svatomartinském kanálu… zkrátka jak ji těší drobné radosti života. Navíc si stejně jako Philippe Delerm všímá detailů, které ostatním unikají. V Prvním loku piva ale žádný příběh s hlavním hrdinou nečekejte. Nebo vlastně ano, a rovnou sedmdesát.

Jsou to rozličné momenty, postřehy – příběhy pohybů, počitků a prožitků, které každodenně zažíváme a málokdy jim dokážeme věnovat patřičnou pozornost, nebo si je naopak vědomě vychutnáváme, neboť se z nich stal náš rituál. Nad některými (či spíš nad většinou) nevěřícně kroutíte hlavou, jak zrovna tohle mohlo někoho napadnout. Delerm podrobně analyzuje např. bzukot dynama, čtení na pláži, volání z telefonní budky, setkání s krajany v cizině, chování u holiče, trestný kop v rugby… Drobné radosti bývají spojené i s jídlem a pitím, a tak kromě myšlenek ohledně croissantu na chodníku nebo onoho prvního loku piva téměř poeticky ztvárnil i princip konzumace artyčoku.

Tato drobná vyprávění jsou někdy úzce spjatá s Francií a s běžným francouzským životem, o němž se z nich dozvídáme právě ony maličkosti, které nám žádná učebnice nemůže přiblížit. Po přečtení prvního textu nazvaného Nůž v kapse se možná bude někomu nůž v kapse otvírat, ale vězte, že v některých částech Francie mívají muži svůj vlastní Nůž – a ti, kdo jsou s ním skutečně „srostlí“, ho před obědem slavnostně vytáhnou z kapsy a neváhají ho použít místo nože příborového… Nutno dodat, že Delermův popis činí z mechanických gest a obvyklých situací, pro mnoho lidí tedy nicotností, jedinečné okamžiky. Příběhů ze života je v knize tolik, že se autor musel strefit do prožívání každého potenciálního čtenáře, což bude jedním z důvodů jejího úspěchu ve Francii. Většina z nich se dá aplikovat i na běžný český život, jako právě První lok piva:
„První lok piva. Jen na tom prvním záleží. Ostatní, čím dál delší, čím dál bezvýznamnější, už jsou jen zteplale pastózní, protivně hojné. Možná až poslední hlt znovu získává jakousi moc díky rozčarování z konce… Ale ten první lok! Lok? Začíná to dávno před polknutím. Nejdřív na rtech šumivé zlato, svěžest zvýrazněná pěnou, pak se po patře pomalu rozlije nahořklé blaho. A jak se ten první lok zdá dlouhý! […]“

Delermova snaha o sdílení a zevšeobecňování vlastních zkušeností se projevuje nejen ve výběru témat, ale i ve specifické konstrukci textu. V knize se hojně vyskytují příslovce jako „obyčejně“, „vždycky“, „napřed“, „pak“, „náhle“, slovesa vyjadřující opakovanost („bývat“), trpný rod (umožňuje zatajit původce děje), užívá se zejména přítomný čas a taková slovesná osoba, která zahrnuje čtenáře. „My“ a „vy“ – jež navazují kontakt se čtenářem a ztotožňují ho s účastníkem rozebírané situace – ve francouzské verzi často alternují s neurčitým „on“, které nejčastěji odpovídá všeobecnému podmětu nebo zájmenu „my“; v české verzi se projevuje např. jako „člověk“, zvratné pasivum („to se…“) nebo „my“ a „vy“ („rozplýváme se“, „bloudíte“). Výsledkem je naprosto netradiční text, ze kterého máte pocit, že k vám autor přímo promlouvá.

Jednotlivé kapitoly jsou krátké, většinou dvoustránkové. Delerm se popisy snaží dynamizovat častými personifikacemi a přirovnáními, otázkami a zvoláními. Představivost se snaží oslovit barvitým popisem vizuálním i evokací vůní, chutí, zvuků… Smyslové počitky mu rovněž umožňují přenést se do minulosti, do vzdálených světů, navodit subjektivní vztah k určité situaci (vzpomeňme si na Prousta a jeho madlenku).

Delermovou strategií v Prvním loku piva je vystihnout do detailu banální skutečnost a odhadnout, co se v nás děje, když ji prožíváme. Nemusí vždy jít o drobnou radost, ale i samotné uvědomění vlastních pocitů a postojů nás nakonec bezděky přiměje k lehkému, radostnému úsměvu.