Nejobsáhlejší barevný komiksový počin od dob Saudkovy Muriel má díky univerzální vyprávěcí technice ambice stát se v zahraniční nejznámějším českým komiksem, aniž by se bál vycházet z typicky české poetiky.

Lucie Lomová dnes patří k uznávaným profesionálkám v oboru knižní ilustrace a komiksu. „Vykreslila" se v 90. letech komiksem Anča a Pepík v legendárním Čtyřlístku, v poslední době se však pouští do projektů, které jdou daleko za hranici „dětinského" komiksu (Anna chce skočit, Meander 2007, francouzsky o rok dříve, oceněno Zlatou stuhou a cenou Muriel).

Divoši jsou jejím největším dílem a prvním českým barevným komiksem pro široký okruh čtenářů. Lomová skutečně nemíří na fanoušky komiksu. Nemíří ani na děti, ani na ženy. Její příběh o paraguayském indiánovi Čerwuišovi a českém cestovateli Vojtěchu Fričovi je totiž zcela univerzální.

Komiks navíc splňuje atributy současného grafického románu. Najdete v něm biografické údaje a konkrétní události, tvoří jej komorní okamžiky a drobné historky v kontrastu s myšlenkami globálního charakteru (konkrétně drancování Jižní Ameriky počátkem 20. století a česko-německá otázka před první světovou válkou). Nenásilně, neúčelově.

Neutrálně působí i zvolená kresba. Historizující obrázkový příběh má originální styl, který nicméně bez problémů odkazuje třeba k Josefu Ladovi. Nejvíce potěší české čtenáře, ale je srozumitelný i evropskému publiku. Francouzům výtvarné zpracování i cestovatelská zápletka může stejně dobře připomenout Tintina. Další lahůdkou je vyobrazení Haškovy Prahy dle dobových fotografií, které Lomová pečlivě studovala.

Stejně věrně jsou zobrazeny i vystupující figury, protože jak fotky Čerwuiše, tak tehdy mladého Friče se dochovaly. Literární fajnšmekry pak potěší vyobrazení české kulturní scény s nepřehlédnutelným Jaroslavem Haškem, který několikrát zasáhl do Fričova života.

Ale k samotnému ději. Frič připlouvá ke spřátelenému indiánskému kmeni Čamakoko, který je zasažen neznámou nemocí způsobující krvácivé vředy u konečníku a posléze smrt. Cestovateli se ani s pomocí mikroskopu nedaří najít příčinu ani lék, a tak odjíždí v pochmurné náladě s indiánem Čerwuišem, kterému bude hledat pomoc ve městě.

Shodou okolností se situace vyvine tak, že Čerwuiš skončí na zaoceánském parníku společně s Fričem mířícím zpět do Čech. Na parníku jej Frič naučí základům češtiny, a tak je Čerwuiš alespoň trochu způsobilý vpadnout do poklidné atmosféry matičky Prahy a pořádně ji rozvířit. Události, které Lomová popisuje, jsou o to zábavnější, že se skutečně udály. Konflikt s četníky, návštěva lázní i láska k české uzenině, to všechno dodává Divochům bezmála haškovskou poetiku.

Příběh komiksu tvoří oblouk, na jehož obou koncích leží Jižní Amerika. Zajímavá je ale proměna v jednání obou hlavních protagonistů. Zatímco Čerwuiš, jenž zpočátku chce zpátky za každou cenu a co nejdříve, postupně objevuje kouzlo civilizace a povětšinou přátelských Čechů, kteří, nemajíce kolonií, nepřičichli k rasismu jako zbytek Evropy, Friče tatáž civilizace a společnost stále více ubíjí nejrůznějšími administrativními a společenskými povinnostmi. Ty mezi „divochy“ řešit nemusí. V závěru se tedy zdá, že Frič, jenž zprvu návrat odkládal, prahne po vyplutí na oceán o poznání více než „jeho“ indián.

Velmi český a pro zahraniční čtenáře zcela jistě zábavný bude leitmotiv zlotřilého konkurenčního cestovatele Vráze, který Fričovi permanentně škodí, kdekoli narazí na jeho stopu. Čecháčkovství v něm popsané tvoří dokonalý kontrapunkt k světoobčanovi a příteli indiánů Fričovi s velkým srdcem. I kvůli Vrázovi, ale i dalším, s jejichž xenofobií se Frič a Čerwuiš během putování setkají, zbývá na konci položit otázku, která je obsažena už v samotném názvu: Kdo jsou oni divoši, podle nichž se celý komiks jmenuje?

Lucie Lomová: Divoši. Labyrint, Praha, 2011, 152 s.