Ibráhím Aslán
Aslán, Ibráhím

Ibráhím Aslán

Sedmého ledna letošního roku zemřel na srdeční selhání jeden z nejvýraznějších arabských autorů současnosti Ibráhím Aslán (1935–2012). Spisovatel, který věřil, že psát je zapotřebí jen to, co je nutné a užitečné, a cokoli, co z textu může být vyloučeno, v něm nemá co dělat.

Sedmého ledna letošního roku zemřel na srdeční selhání jeden z nejvýraznějších arabských autorů současnosti Ibráhím Aslán (1935–2012). Spisovatel, který věřil, že psát je zapotřebí jen to, co je nutné a užitečné, a cokoli, co z textu může být vyloučeno, v něm nemá co dělat.

Ibráhím Aslán přišel na svět v roce 1935 v Tantě v Nilské deltě. Záhy po jeho narození se rodina přestěhovala do káhirské čtvrti Imbába, v níž spisovatel vyrostl a která se stala kulisami pro většinu jeho děl. Jeho otec pracoval na poště a on sám byl nějaký čas zaměstnancem káhirských poštovních a telegrafních služeb – zde také v zásadě samouk Ibráhím našel inspiraci pro většinu svých románů a povídek. Ve své knize sebraných esejí Šaj’un min hádhá l-qabíl (Něco takového, 2007), které mu pravidelně každé úterý vycházely v novinách al-Ahrám, otevřeně přiznává, že mu k nahlédnutí do osobních životů ostatních lidí pomohl nejeden dopis, který skončil v koši s nedoručenou poštou. Spolu s povídkou Antona Pavloviče Čechova Úředníkova smrt stály u počátků jeho tvůrčího psaní.

Literární kariéru zahájil jako člen „Generace 60. let“, k níž patřili někteří nejvýraznější arabští autoři – mimo jiné nositel Nobelovy ceny za literaturu Nagíb Mahfúz , držitel Booker Prize za arabský román Bahá’a Táhir , propagátor dramatické tvorby Júsuf Idrís , jenž byl několikrát nominovaný na Nobelovu cenu za literaturu, nebo Sun‘alláh Ibráhím.

V průběhu své sedmačtyřicetileté spisovatelské kariéry publikoval poměrně malé množství děl – tři romány, tři povídkové knihy, dvě sbírky esejí a jednu novelu. Nejznámějším a nejoceňovanějším je jeho první román Máliku l-hazín (Volavka) z roku 1983, jehož děj se odehrává za lidových bouří, které propukly na počátku roku 1977 v Egyptě a v Jordánsku v reakci na úsporné programy Mezinárodního měnového fondu a požadavek privatizace státního sektoru. Svaz arabských spisovatelů Volavku zařadil mezi sto nejlepších arabských děl minulého století. Kniha údajně vznikla poté, co Aslán zjistil, že grant ministerstva kultury, jejž obdržel a který mu měl umožnit věnovat se psaní na plný úvazek, je určen pro psaní románu, a nikoli povídek, jak původně zamýšlel. V roce 1991 se Volavka stala předlohou filmu al-Kít Kát režiséra Dáwuda abd as-Sajjida.

Ibráhím Aslán na sebe však upozornil již svou první povídkovou sbírkou Buhajratu l-masá’u (Večerní jezero), vydanou v roce 1972. Další povídkovou knihu vydává v roce 1983 pod názvem Júsuf wa r-ridá’u (Júsuf a šaty). Poslední vydanou kolekcí krátkých příběhů jsou Hikáját min Fadlalláh Uthmán (Příběhy Fadlalláha Uthmána) z roku 2003. Aslánovi hrdinové pocházejí stejně jako on z dělnického prostředí a mají často stejné zaměstnání, jaké zastával on sám, předtím než se stal – stejně jako jeho otec – profesionálním spisovatelem. Pošta a její pracovníci jsou ústředním motivem novely Wardíjatu lajlin (Noční směna) z roku 1991. Dialogy psané hovorovou arabštinou, rychlý střih scén a celková atmosféra z novely činí typického představitele kinematografického stylu v arabské próze.

Jeho druhý román Asáfíru n-níl (Nilští vrabci) z roku 1999 rozvíjí dějové linky nastíněné o šestnáct let dříve ve Volavce. Posledním vydaným románem je Hudžratáni wa sálatun (Dva pokoje a hala) z roku 2009.

Za dlouhou dobu činnosti na poštovním úřadu se Aslán naučil vážit každé písmeno. Když se naučil používat počítač, zjistil, že umožňuje spisovateli používat tlačítko „delete“. Mazání a přepisování se mu tím usnadnilo, psaní už nikoli. Každé slovo pečlivě vybíral, což občas považoval za svůj handicap. V rozhovoru pro al-Ahrám  po vydání posledního románu doznával: „Myslím, že jsem se psaní trochu bál.“

Jeho dílo vycházelo v předních nakladatelstvích Dár aš-šúrúq v Káhiře a Dár al-adab v Bejrútu a bylo přeloženo do mnoha jazyků – vedle angličtiny mimo jiné i do španělštiny, francouzštiny, němčiny či srbštiny. Aslán zasvětil celý svůj život psaní a redigování. Jako jeden z mála příslušníků „Generace 60. let“ se nikdy nezapojil do politického života. Stejně jako jeho postavy, i on byl spíše vnějším pozorovatelem. Navzdory pozoruhodnému talentu nezískal během života žádné výraznější literární ocenění.

Během svých posledních dní pečlivě sledoval revoluční události a byl velmi spokojený s jejich vývojem a dopadem, jaký měly na společnost. Nechal se slyšet: „Ať to dopadne jakkoliv, jsem šťastný, protože z tohoto světa neodejdu, aniž bych byl u toho, když egyptské děti ukázaly světu jinou tvář (podobu) této země.“

Ibráhím Aslán po sobě zanechal dvě dosud nepublikované knihy, na jejichž vydání bychom neměli dlouho čekat.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

mihulka,

"Spisovatel, který věřil, že psát je zapotřebí jen to, co je nutné a užitečné, a cokoli, co z textu může být vyloučeno, v něm nemá co dělat." --- Pokud jsem spisovatele správně pochopil, abeceda mu přece jen v textu zůstala. Nebo ještě zůstala ?